Californication, Sám v Hollywoodu a velká premiéra

Jak jsem psal v minulém blogu v Las Vegas mě Monk pozval do Hollywoodu na premiéru RZOVA režisérského debutu - Man with the Iron Fists. Měl jsem jen den na rozmyšlenou, ale pár lidí mě nakoplo a řeklo ať neváhám a jedu. Takže v sobotu jsem přijel z Vegas, v neděli si koupil letenku do Los Angeles a v úterý před půlnocí vyrazil. Vydat se sám do města, které má stejný počet obyvatel jako celá Česká republika mi přišlo od začátku jako velká šílenost, ale rozhodl jsem se, že to zvládnu.

Na letiště přijíždím lehce po půlnoci a check in má začít ve 3:10. Celé letiště spí, tak si nacházím dlouhou lavičku, zamotám se do popruhů od baťohu a usnu. Naštěstí mě probudí budík ve 2:55. Dostavuje se první krize. Všichni si automatický check in zařídí sami, jen s mým pasem jsou problémy a nápis oznamuje, že potřebuju verifikaci. Takže po příchodu k přepážce vysvětluji, že jsem občan EU atd. Poté už jen lehká snídaně ve Starbucks a rychlý boarding. V letadle vytuhnu prakticky okamžitě a probudím se nad Kalifornií. Letíme na čas a já tedy v 9 ráno přistávám v Los Angeles. Vždycky, když jsem snil o Americe, byl to New York a Los Angeles. Tyhle dvě místa pro mě byli jasně číslo jedna. New York jsem viděl a miluju ho a LA mě čekalo. Vylézám na LAX (letiště) a snažím se najít pozemní dopravu. Jediné co vím je, že se potřebuju dostat do Beverly Hills a že mě čeká hektická cesta. Po malých komplikací se shuttle busem dostávám až na nástupiště autobusů. Přijíždí bus číslo 6, který jsem si vygooglil a tak rychle nastupuji. Řidička je obrovská černoška a já se jí ptám jestli jsem ve správném busu, že jedu do Beverly Hills a jestli má drobné, protože já mám jen dvacky. Odpoví mi ať zalezu, že mě sveze zadarmo, hlavně ať nezdržuji. No tak se otočím do autobusu a přichází první šok. Jsem naprosto jediný bílý pasažér. Pár Mexikánů mě probodává pohledem a dva černoši taky vypadají jako by je zrovna pustili z místní věznice. Nicméně usedám a jedu. Autobus jede pořád po jedné ulici jménem Sepulveda blvd a to cca hodinu, pak přesedám na 4, která mě vezme po Santa Monica blvd. až do Beverly Hills. Když konečně dorazím a najdu svůj hotel, čeká mě další překvápko. To, že to je nejlevnější hotel, co jsem v dané lokalitě našel vím, se sprchou a záchodem nepočítám, ale že nejde zavřít ani okno, to je moc i na mě. Rychle se převléknu a vyrážím najít klub ve kterém je večer RZA. Procházím Beverly Hills a koukám na neskutečné baráky a palmy. Cestou potkám 4 slečny/ženy a nestačím se divit. Všechny vypadají jak z časopisu a já se pomalu zamilovávám do Kalifornie. Po slabé hodině chůze docházím na West Sunset blvd. a nacházím místní House of Blues. Spokojeně si tedy fotím místo večerní party a jdu hledat McDonalds a wifi. Po jídle už mířím na Hollywood blvd., protože chci vidět chodník slávy a Chinese Theatre. Tady přichází jedno z dalších překvapení, kterých jsem si během pobytu užil víc, než bylo třeba. Krása a lesk Beverly je pryč a vidím špínu Hollywoodu. LA je město kontrastů, neskutečná krása a bohatství proti bídě a chudobě. Chodník slávy nic moc a slavné Chinese theatre je celkem normální. Ujdu ještě pár metrů vyfotím nápis Hollywood a konec. Říkám si to je ono? Vždyť to je díra? Tohle je ten vrchol západní civilizace? Návrat na hotel a dvě hodiny spánku, před večerní party. Tím doháním svůj deficit, protože za poslední den jsem spal dvě hodiny.

 

