Popocafepetl, Family, Maximum

Po pár příspěvcích o Kanadě nahazuji článek o události, která proběhla v Popu na Újezdě 11.8. Byl to skvělý večer, při kterém jsem odprezentoval desku 911. Během večera vystoupili kluci z crew Pozitivní přínos, Grimy, Marpo a Wohnout, Johnny Youngblood, Nironic, Mr. SULO a já. Všem nám kryl záda Paasha. Myslím, že není potřeba psát více, sledujte videa.

Vzestupy a pády feat. MR. SULO, Díky

Burnaby, Zack, Peace arch, all you can eat sushi

Dostal jsem stížnost od jednoho čtenáře, že kopíruji jeho zélandský blog. Pokud si přečtete jeho velmi nekvalitní blog zjistíte, že on kopíruje mě, i když ho psal před dvěma lety. Myslím, že tím je kauza vysvětlena.

Rána se celkem obstojně hojí a je čas napsat, co se stalo během víkendu. V pátek v práci bylo naprosto úžasně. Zůstal jsem tam pouze já a Ed, který se stará o concrete (beton). Bylo nádherně tak jsem sundaval formy na beton a uklízel. Vzal si Ipod a užíval si nové muziky. Marpo mi dal typ na rapera ze Seattlu, který si říká Macklemore a po dlouhé době jsem si zase ujel. Takže práce rychle utíkala a já se opaloval a makal. Po návratu domů už jsme se s Kačkou začali chystat na výlet do Vancouveru, kam jsme byli pozváni od naší kanadské rodiny.

pohled ze Skytrain

V sobotu ráno jsme tedy sami vyrazili do Vancouveru. Na to, že je to na mapě kousíček, jsme jeli hodinu a půl. Jen autobusem na skytrain nám to trvalo 45 minut. Kačka říkala, že je to jako jet do Miličína. Nejdříve jsme tedy dojeli na Skytrain, což je nadzemka, obdoba našeho metra, kterou nikdo neřídí. Poté jsme se přesunuli až na Royal Oak, kde nás vyzvedli Zdenka s Milanem. Ty nás nabrali a ukázali nám Burnaby. Burnaby je druhá nejluxusnější část Vancouveru a pro mě jednoznačně nejhezčí.

Naše malá okružní jízda začala u parku, kam si Kanaďani chodí dělat pikniky, grilovat všechny druhy masa a venčit děti. Co se musí nechat je to, že vše je neskutečně udržované a lidi to respektují. V parcích se po psech sbírá, odpadky se vyhazují do koše a člověk má pocit, že to je naprosto přirozené.

Poté jsme se přesunuli na 8 rinks. To bylo něco pro mě. 8 kluzišť, kde trénují hokej všichni. Od dětí, co sotva chodí, až po Vancouver Canucks. Je tu trenažér na bruslení, což je prostě běhací pás, ale na brusle. Bavil jsem se, když jsem viděl děcka jak si hrají zápas 3 na 3 na regulérním hřišti. Celý komplex stadionů je vyzdoben emblémy teamů z NHL a u nich, kdy získali Stanley Cup. Nostalgicky jsem zavzpomínal na Jágrův Pittsburg, když po boku Mária Lemieuxe vyhráli v 91 i 92 Stanley cup, a pak na Colorado v 96 když byl kapitánem Joe Sakic. Po něm je pojmenovaná i ulice v Burnaby, protože tam vyrostl. Joe Sakic, byl vždycky můj hero a pamatuji si hádky na hřišti o to, kdo bude právě Joe Sakic.

trenažér na bruslení

8 rink

Já se vrátil do dětských let, s úsměvem na tváři usedl do auta a vyrazili jsme na další destinaci. Tentokrát to bylo All you can eat sushi. Pro angličtináře Vše co můžeš sníst. Zdenka objednala ,,od každého trochu" s tím, že si kdyžtak přidáme. A tak to začalo. Přinesli od ústřic, přes polévky, kornouty s ostrým tuňákem, nudle, california roll, nigiri sushi, až po kuřecí křidýlka, puding, skvělou zeleninu, závitky a já nevím co ještě. To nebyl oběd, ale zápas s mrtvými rybami. Po hodině jsme se opět odvalili do auta a vyrazili dál. Tentokrát nás čekala Burnaby mountain a campus univerzity.

