Po hodně dlouhé době přišel čas napsat další blog, protože jinak stereotypní život se zcela proměnil ve směs zážitků. Ty se postupně nakupily do takového množství, že je potřeba o nich napsat. Je to týden co jsem se vrátil z dovolené a první zpráva, kterou jsem se dozvěděl bylo to, že jsem bez práce. Zrovna nadšený jsem nebyl, ale říkal jsem si, že změna je život a že práci najdu rychle. Vytiskl jsem životopisy, kde jsem lhal tak, že mi bylo stydno a začal obíhat místní krámy, restaurace a vůbec všechno, kde bych mohl sehnat jakoukoliv práci. Zároveň jsem obvolal veškeré své známé abych zjistil, jestli nemají něco oni. Práce by byla, ale bez auta v místě kde žijeme je to naprosto nemožné. Když jsem řekl, že si můžu půjčit kolo, většinou jsem se setkal s výsměchem. Věty typu: ,, No to budeš ve formě a kup si i stan," jsem slyšel za poslední týden často.
Nějak se mi ale nedařilo zahnat pocit, že prostě nesplňuji profil zaměstnance. V domácích potřebách mi to bylo dáno najevo nejvíce. Nechápu proč bych musel být žena ve středních letech abych ten job dostal.
Když už to vypadalo beznadějně, vzpomněl jsem si na Modřany. Co je největší dno, kam ale vezmou kohokoliv. Fast food typu McDonald's. Tak jsem zašel do podobného podniku s názvem A&W. Po krátkém pohovoru s manažerkou Amy, mi bylo řečeno ať přijdu večer na zkoušku. Zároveň prý musím mít černé kalhoty a boty. Z toho jsem se vymluvil a dorazil na slíbenou zkoušku. Šoupli mě do kuchyně a rovnou dělat burgery. Snad nikdo tam nemluvil pořádně anglicky a ještě k tomu zrovna měli fofr. Tak jsem makal jak šroub. Po chvilce přišla manažerka a začala mě chválit, že prý jsem strašně chytrý. No vzhledem k tomu, že si lidi objednávali dva druhy hamburgerů a do jednoho se dává cibule a do druhého ne, netrvalo mi dlouho než jsem se v tom začal orientovat, ale i tak mě to zarazilo. Manažerka z toho byla úplně v rozpacích a když mi potřetí zopakovala, jak moc chytrý jsem, tak jsem jí česky odpověděl, že na tohle člověk nemusí být atomový věděc. Na následné: ,,What?" Jsem se jen usmál a nechal to být. Nicméně se přiznám, že mi to přišlo crazy. Tuhle práci dokáže dělat člověk, který si umí zavázat tkaničky, ale chápu, že ti manažeři tím žijí. Nicméně jsem si tedy vydělal svoje první hranolkové triko a přijetí do práce. Domů jsem odcházel se smíšenými pocity. Něco ve mě říkalo, je to hrozivý dno, ale druhá strana oponovala logičtějšími argumenty. Máš šedesát dolarů a to opravdu nestačí ani na jídlo. V neděli jsem si měl přijít pro rozpis směn. To, že budu mít částečný úvazek jsem věděl, ale že kanadský částečný úvazek znamená 6 hodin za týden, to už ne. Za ty peníze si nekoupím ani ty černé kalhoty a boty, proto ihned po dopsání tohoto blogu jdu dát výpověď.
Spása přišla v podobě zákazníka, který se nechal u Sandy (spolubydlící) ostříhat. Nabídl mi práci power washing. Já jako malý chtěl být Power ranger, takže power washer zní podobně. Víceméně jde o to, že se musí baráky umýt takovým mytím před následným nátěrem. Dnes ráno jsem tedy vyrazil do Ocean Park na zmíněnou adresu. Šéf vypadá jako sympaťák, takže jsme si rychle řekli co mám dělat. Jen jsem podcenil malou drobnost. Otázku: ,,Vadí ti práce ve výškách?" Jsem celkem úspěšně zahrál do autu a řekl, že vůbec ne. Já debil. Když jsem viděl druhou stranu baráku málem mě kleplo. Vejšky nesnáším z přesvědčení. Když se koukám na známý plakát dělníků, sedících na trámu, při stavbě mrakodrapu, je mi blbě. Šéf odjel velmi brzy a já se pustil do tlakového mytí. Celou dobu jsem se snažil příliš nemyslet na to co mě čeká. Stačilo to, že jsem dvakrát zakopl na střeše, která nebyla zdaleka tak vysoko jako nejvyšší část domu. Když přišlo velké finále stoupl jsem si pod žebřík a řekl si: ,,Nejsi měkkej , tak vysoko to zase není." Bylo a ještě to krásně umocnil fakt, že žebřík byl jak pružina. Když jsem vylezl do potřebné výšky abych mohl omýt nejvyšší část domu, viděl jsem krásně oceán, protože mi nestínily žádné stromy. Největší problém je ten, že ta hadice trošičku kope, když jí držíte jen jednou rukou, takže absolutně netuším jak jsem to tam nahoře vošolíchal, ale nikdy jsem nestál radši na zemi. Uvidíme jak mou práci zhodnotí můj potencionální zaměstnavatel, ale vypadá to, že jestli mě vezme čeká mě ještě víc srandy vysoko nad zemí.