Pohled z okna hotelu

SHOW

Přicházím k House of blues a slyším naprosto příšerným hlasem YOOOOO Kap. Otáčím se a vidím, že příchází Daddy O z Vegas. Daddy O je menší než já, celé spodní zubní patro má zlaté a hlas jako alkoholik po hokejovém zápase. Jdem koupit Hennessy a míříme do klubu. Přicházím ve chvíli kdy má RZA a Stone Mecca (jeho live band) zvukovou zkoušku. V klubu je už Divine a Seven. Oba se diví, že jsem přijel znovu. Sedí tu i skupina dětí, cca 13 let, které čekají na konec zvukovky a besedu s RZA. RZA přichází s úsměvem, zdraví mě a jde odpovídat na otázky dětí. Ještě fotka a mizí pryč, s tím, že dáme řeč později. V klubu se začíná hrotit situace ohledně náramků do backstage. Celé to dopadne tak, že zůstávám u stánku s oblečením, jinak bych měl velké problémy. Monk je pořád na cestě a já tu neznám nikoho kromě Daddy O. Seven a Divine jsou v jednom kole a řeší problémy se zvukem. RZA je pryč. Jsem nervózní, protože bez Monka může můj výlet nabrat rychlý obrat. Přichází West coast killa beez- Northstar (Christbearer a Mekko), Anthai ze 71RAW, Choco, a mnoho dalších. Všichni ale naráží na ochranku a nikdo se nikam nedostane. Dokonce, když přijde Monk a řekne, že jsme vystupující ochranka to ignoruje. Nakonec se mu daří protáhnout jen Northstar. Vidím vystoupení Tekhity a Black Knights (Monk a Crisis) a samotného RZA, který se živou kapelou je snad ještě lepší než normálně. Playlist je trochu jiný než ve Vegas. Zvrhne se to ve velký mejdan. Během vystoupení nastává pro mě bizardní situace. Ke stánku s oblečením přichází nějaký Mexikánec a ptá se mě, jestli náhodou nejsem Kap, co dělá s Kineticem. To, že mě někdo pozná bych čekal spíš v Praze než v Hollywoodu, ale zpětně mě to moc těší. Asi budu namyšlený. Po koncertě se začíná atmosféra ještě víc vyhrocovat. Security vyklízí klub a to dost bez milosti. Security tady tvoří přitom většinou obyvatelé z jihu a nebo černoši. To, že všem jsem po ramena a vypadají jako vrazi snad ani psát nemusím. Já se opět dostanu do chumlu West coast Killa beez, ale všechny nás chtějí vyhodit. Cestou mám problém s jedním securiťákem, kterému vysvětluji, že makám celý večer u stánku s oblečením, on mi nevěří a tak si vyměníme pár postrčení, ale naštěstí to skončí jen u toho. Horší už je situace s Chocem, který najednou začíná nadávat. Nevím, co jsem udělal, že se ho to dotklo, ale je to velmi nepříjemný moment. Choco není sám, ale obklopen zle vyhlížejícími kamarády a pořád opakuje, že vybouchne. I přes omluvy s ním není moc řeč, ale po chvilce trochu vychladne a skončí to jen u slov. Poté konečně potkávám Monka, se kterým se domluváme na zítřejší premiéru. Zdravím se s RZA, který má na krku budhu od mě. To mě potěší a on říká, že se mu líbí. Pak všichni mizí a zůstávám tu jen já a Black Knights. Monk a Crisis mě přibližují domovu a loučíme se s tím, že se uvidíme na zítřejší premiéře. Při výstupu z auta na mě Crisis ještě zavolá, počkej ty si Kap? Kap Kinetic? Jen kývám a on se usměje a vykřikne yoooo peace fam.