Burnaby mountain

Deep

Burnaby mountain je opravdu hora uprostřed této městské části, ze které je nádherný výhled na celý Vancouver. Začíná to výhledem na Deep cove a Indians arm, přes Downtown až do Surrey. Zrovna se tu chystala svatba tak jsem koukali na asijskou nevěstu. Zdenka vyprávěla, že svatby jsou tu velmi populární včetně fotek před útesem. Od doby, kdy to jeden pár novomanželů nepřežil je lezení přes plot zakázané. Přestavuji si toho fotografa jak říká ještě kousek, ještě kousek a místo just married je nápis rest in peace.
 

Následoval přesun domů ke Zdence a Milanovi, protože měla přiletět Michell, což je dcera Zdenky, která pracuje na Bermudách pro Bacardi. Myslím, že lepší job asi na světě sehnat nejde. My s Kačkou jsme trochu orazili a pak jsme vyrazili na krátkou procházku. Zdenka nás hodila do místního nákupního střediska, protože já si chtěl sehnat boty na běhání. Přijeli jsme za pět minut 6 a v 6 akorát zavírali. Nikdo to netušil a tak jsme si dali ve Starbucks kafe a vyrazili zpět. Nebylo by na tom nic k popisování, kdyby most, přes který jsme jeli, nebyl zavřel pro pěší. Tak jsem zapnul GPS ve své hlavě a vyrazili jsme. Autem to trvalo 5 minut, tak jsem si myslel, že zpět to zabere maximálně za dvacet. Ve třičtvrtě na 8 už mi Zdenka psala, kde jsme. Já se snažil uklidňovat, že blízko ale neměl jsem tušení. Nakonec, když už jsme našli správnou cestu a šli jsme podél hřbitova přijelo auto a Milan, který nás hledal nás nabral a odvezl.

Po úžasné večeři jsme padli za vlast. Ráno jsme se nasnídali, dostali výbavu jak od maminky a vyrazili zpět. Zdenka nám koupila deky, Michell nám přivezla rumový dort z Bermudy (vyrábějí ho v továrně kam nesmějí děti, protože se tam vždy nacamraly) kšiltovky Bacardi a přibalily nám ještě ovoce. Takto obdařeni jsme jeli domů.

Skytrain

Po příjezdu jsme dali rychlý oběd a vyrazili směr USA. V pasu jsme měli malou nejasnost ohledně víza tak jsme se skočili na hranice zeptat. Cestou, když na mě Kačka čekala, ji oslovil nějaký Turek, který si myslel, že čeká na autobus v místě, kde není zastávka. Když jsem přišel já a vysvětlili jsme si kam jdeme, řekl, že nás hodí. Tak jsme nasedli k němu do pracovního trucku a vyrazili na přechod Peace Arch. Turek se jmenoval Zaphir, ale říkal si Zack. Seděli jsme já v předu a na klíně mi seděla Kačka. Zack si zrovna moc vrásky nedělal s řízením a když jsme se dostali až na hranice a před námi byla fronta, sjel ze silnice přes trávu to střihl do protisměru a vyhodil nás s úsměvem a přáním pěkného dne.











Peace Arch je náherný hraniční přechod. Je tam opravdu Archa, na které je napsáno něco ve smyslu, že Kanaďani a Amíci jsou bratři na společné matce a nechť je tato brána stále otevřená. Plus je kolem nádherný park. Z kytek je tu udělání americká i kanadská vlajka a lidé si sem jezdí dělat soukromé párty. Na hranicích jsme si poté vyřešili nejasnosti ohledně víza a vyrazili zpět. Vše vypadá ready na plánovaný výlet do Seattlu za 14 dní. Tak uvidíme. Tím končí další spíše popisný blog z našeho života ve městě, které je pyšné na to, že má nejlepší trávu v severní Americe.