Den D

Red Carpet

RZA aka Man with the Iron fists

Druhý den se jdu podívat, kde je přesně to kino, které bude dnes svědkem premiéry. Zjišťuji, že je to přímo Chinese 6 Theatre na Hollywood a Highland. Nadšený si dávám ovocný shake v jedné hamburgerárně a jedu se podívat do Downtown LA. Hodinu cesty přes trošku strašidelná místa abych přijel, viděl a usoudil, že LA jako město je jedno velké zklamání. Cestou se mi vybavuje Paulie z Rockyho 3, který když vystoupí v Kalifornii a pronese: ,,Vždyť ani nemám bouchačku." Vracím se na hotel a po sprše, ve které jsou opadané listy ze stromů a cosi, co radši nechci identifikovat, se začnu připravovat. Tuším trable v kostech, ale snažím se uklidnit, že vše bude v pořádku. Beru si oblek košili a jdu do Hollywoodu. V kině jsem před sedmou a vidím, že přípravy jsou v plném proudu. Fotografové nasvěcují červený koberec, ochranka obchází a hlídá a akreditace probíhá. Přicházejí Norhtstar. Christbearer mi chválí oblek. První problém nastává, když Norhtstar nemají 4 ale 2 lístky. Všichni jsme nervózní, ale Monk má mít lístků dostatek, takže by neměl být problém. Monk místo v 7 přijíždí v 7:45 jde na akreditaci a? Nic. Nemá ani jeden. I přes to, že ukazuje email ve kterém je pozvaný, všechno padá. Já mám pocit jako by mě někdo polil. Celý večer, to vynaložené úsilí a nervy mají skončit takhle? Je 8:05. Na koberci se fotí RZA, Chris Yune, Dave Bautista plus ostatní herci. Za mnou je Shavo ze System of a down, mihne se tu i Bokeem Woodbine, který hrál ve Skále a Big hit atd. Všechno je krásné, krom toho, že já se v tuhle chvíli nemám jak dostat dovnitř. Všechna čest Monkovi, který se usilovně snaží sehnat lístek pro mě. Nakonce se dostávám k černochovi jménem Midnight. Monk mu říká, ať mi dá svůj extra lístek, ale on že ne, že mi ho jen prodá. Nakonec se domluvíme, i když Monk prská, že mi ho měl dát free. Je to neskutečné, ale konečně jsem v sále. Když si vezmu, jak hladce to mělo proběhnout a díky chybě v organizaci jsme tu nemuseli být ani jeden, jsem šťasný. Začíná velká premiéra. RZA se snaží zapnout mikrofón a najednou se ozve přes celé kino jeho pudududududu. RZA se jen zasměje a krátce povídá o filmu. Pak už začíná samotný film. Milovníci Kung fu filmů budou mít novou klasiku. Naprosto dokonalé bojové scény a efekty. Je to krvák, ale dech beroucí. Po filmu mluvím s Monkem a jdeme na afterparty. Cestou pogratuluji RZOVI a přesouváme se do hotelu Roosevelt přímo naproti kinu. Tam to teprve začíná. Klub je rozdělený na dvě části. První s barem, druhá s jídlem. V baru hraje DJ a já moc vzpomínám na SHOA, Ghosta a naše společné Mirage party, protože DJ hraje přesně ty samé pecky. S Monkem si dáváme jídlo a pak se začíná pít. Vše platí Universal, takže toho využívám. Stojím v koutě se svojí vodkou a zrovna hrajou It must be Bobby. Najednou vidím jak RZA na mě ukáže a začne se smát, když vidí jak si zpívám jeho song. Zarapujeme si tedy kus spolu, dáme fotku a já jdu za Black Knights. S Crisisem mluvíme o našich hudebních kariérách a všem ostatním. A pak? Pak se rozjel šílený mejdan, nebo spíš mi stoupla hladina alkoholu. Fotky, sranda, úsměvy. Celé to vrcholí tím, že se přesouváme s partou přeživších na hotelový pokoj. Nakonec já a DJ Skane jdeme na jídlo na Hollywood blvd. Kupuje mi pizzu a zpívá celou dobu Mercy od Kanyeho. Pak skončíme v nějaké restauraci, kde to na mě padne a jdu domů. Cestou se snažím chytit taxi a smlouvat, jestli mě vezme za 10 dolarů do Beverly. Což se nedaří, ale po hodině cesty už jsem tak daleko, že se jeden taxikář smiluje. Přijdu na hotel a padnu. Ráno se budím ještě v náladě. Rychle se balím a mizím na letiště. Cestou se snažím srovnat v hlavě, čeho jsem to vlastně byl svědkem. I když nakonec všechno bylo jinak, stálo to za to. Zažil jsem jednu z nejlepších nocí v životě a podíval se trochu do zákulisí. Bylo to Californication.

Bookeem Woodbine

Rick Yune

Dave Bautista

DJ Skane

Black Knights (Monk, Crisis)

Zajímavá fakta:
Pokud si něco začnete z Wu-tangem, vždy vás čeká překvapení.
V Čechách mě nikdo nezná, ale v Hollywoodu ano.
Nikdy nevěřte něčemu, co je stoprocentně zařízeno.
Nejezděte do LA, pokud se neradi cítíte jako menšina.
Universal umí udělat ty nejlepší party na světě.
Man with the Iron fists je povinnost pro všechny, co mají rádi poctivou akční práci.

Město hříchů, Gamblerova smůla, RZA, Monk a Man with the Iron fists

V sobotu jsme se s Kačkou vrátili ze slunné nevadské pouště, kde leží oáza hříchů, město hazardu, světel a snad všech neřestí. Cesta začíná v úterý Surrey v Britské Kolumbii. Ve čtyři ráno zvoní budík a já mám pocit, že jsem právě zavřel oči. V pět nás vyzvedává Karel a veze do USA do státu Washington, na letiště Bellingham. Jak jsme se dozvěděli po návratu, měli jsme obrovské štěstí, protože ten den tu zastřelili nějakou Kanaďanku a Kanada uzavřela na celý den hranice. My ještě proklouzli. Belingham je malinké letiště, ze kterého se dostanete na nejznámější destinace na západním pobřeží za celkem směšné peníze. Na pasovce budíme zájem českými pasy. Nicméně nástup do letadla a následný let do Vegas probíhá naprosto hladce a v 10:30 přistáváme v Nevadě na Mccarrans international airport. Krásných 30 stupňů. Už letiště napovídá o čem je Vegas. První automaty už jsou na letišti. Takže vylezete z letadla a můžete hrát. Bereme si Shuffle bus do našeho hotelu Imperial Palace, který je přímo na Las Vegas blvd. naproti známému Ceasars Palace a Bellagio. Hotel zrovna prochází rekonstrukcí, takže vstup je trochu divočejší, ale hned jak projdete vstupní chodbou - CASINO. Ano casino je to, čím musíte projít, než se vůbec dostanete na recepci. Bavím se u pohledu na osamělé stařenky, jak sedí u automatů a točí peníze. Na recepci je šílená fronta, kterou úspěšně vystojíme a dozvíme se, že check in je až za 4 hodiny. Jsou nám ale zároveň nabídnuty dvě další možnosti. Buď zaplatit 20 dolarů, nebo si zařídit hráčskou kartu a jít se ubytovat ihned zadarmo. Volím B. Zařizuji si tedy svou hráčskou kartu a čekáme další frontu. Poté už konečně jdeme na pokoj v 17 patře. Hned poté vyrážíme do Mandalay Bay, kde je umístěn House of Blues a kde má v pátek 19 vystupovat THE RZA. S Rugged Monkem, který je s ním na tour jsem sice předběžně domluven, ale nerad nechávám věci náhodě a kupujeme pro jistotu lístky. Stíháme projít Mandalay Bay, Luxor, Excalibur a New York New York. Poté jdem do Planet Hollywood podívat se po krámech. Ano, zní to divně, trávit dovolenou chozením po hotelech, ale tyhle hotely jsou vlastně všechno, co se dá ve Vegas vidět. Mandalay Bay má bazén, který vypadá jako pláž, dokonce má i fake vlny. Luxor je velká pyramida včetně Swingy. Excalibur je hrad, vážně hotel jako hrad. New York, New York je New York se vším všudy. Socha svobody, Empire state building, Chrysler, Time Square a uvnitř v hotelu je interiér ve stylu Brooklynu. Nářez. Každý hotel má vlastní casino. V casinech pouštějí do klimatizace čerstvý vzduch, aby jste vydrželi déle hrát. Všude živo a veselo.