Welcome

Divoký západ, ďábel na špínu a rvačka s vrtačkou

ostružiny

nové boty

Dnešní den začal dobře, ráno se mi povedlo brzy vstát a dát si pár bazénů jako cvičení na má bolavá záda. Tam mě trochu rozhodil Číňan, který plaval do x nebo z nebo podobného nesmyslu. Všichni ostatní plavou rovně jen on musí vytvářet znaky. Nebyl by to takový problém, kdybych já neplaval pod vodou se zavřenýma očima. Tím pádem jsem se párkrát vynořil vedle Mao Ce Tunga a pěkně se ho lekl. Přestavte si Číňana po ránu v koupací čepici a plaveckých brýlích. Nejsem rasista, ale tohle je strašidelné. Pak jsem došel do obchodu a koupil si snídani a oběd. Cestou jsem si ještě fotil ostružiny, které nám tu rostou. Kačka spala, takže jsem nám vybral nové sušenky/buchty ke snídani. Já tak trošku trpím na zkoušení nových věcí, co se týče bonbonů a pití. No a vzhledem k tomu, že v místních samoškách je úplně všechno nové,  jsem vždy jako Alenka v říši divů a nevím co si koupit dřív. Snažím se nad sebou držet pevnou ruku a tak si vždycky koupím jen jednu novou věc. Včera to byly Vanilla Cupcakes. Za tím ušlechtilým názvem se skrývá neskutečně sladký piškot s ještě sladší vanilkovou polevou. Dnes to vyhrála buchta tvaroh, jablka a jahody. Dobrá, ale je to taky trochu o cukrovku. Koupil jsem si i nové boty do práce, protože ty, které mi Karel věnoval první den, ztratily druhý den podrážky. Druhé mi byly obrovské a třetí byly s kožíškem. (V zimě se budou hodit) Nicméně jsem potřeboval pracovní boty, tak jsem si za krásných 29.99 koupil nové. 

S velkou radostí jsem vyrazil do práce. Jeli jsme do čtvrti, kde prý bydlí převážně důchodci v takzvaných mobile homes. Přestavte si dům jako obrovský karavan, který stojí na prknech, cihlách a betonové desce. O něco luxusnější než měl Eminem v 8 mile. Bylo potřeba udělat vývod teplé, studené vody a odpadu k pračce. Což nezní tak hrozně, ALE. Jestli jsem včera nadával, že 180 čísel je pro mě málo a musím se hrbit, dnes jsme se dostali na krásných 60 - 80 cm pod celým domem, takže jsem se nehrbil ale plazil. To, že nenávidím hmyz jsem neříkal nahlas, protože mi to přišlo trapné, ale radši jsem moc nesvítil kolem sebe. 

vrtačka vs. Kap - 1:0

Úkol zněl jasně, provrtat 8 prken, kterými se povedou trubky. Dostal jsem vrtačku a varování ať dávám pozor, že je to silná mrcha, která kope a že by mi mohla zlomit ruce. Noo můžu říct, že na ruce jsem si opravdu dával pozor. S krkem a bradou to už bylo horší. Ani nevím jak mi vyjela a rozsekla kůži na čelisti zespodu. Vylezl jsem ven a kapal si. Za mnou v baráku zůstávaly kapky krve a Karel trval na tom, že mě odveze do špitálu, i když já mu tvrdil, že to nic není. Nicméně jsem pořád kapal, takže jsem si sjel domů pro pojistku, kterou mám dobrou a tím začalo dnešní martyrium. Nejdříve jsme jeli k jugoslávskému doktorovi Seanu Petrovicovi. Nedostali jsme se dál než přes recepci. I když jsem si vesele kapal z krku nikoho to nezajímalo. Buď zaplatím 150 dolarů cash nebo mám jít kapat ven. Volal jsem na pojišťovnu na asistenční službu, ale ani oni nedokázali tu sestru obměkčit. Tak jsme se rozhodli zkusit nemocnici a ne soukromou praxi. Dojeli jsme do nemocnice a opět jsme se nedostali dál než na vrátnici, to jsem pořád kapal. Rozdíl byl pouze v tom, že v nemocnici chtěli 900 dolarů, aby vás vůbec prohlédli. Následoval koloběh telefonátů s asistenční službou, která se činila a obvolávala nemocnice v Surrey a White Rocku, kde by mě vzali a zároveň vystavili fakturu pro pojišťovnu. Mezitím jsme šli k autu. Tohle mi připadá jako vrchol dne. Karel s sebou vozí lékárničku na drobné úrazy. Tak mě na parkovišti před vchodem do špitálu on sám vydesinfikoval, ránu namazal a zalepil za mobilní asistence jeho manželky (zdravotní sestra), které se posílaly fotky přes iphone a ona radila. Kanadský doktoři to je definice hippokratovi přísahy. Nedovedu si představit, že bych si usekl ruku. Dokud bych nenapochodoval s useknutou rukou a v ní nedržel cash, nikdo by si mě nevšiml. Alespoň ze mě přestala téct krev a jeli jsme do práce dodělat odpady.