Druhý den nás čeká další prohlídka. Před Bellagiem koukáme na obří fontánu a v Ceasars zase na bájnou Atlanditu a Michelangelova Davida, hned vedle rulety. Vlastní shopping mall a coloseum je velká součást hotelu. Dál jdeme do Venezia, což jsou falešné Benátky, včetně gondol. Mirage má zase před hotelem sopku, která vybuchuje každý den v 6. Před Treasure Island jsou piráti, kteří skáčou do vody a potápí lodě. (Tuhle show jsme bohužel nestihli.) Paris je velká Eiffelova věž a interiér opět vyzdobený stylově francouzky, včetně nápisů. Tohle město má jednu neuvěřitelnou vlastnost. Naprosto všechno je tu falešné, kýčovité, ale skvělé. Například v 9 ráno, když jdu pro snídani a cestou proženu pár automatů, ke mě přijde černoch a nabízí mi kokain. Poprvé mě to překvapí, ale během pobytu zjišťuji, že to je naprosto běžný jev. Nemá cenu vypisovat, co všechno jsme viděli a prošli, protože pro ty, co ve Vegas nebyli, je to jen střílení názvů. Pokusím se tedy popsat nejzajímavější momenty.

Peter Lik

Před odjezdem do Nevady, mě Karel upozornil na galerii Peter Lika. Já osobně na dovolených galerie obcházím obloukem pokud to není opravdu něco extra. Nicméně, když jsme šli kolem, zatáhl jsem Kačku dovnitř. Peter je fotograf, který má rodiče českého původu a proslavil se svými fotografiemi přírody. Zvláštní na nich je, že do fotografií je přidáváno stříbro a fosfor, tím pádem když na ně svítíte a ztlumíte světlo, mění svou barvu. Hned v galerii se nás ujímá průvodce a posadí nás do temné kóje a předvádí demostraci toho, co fotografie dovedou. Přiznám se, že mi to vzalo dech. Když viděl mé nadšení zeptal se jestli nechci nějakou koupit. Tím mi celkem polichotil, protože jsem tušil od Karla, kolik stojí. Asi vypadám jako bohatý turista. Nicméně jsem se udržel a zeptal se za kolik. Nabídl mi za 5000 repliku. Tak říkám, že to je moc. On se ptá kolik mám přestavu. Já odpovídám, že kdyby měl plakát tak za 15 dolarů, že si ho koupím. Konečně mu došlo s kým mluví a nechal nás být. Nicméně, doporučuji se podívat na Peterovi fotografie. Můj favorit je Inner peace. Stačí zadat do googlu a vyběhne to.

Více na http://www.lik.com

Las Vegas Downtown aka Staré Vegas

Po třech dnech na stripu (Las Vegas blvd.), vyrážíme do starého Vegas. První sedáme do autobusu, který není expres a řídí ho černoška s šíleným jižanským přízvukem. Zábavnější jízdu mhd jsem nezažil. Pokaždé vám oznámí, že nemáte stát na schodech, (autobusy jsou zde dvoupatrové) a že všechno vidí kamerou. Autobus co se jí postaví do cesty vytroubí se slovy: ,,You stayin on my place son". (Stojíš na mém místě synku) a když projíždí na červenou jen se zařehtá a zakřičí: ,,still yellow" (Pořád žlutá). Staré Vegas je místo, které určitě stojí za vidění. Věc se má tak, že od doby, kdy se veškerá pozornost přesunula na strip, začala stará část města ztrácet kšefty. Proto udělali celkem radikální krok a nad celou ulicí je obří obrazovka. Tím nemyslím televizi, ale regulérní střechu přes celou ulici, dlouhou cca 400 metrů a na ní promítají shows. My zažili Queeny. Bomba. Cestou se ještě procházíme kolem ochranky, protože se zrovna na téhle ulici točí nějaký film. Staré Vegas za mě super.