Nejdřív jsme upevňovali trubky a odpad pod dřezem. To by nebylo špatné kdybych nemusel ležet pod barákem a držet trubku zespoda a představovat si tu miliardu pavouků, co mě chtějí sežrat. Poté jsem se přesunul do kuchyně na lepší job. Měl jsem jen uklidit. Nikdy jsem nic nedělal radši. Našel jsem vysavač a koukám na značku. DIRT DEVIL ďábel na špínu. Touhle reklamou mě krmili celé dětství. Moje nadšení opadlo, když jsem zjistil, že ďábel není na špínu, ale na hovno. Bordel v podobě pilin a prachu, který byl na dvou metrech čtverečních jsem roznesl po celé kuchyni, takže nezbývalo nic než zakleknout na všechny 4 a vytřít.

Asi po hodině mi volala asistenční služba, že mi našli nejlevnějšího doktora ve White Rock, kde je vstupní poplatek jen 65 dolarů, které oni refundují. Rána zaschla, ale pořád to nebyla žádná paráda, tak jsme tam vyrazili. Docela milá sestra se mnou vyplnila papíry a Karel počkal než se vyřídila administrativa a pak jel zařídit své věci. Měl jsem přijít na řadu za hodinu, což mi bylo jedno, rána byla dávno suchá, tak jsem vyběhl za kliniku na parkoviště a poobědval po ukrajinsku. Dva banány a šunku s chlebem. Když jsem se vrátil, přišla milá sestřička a vzala si mě do ordinace. Řekl jsem jí, že jsem zahradničil a dokonce jsme se domluvili ohledně tetanovky. Což považuji za svůj vrchol angličtiny. Poté přišla doktorka, která byla stará jako mistr Yoda. Hrozně mi připomínala mojí tetu Jarku. Obě se začaly smát, když jsem si měl lehnout protože mi jaksi ordinace nestačila. Doktorka povídá, že tohle často nedělají, většinou prý ošetřují děti, které nemají vousy. Sestra mě pohladila po noze a říká, ani nejsou tak chlupatý. No a pak se nemám smát. Jenže oni pořád ať se uklidním, že mi to nebudou šít jen zalepí lepidlem. Tak jsem odešel z kliniky se zalepenou pusou lepidlem. Klidně mi mohli steh dva udělat podle mého názoru. Zaplatil jsem krásných 90 dolarů. Když k tomu přičtu ty boty co jsem si ráno koupil za 30 a hojivou mast za 10. Jsem na 130 dolarech výdajů a 50 jsem si vydělal. Dobře já. Alespoň jsem rozesmál Kačku a Karla jak už dlouho ne. Karel říkal, že tuhle práci dělá dvacet let, přišel s touhle vrtačkou o kus zubu, ale takhle přes držku mu nedala. Další věc pro posílení ega, zbila mě vrtačka.