Hooters

To, že tato oblíbená restaurace Iwa Neuwirta je ve Vodičkové vím, ale ve Vegas je to celý hotel plus restarace. Tento podnik nejépe charakterizují dvě zvířata. Kozy a kuřata. My si dali kuřecí křidýlka, které tady servírují zvláště obdařené slečny. Normálně ve White Rocku sníme každý dvacet malých křídel jak nic, takže jsme tu objednali 50 křídel. Slečna na nás koukala divně, ale přinesla je. To, že jsem snědl necelých dvacet a měl otravu kuřetem, by nebylo to nejhorší, ale Kačka jich zvládla všech 25, takže jsem prohrál. 

Wu-tang forever

Den D byl pátek 19. S Monkem byla domluva už na čtvrteční večer, akorát cestou z Denveru nabrali 14 hodin zpoždění, protože jeli autobusem. Po nervech a velkém akváriu se žraloky, které jsme viděli při čekání na Wu-bratry, jsme se konečně dostali před House of Blues, kde akorát Monk a Daddy O vybalovali merchendise. Byl jsem dost nervózní, přestože jsme v kontaktu, s Monkem a RZOU jsem se neviděl od roku 2008 a Kinetic tentokrát nedorazil. Nicméně Monk mě poznal a hned nás s Kačkou vzal do backstage. Tam potkáváme Wu-road managera jménem 7 (Seven), kterého znám z koncertů od vidění. Dává nám all access pasy. Sedíme v backstagi s Monkem a povídáme o všem, co se stalo od doby, co jsme se viděli naposledy. Dávám mu 911 a posloucháme nějaké tracky. Při Dragons tale pochválí flow a říká, že ho mrzí, že mi nerozumí. Ještě před začátkem koncertu nás pozve do LA na premiéru Man with the Iron fists. Poté už začínají live vystoupení. První Eyeline byl dobrý, Supernaturala už jsem viděl a ten pořád umí. Během Supernaturalova vystoupení se objevuje postava v černém, která naštvaně probíhá kolem a nadává. Monk ho zastaví a já koukám, že je to U-God. Jsem mu představen, ale očividně ho to příliš nezajímá. Poté se ptám Monka o co jde? Odpovědí je mi jen Golden arms. Je veřejné tajemství, že Golden arms (U-God) je nasírací typ. Naštěstí se brzy uklidní a jde na stage. Nikdy jsem ho solo neviděl, tak si to docela užívám. Padne Triumph, Da mystery of chessboxin, Uzi, Its Yours pár dalších hitů a je pryč. Očekávání roste, ale RZA pořád nikde. Mezitím se backstage zaplňuje lidmi. Mezi nimi je i například Chris Yune, který hrál v Rychle a zběsile, nebo Jamesi Bondovi a nově i právě v Man with the Iron fists. Po půl hodinové pauze se otevírají zadní dveře a přichází Mitchell Divine Diggs (RZŮV bratr) a sám RZA. Jdu přímo za ním a ptám se ho jestli si mě pamatuje. Přece jen v roce 2008 jsem vypadal trochu jinak. Chvíli kouká, ale jakmile řeknu Kap hned reaguje, že ano. Všude je blázinec, takže nechávám rozhovor po koncertě. V sále se setmí, spustí se projektor a promítá se upoutávka na film. Poté vyjde na stage RZA a Chris Yune. RZA všem poděkuje a říká, že tohle není koncert, ale oslava. Otevírá flašku Grey Goose vodky, Hennessy a Patrón Tequily a dává jí do publika lidem. Poté následuje půlhodinový set těch naprosto největších hitů. Wu-Tang Clan aint nuthing ta fuck wit, Reunited, Sueside, Nowhere to run, nowhere to hide, Gravel pit na které se na stage opět dostaví U-God, 4th chamber, Brooklyn babies a nakonec You cant stop me now. RZA mluví o novém filmu jako o splněném snu. Já během koncertu prohazuji pár slov s Divinem a k nevíře potkávám Silkskiho. Se Silkskim jsme protelefonovali dlouhé hodiny, ale nikdy se neviděli. Ski mě obejme a říká, že jsem vysokej. ,,Čekal jsem, že budeš mojí vejšky." No jeho výšky je Kačka, takže mě docela pobavil. Nicméně příjemné setkání.

RZA a Chris Yune

Silkski

Po koncertě konečně odchytávám RZA. Dávám mu cd a snažím se mu říct, tolik připravovanou řeč. Ale v tom blázinci se moc daleko nedostaneme. Backstage naplněná k prasknutí a on je tu ta hlavní hvězda. Nicméně mě vyslechne, dá mi na sebe číslo a já mu dávám svého budhu pro štěstí. Poděkuje a začne se připravovat k odchodu. Mezitím U-God křičí, že chce afterparty a hlavní osazenstvo odchází. Monk, Silkski a Daddy O nás zvou na after, ale Kačka už chce jít domů. Loučíme se tedy před klubem s touto trojicí a odcházíme. Z Kanady si pak ještě vyměníme pár sms s RZA a tím velké Wu-Tang dobrodružství ve končí. Nebo ne???

U-God

Rugged Monk

Ráno se jen dobalíme a vyrážíme na letiště. Nevada a Vegas na mě udělalo dojem. Chci se ještě vrátit. Můj hazard tentokrát nevyšel, ale to se někdy zlomí. Další výlet je už naplánován, takže příští blog už brzy.

Macklemore and Ryan Lewis

Mám za sebou první koncert v Kanadě, tentokrát jako divák. O Macklemorovi už jsem psal a rapových koncertů jsem viděl už opravdu hodně, ale to co předvedl výše zmíněný pán včera večer, bylo něco, co jsem ještě nezažil. Začalo to skvěle. Přišel jsem o hodinu dříve a fronta byla už pěkně takových 300 metrů. První nepříjemné zjištění. To druhé bylo, že jsem si připadal jako děda. Kolem mě byly jen bílé děti 15-17. Třetí a nejhorší zjištění bylo to, že pršelo takovým způsobem, že moje nepromokavá bunda naprosto promokla. Po dvou hodinách na prudkém dešti s dětmi, které poprvé v životě zkoušely na tajníčko trávu, jsem se dostal dovnitř. První příjemné zjištění bylo to, že Vogue theatre je opravdu divadlo, takže jsem si mohl vylézt na balkon a nemačkat se v davu a druhé překvapení, že akce byla komplet nekuřácká. 

Předskokan se jmenoval Dee-1 z New Orleans. Nudnější open act jsem od zahraničního interpreta nezažil. Líbil se mi jen jeden track One man army. Naštěstí si odrapoval svoje velmi brzy a odešel. 

 

V 9:15 se setmělo a na stage nastoupil Macklemore a Ryan Lewis plus dvě tanečnice a slečna s violou, chlap s houslemi a doprovod na trubku. Co se odehrávalo další dvě hodiny bylo neskutečné peklo. Zahrál naprosto všechny svoje hity. Show byla postavená jinak než jsem viděl na netu doposud. Začínalo se na 10 000 Hours, hned poté přišel Thrift shop, My oh my, Victory lap, Town, Otherside, Wings, Starting over, Cant hold us, Same love a nakonec jako přídavek And we danced a Irish Celebration. Když začalo celé divadlo skákat otřásal se pode mnou ochoz. Když byl někde zpívaný refrén přišel zpěvák, kterýho zpívá, žádný playback. Ono vidět Wanze jak zpívá refrén u Thrift shop ve stejném obleku jako má v klipu je zážitek. Docela silně působí, když člověk vidí, jak lidé mají najeté texty a rozumí tomu o čem se mluví. Když začal uprostřed vystoupení vyprávět, jak celý život bojuje s drogami a jak se léčil na Vancouver Island a poté zahrál Otherside přeběhla mi husí kůže. Když poté navázal tím, jak zrelapsoval, bojoval s drogami znovu a zahrál Starting over, dostal mě už úplně do kolen. ,,Když už nemůžu být příklad toho, jak být čistý, můžu být příklad toho, jak začít znovu." Tohle nebylo klasické rapové vystoupení. Už jen to, že nakonec měl aplaus jako mívají spíše herci v muzikálech, je dostatečný důkaz vyjímečnosti tohoto pána. 20 minut potlesk a řev. Macklemore si pohrál s kotlem stylem přišel, zničil, odešel. Nutno říct, že bez jakéhokoliv hype mana, nebo half playbacku. Já říkám klobouk dolů. Evropa se má stále co učit, ale je fajn vidět, že to jde i jinak. Osobně to řadím na první místo toho, co jsem live viděl. O první místo se dělí s RZA z Londýna 2008 a to jen protože jsem top skalní Wu fanda. Tohle byla větší show. Překonalo to i peklo z roku 2005 v podobě Jedi mind tricks z Abatonu.

Thanksgiving, kluci z východu a vypínačky na žaludek, autismus

Thanksgiving

V neděli jsme byli na našem prvním díkůvzdání. V Kanadě je asi o 14 dnů dříve než v USA, ale taky se slaví jídlem. Upeče se krocan jako kráva a sejde se rodina plus přátelé na společnou večeři. My byli pozváni ke Karlovi, který připravil neuvěřitelnou večeři jediná vada na kráse byla naprosto nelidská porce jídla. Po zbytek večera jsem byl vyřizený a pil rum z jeho cest po celém světě. Karel má rád raeggeton, hlavně klipy, kde jsou ženy. Takže jel youtube a celkem latino disco. Po asi 4 panácích jsem se rozhodl převzít iniciativu dje. Malý Sebastian už jednou projevil nadšení pro rap. Tak jsem vybral MGK Wild boy. Sebastian se smál, ale starší Stanza koukala. Karel mě pobaveně poprosil jestli to můžu vypnout, že už tomu rozumí. Yeah bitch yeah bitch Im wild boy:)