Poučení z dnešního dne? Na divokém západě pokud možno nemarodit, nic si neudělat i když máte sebelepší pojistku. Já mám Platinovou a je mi na dvě věci. Když už se rozhodnete marodit mějte u sebe hotovost. Pokud chcete mít vážný úraz doporučuji tak 250 000 Kč. V Americe je to prý ještě horší. Jo a Dirt Devil je nejhorší vysavač, kterým jsem kdy uklízel. Tolik dnešek. 

Gravel pit, Vancouver, Pavelec

Tichý oceán

Je tady další příspěvek, tentokrát to spíš omezím na zážitky, které se udály během posledních dní. V sobotu jsme byli konečně u Tichého oceánu. Je celkem teplý, ale koupání v něm není žádná hitparáda. Spousta trávy a pláž je veřejná, psi na volno (důvod proč je voda tak teplá) noo raději si vystačíme s bazénem. 

Olympijský oheň

V neděli jsme s Kačkou vyrazili do Vancouveru. Hodil nás tam Karel s rodinou, dal nám mapu, pokyny a rozešli jsme se. Prošli jsme část zvanou Downtown, je to takové centrum města. Pro Pražáky asi jako z Václaváku na Staromák. Hlavní ulice se jmenuje Robson street, taková 5 avenue. Jsou zde všechny krámy, restaurace a vede skrz celý poloostrov. Nejzajímavější pro mě bylo Canada Place, vedle kterého je pořád Olympijský oheň a vyrážejí odtud lodě na Aljašku. Další super zastávka byla u Rogers Areny, kde hrají Canucks, před vchodem v nadživotní velikosti na vás čumí Daniel Sedin, Roberto Luongo a je vidět, že hokej je tu opravdu doma. Doufám, že NHL letos začne, jinak mě asi trefí šlak. 

Rogers Arena

Downtown

Nicméně jsem se zastavil ve fan shopu a koupil si svůj dres Canucks, chodím v něm nakupovat a lidi mě milují. Musí se nechat, že přímo v Downtownu je draho. Jídlo i o půlku dražší než u nás v Surrey. Oblečení srovnatelné s Prahou. Boty levnější. Cesta zpátky byla ve znamení hanby, protože jsme se vinou špatného signálu nedohodli s Karlem, který na nás přes hodinu čekal.

BC

Včera jsem byl druhý den v práci, pokračovali jsme v práci na garáži pro 18 Ferrari. Kromě toho, že jsme málem spadl z lešení, to šlo jako po másle a na konci dne jsem poznal majitele. Takový sympatický chlapík, člověk by neřekl, že doma přehazuje zbytečné miliony. Ptal se mě jestli hraju hokej, že prý jsem dost dlouhý. Tak mu říkám, že florbal. Nikdo tu nezná florbal, musím to přirovnat k hokejballu a pak se trošku chytnou, ale i tak jsou nedůvěřiví. Ptal se mě jestli jsem měl dobrou smlouvu, tak jsem se jen usmál a vysvětlil mu, že jsem platil já abych mohl hrát. To už vůbec nepobral. Ještě jsme si popovídali o Pavelcovi, jestli ho prý znám, když jsem řekl že znám a věděl jsem, že chytá za Winnipeg, uznale pokýval hlavou nechal mě. Cestou domů jsme potkali Karlovi známé, kteří nás pozvali do své plážové restaurace na čtvrteční uvítací pivo a možná zaměstnají Kačku. Uvidíme ve čtvrtek.

Dnes jsem měl tu čest se seznámit se slovem Gravel. Doteď jsem to znal jen ve spojení Gravel Pit, což je jedna z mých nejoblíbenějších skladeb od Wu-tangu. Gravel slovník překládá jako siláž. Nooo a já jsem zjistil, že to znamená i štěrk. Jednoduchá rovnice -> lopata plus kolečko, cesta, kde je moc štěrku a garáž, kde je ho málo feat. já. Trošku problém byl, že garáž měla ve vyšších místech 180 v nižších 160 čísel. Já mám 190 takže jsem si párkrát přepnul do češtiny a vyříkal si to s trámem. Ten si to vyslechl. Je celkem příjemné vědět, že vám nikdo nerozumí. Za celý pracovní den jsem si vykopal, jsem si převozil, jsem si zahladil, jsem si vyplel a jel domů. Check out my graaavel pit....

Kapnada day two, poprvé v práci

White rock feat. Pacific Ocean

Včera jsem vyrazil poprvé do práce. Makám pro Čecha jménem Karel. Je to sympaťák, co utekl za Bolšánů a celkem se mu tu povedlo rozjet kšeft. Dělal jsem zatím na jeho domě okapy a montoval nábytek. Poté jsme se šoupli na druhou stavbu, kde staví svůj dream house. Jen jsem obhlédl, co mě čeká do budoucna a pokračovali jsme do White Rock a Surrey. White Rock a určitá část Surrey je přímo u Tichého oceánu. Takové kanadské Beverly Hills. 

výhled z garáže

Pár faktů přímo z místa. Za milion korun si zde nekoupíte ani garáž. Vancouver je ofiko nejdražší místo na bydlení na světě. Takže když pak jedete kolem baráku za 55 miliónů dolarů máte pocit, že jste trošku jinde. Moje klasika je, že vždycky řeknu nahlas něco co je trapný, blbý nebo naprosto jasný během následující chvilky. No tak koukám na ten barák a říkám, že za miliardu korun bych si uměl představit větší. Karel se na mě tak soucitně podíval a říká. Ale tohle je barák jen pro personál a garáže pro personál. Říkám na rovinu, že bych klidně dělal zahradníka. 

garáž na Ferrari

Poté jsme dojeli na místo, kde jsme dělali odpady. Člověk, který se živí tím, že hledá ropná pole si na zahradě začal stavět garáž na svých osmnáct aut, převážně Ferrari. Prý vydělává 60 000 dolarů denně. Asi zajdu na brigádu. White rock a Tichý oceán je neuvěřitelný. Stál jsem na konci světa a čuměl jako vrána. 

Ráno chodím plavat (respektive jsem dnes začal) máme k dispozici bazén, posilovnu a hřiště na hokejbal. Tak si plovu a najednou na mě začal mluvit Kanadík. Jestli prý cvičím, tak jsme si pokecali. Já se ptal kde je nejbližší florbalový klub. No vypadá to, že hokej se tu hraje všude, ale florbal vůbec neznají. Je srandovní se bavit s Kanaďanem o NHL, je to naprosto vážná věc, přes kterou nejede vlak. Tak jsme zavzpomínali na Gretzkyho, Lemiuexe, Jágra a Sakica. Na Canucks musím zajít hned jak začne liga, prý je to zážitek, i když nejlevnější lístek stojí 100 Kanaďanů aka 2000 kč. 

Pracovní vůz

Dopoledne jsme poklidili kuchyň protože pod dřezem, kde je koš jsme objevili ostrov pokladů, což jsem nevydýchal a tak jsme drhli.

Odpoledne jdeme na chill k Pacifiku, lidi se v tom prý normálně koupou tak uvidíme. Zima prý začne za měsíc :). 

sejvovač banánů :)

Kanaďani jsou vtipní lidé. Nejenže můžete legálně vycamrat jedno pivo před jízdou, ale i všichni jsou tak nějak v klidu. Spolubydla nám přinesla Angry Birds gumové želé páč jsme jí řekli, že máme rádi angry birds, takže si jdu žvejkat bonbony a jdem k moři.

New info brzy

Long way

Protože se mi nahromadily dotazy ohledně mé cesty ven, rozhodl jsem se publikovat příspěvky tímto stylem.

Cesta

Vždycky jsem rád lítal a bral jsem to jako vzácný způsob dopravy. Po zážitku s Air Berlin už zase radši jezdím vlakem.