Kluci z východu

Po týdnu chození na box, jsem měl pocit, že tady na západě jsou pěkně vyměkklí. V duchu jsem si říkal, že na nás východňáky si nepřijdou a to by nebylo, aby mě má pýcha nestála lekci. Když jsem přišel na trénink, tak jsme začali klasicky rozběháním. Místo obvyklých 4 kol jsme jich ale běželi 8. Studěnák se zabejčil a doběhl první. V tu chvíli jsem byl asi nejnamyšlenější. Bylo mi divné, proč se šetří i ti, kteří normálně zápasí. Odpověď přišla rychleji, než jsem chtěl. Trenér říká rukavice a dvojice. Tak jsem si vzal Terryho. Rád trénuji s těmi nejlepšími, protože mě nešetří. Jednoduché cvičení jménem krocan, každý dvě kola má mlátit toho druhého do břicha a ten druhý má mít ruce za hlavou. Prý jsme jedli celý víkend krocana, tak ho máme vymlátit.  První jsem začal já. Dal jsem Terrymu ránu a omluvil se mu. Během 30 vteřin jsem pochopil, že ho to vážně nebolí. Naopak na mě řval, že jsem měkkej. Po třech minutách neustálého mlácení jsem sotva držel ruce a to si připadám docela ve formě. 30 vteřin pauza a výměna. Když mi Terrymír vyslal první tři do žaludku, myslel jsem, že chcípnu. Ale protože jsem chtěl být tvrdý, tak jsem ho ještě hecoval. První kolo jsem prežil. Po druhém kole úderů jsem opět zvedl ruce s tím, že to dám. On mi říkal, že jsem slabej na spodek a že s tím něco uděláme. No po dvou a půl minutě když zvonek ohlásil posledních 30 vteřin jsem mu řekl, ať dělá a dodělá mě. Načež mě kamarádsky poslal 5 slušných dělovek na solar a mě do vyprovodil do provazů. To už jsem nevydýchal. Naštestí přišel gong. Poděkoval jsem mu, protože přišlo střídání dvojic. Další tři dvoukola se otužovalo tělo, kromě hlavy. První jsem byl s Indem, který nevím jak se jmenuje a pak s Loganem. Trošku jsem si tedy orazil. Poté na mě vyšel třetí z našeho zlého tria Terry (box, jiu jitsu, mma) levonosý Josh (box, muay thay) a třetí jehož jméno neznám, ale všichni mu říkají Champ (box,  mma). Champ boxoval a já se kryl. Už jsem si říkal, že bude dobře a odnese to jenom břicho, když jsem dostal svižnou do ledviny. Jen jsem vydechl a Champ mi říká, že se omlouvá, že byla silná. Já se tvářím, že je vše ok, ale přemejšlím jak si dojdu po tréninku vyčůrat trochu krve. Poté přišly na řadu krycí techniky. Což byl příjemný relax. Najednou ale všichni přestali. Logan lezěl na zemi a klepal se. Dostal epileptický záchvat. Trenér mu vyndal chránič z pusy a zavolali záchranku. My jsme si udělali ještě 50 kliků a sedlehů a šli jsme domů. Klobouk dolu před Loganem, že i s touto nemocí chce boxovat. 

Seamus, Fredie, Alex a Jay

V práci jsme si konečně synchronizovali pauzy. Takže přes oběd poslouchám příběhy framerů. Docela zážitek, protože ať popisují cokoliv dělají u toho zvuky, kterými příběh oživují. Nedovedete si přestavit,  jak vypadalo vyprávění o tom, že dětem koupili pistole, nebo že jim klouzali boty po střeše a co dělá rozbitá vířivka za zvuky. Mám rád lunch breaky. Vypadáme jako spolek autistů na výletě a všichni víme, že autismus není pro srabi.

Ernieho sklep, Horseshoe bay, modrookej Terry, moje první rukavice

Errnieho sklep

Krátký blog o novinkách tam na západě. Práce začínala být poměrně monotónní a život se začal usazovat do určitých kolejí, než přišel Karel s nabídkou přivýdělku. Já jsem byl samozřejmě pro, protože lákavých 16 dolarů na hodinu se neodmítá. To, že v životě nic není zadarmo, platí tady v Kanadě snad ještě víc. Když jsem zjistil co mě čeká, málem mě kleplo. Příhodu s vrtačkou jistě všichni znáte, kdo ne, stačí sjet níže kde je popsaná. Jestli jsem nadával, že pod dům se musím plazit po čtyřech, teď už jsem byl bez šance se pod dům dostat jinak než po břiše nebo zádech. Úkol byl jasný, vyndat izolaci a v pondělí ji zase zandat zpět. I přes mou výbavu která se skládala rukavic, ochraných brýlí a masky na pusu, jsem nedokázal zabránit prachu a pavoukům, aby mi dali co proto. Navíc jsem zjistil, že i když izolace není úplně skelná vata, tak i na ní moje kůže nereaguje úplně dobře. Byl jsem rudý jak po alergické reakci a děda Ernie se mě neustále ptal jestli já jsem ten izolation guy. Ne dědo já čistím grily, ale s tou izolací se vyloženě bavím. Pár nadávek si izolace vyslechla. Moc se těším na pondělí, kdy Kanada slaví Thanksgiving a já slavím vracení izolace zpět. Za poslední 4 věty jsem napsal 4 x izolace, tak moc mi vadí.

Lososí sádky

Cesta do Horseshoe Bay

Horseshoe bay

O víkendu jsme se setkali s naší náhradní rodinou a vyrazili na výlet. Zdenka s Milanem nás vyzvedli na Sky trainu, na zastávce Royal Oak a vzali nás do Horseshoe bay. Nejdříve jsme viděli park, kde byla socha indiána, kterému tu říkají FBI. Fucking Big Indian. To mě pobavilo. Byl zde i krásný výhled na Lionsgate bridge. Poté jsme jeli po staré Marine drive na West Vancouveru směrem ke zmíněné destinaci. West Van. je naprosto nejdražší lokalita v okolí. domy startují na více než 2 miliónech dolarů. Je pravda, že je to tam tak úchvatné, že není divu. Pohled z kopce na oceán a celý downtown Vancouveru plus Stanley park je ten důvod. Další místo byl Whytecliff park. Prý je zde možné vidět velryby, při troše štěstí. My ho neměli, ale alespoň jsme si užili krásný výhled na sousední ostrovy. Když jsme konečně dorazili do Horseshoe bay, bylo to neskutečné. Neuvěřitelná zátoka, ze které jezdí trajekty na ostrovy. Voda tak čistá, že v ní byly vidět mořské hvězdy. Kačka viděla i tuleně, kteří jsou tu prý naprosto běžní a nikoho už nevzrušují. Pěkné místo. Když už jsme doprohlédli vše co se dalo, přišel čas na oběd. Šli jsme na místní fish and chips a dali si all you can eat menu. (Vše co můžeš sníst.) Je pravda, že první porce 6 kusů ryby a hranolek nás odrovnala všechny a už jsme si nepřidali, ale servírka říkala, že mají rekord 48 kusů ryby na jednu osobu. To bych chtěl vidět tu kosatku, co to snědla.

Cestou domů jsme se ještě zastavili na lososích sádkách v Capilano. Losos je vtipná ryba, když je živá, vypadá totiž pořád nasraně. Prostě nesympatickej kapr. To je nejlepší přirovnání co mě napadá.

Horseshoe Bay

Whytecliff Park

Pacifik

All you can eat fish and chips

Lionsgate bridge

Neznáš bolest

Už  od doby, co jsem viděl prvního Rockyho jsem koketoval s myšlenkou na box. Konečně přišel můj čas a zapsal jsem se do místního Dragon's den gymu. Trenér, ale i osazenstvo gymu vypadá o poznání jinak než v Čechách a docela mi vadí, že nejméně vlasů ze všech mám já. První dvě hodiny byly legrační. Učili jsme se všechny varianty duckingu. Konkrétně bobing, sweeping, layback a poslední název si nepamatuji. Takže mě bolely nohy od neustálých dřepů. Třetí hodinu jsem si vzal do dvojice Terryho, který mi je po prsa. Je to sympaťák, akorát je jako všichni s jeho výškou, srandovní a hodně agresivní. Snažil jsem se s ním cvičit tyhle pohyby, ale jeho to přestalo bavit, tak jsme začali direkty. Celou dobu se usmíval, ale jak zvedl ruce jeho modré oči se podlily krví a vypadaly jako kdyby mě chtěly zabít. Pohled tygra hřebče. Poslední hodinu před díkuvzdáním přišel do gymu černoch JUJU nebo JJ. Oni se tu všichni představují s chráničem na zuby, což je trošku problém. Na začátku řekl, že uděláme 150 kliků a sedlehů. Což by nebylo nic zvláštního, kdybych se mezi cvičením nechodil napít. Protože on mi věnuje svojí hodinu a tím pádem platí jeho pravidla. Takže jsem si zaklikoval ještě navíc. Bohužel se mnou to odnesl i Logan. Logan je syn boxera. Táta je hrana lehce ke 150 kg, celý potetovaný. No a Logan vypadá jako žijící variace Erica Cartmena. Když dělal 10 sedleh myslel jsem, že vybouchne. Bylo osvěžující mít ve dvojici někoho, kdo je horší než já. Myslím, že kluk by raději doma hrál Diablo. Nicméně z boxu zatím dobrý pocit. Uvidíme jak to půjde dál.

Botkinovi

Poslední dva dny jsme se potkali s Darleen a Lornem Botkinovými. To jsou lidi, kteří před 15 lety prodali v Kanadě svůj dům, koupili si přívěs a od té doby cestují po světě. Seznámil jsem se s nimi díky Kubovi, který je potkal na Novém Zélandě. Oni se dostali na 4 dny do Britské Columbie a chtěli se se mnou a Kačou setkat. Snad v životě jsem nepotkal milejší lidi. Vzali nás do řecké restaurace a o den později nás pozvali ke svým známým. Jediná věc, která mě rozčiluje je fakt, že Kuba Musílek je pro ně Jacob nu. 1 a já jsem Jacob nu. 2. Bylo docela zajímavé si poslechnout jejich příběh. Je neskutečné, jak se dá žít v přívěsu. Vypadají pořád šťastně a milují Český Krumlov a Prahu. Což potěšilo moje ješitné pražácké srdce a za Krumlov jsem je taky pochválil. Za týden mě čeká Macklemore a  jedeme do Las Vegas takže bude zase o čem psát.