Vyrazili jsme 22:30 z Prahy do Vídně, kde vše šlo jak na drátkách a krásně jsme přeletěli do Düsseldorfu. Zde mělo být na přestup jen 45 minut takže jsme trošku přidali, abychom měli klid. Po nalezení Gatu C37 jsme ale zjistili, že letadlo se zaseklo v Amsterodamu a máme krásné tři hodiny zpoždění. Tam začaly stávkovat má záda, navíc na düsseldorfském letišti nemají free wifi pouze internet budky a v 9 ráno bylo na panáky brzy. První nepříjemnost. Když jsme konečně nastoupili do letadla, nastal další problém. To, že já mám málo místa na nohy je celkem normální, ale když ho má i 160 cm přítelkyně, tušíte, že následujích téměř 10 hodin nebude úplná sranda. Navíc v letadle plném Němců. Někde nad Islandem jsem si říkal, že už bychom tam mohli být. U Grónska už mi tekly nervy a při přeletem nad severem už jsem nemluvil a jen vnitřně nadával. Jooo a ještě měli hnusné jídlo, kterého dávali velmi málo.

Vancouver


Mělo se začít konečně dařit. Po přistání ve Vancouveru jsem i po takhle náročné cestě
nestačil kroutit hlavou. Je to neuvěřitelný pohled, když přilétáte přes hory a koukáte na oceán. Když pak přistanete na nejkrásnějším letišti, kde všude teče voda a jsou zde indiánské totemy, akvárka a já nevím co ještě, máte pocit, že jste v jiném světě. Imigrační jsme zvládli v pohodě a dali si high five, že jsme se oba dostali dál než Kuba se Seanem. Na letišti na nás čekala naše náhradní kanadská rodina. Zdenka s Milanem. Já dostal kanadskou vlajku, Kačka kytku a vyrazili jsme do jejich domu v Burnaby. Zatím jsem viděl jen kousek Vancouveru, ale je to asi nejčistší a nejzelenější město, co jsem kdy viděl. V Burnaby jsme se po dvou dnech osprchovali a najedli a konečně jsem ze sebe dostal vztek na Němce. Po skvělém babecue, chlebíčkách s lososem, kalifornských jahodách a mexickém melounu přišel čas se přesunout do našeho nového domu. Je to jižně od Vancouveru. Nejsem si jistý jestli je to South Surrey a nebo už White Rock. Každopádně se to dá přirovnat k Jesenici vzdáleností od centra. Jenže tahle čtvrť je kompletně nová. Všude jsou neuvěřitelné domy a my v jednom z nich bydlíme. Navíc máme k dispozici Club House. Tam je posilovna, bazén, výřivka a samozřejmě hokejové hřiště bez ledu. Hokejky na půjčení, takže musím najít ještě pět lidí a tři na tři tady pojede nonstop. Pak už jsme stihli jen vybalit a oba jsme odpadli.



Den poté, den první

Ráno jsem vstal v 5:30 místního času, díky Jet lagu naprosto fresh. Okolo 6 jsem probudil Kačku a šli jsme obhlídnout hood. Na hodinku jsme se zasekli ve Walmartu (kanadský krám pro všechno) kde jsme koupili podložku k vaně, zubní pastu, mýdlo, Listerine, hrnek na kartáčky atd. Walmart je vtipný obchod, to co u nás je považováno za vrchol módy je tu bráno jako obyčejné work wear. Poté jsme vyrazili domů a rozhodli se trošku poklidit. Kačka vycídila koupelnu a žaluzie a já umyl okna a podlahu, plus jsem vytřel. Naše spolubydlící Sandy těžce lajkovala. Sandy je skvělá. Je to kadeřnice, která má kšefty i doma a hlavně se k nám chová úplně nejlíp. Odpoledne nás vzala na mini trip, ukázala kde je banka, kam na nákup čeho atd. Skvělá spolubydla.

















Liquor store

Říkal jsem, že si v Kanadě dám menší chlastací pauzu. No podle cen v Liquor storu to vypadá na velkou chlastací pauzu. Výběr je obrobský, ale ceny minimálně dvojnásobné. OH CANADA. Naštěstí Seatlle je za hranicemi co by javorem dohodil, takže snad budeme pašovat jako za prohibice.

To je zatím vše. Zítra začínám makat tak uvidíme jestli mé nadšení vydrží, ale do téhle chvíle jsem se ani jednou nerozčílil ani si nedal ruku před nos, že by někdo smrděl. Kanada má zatím 10 z 10.