The Almighty Kap nemá být nová přezdívka, ale název nového mixtapu, který jsem udělal přes prázdniny a který dopadl úplně jinak než jsem očekával. Rád bych tímto připravil půdu pro projekt Kap a Kinetic o kterém, ale budu psát příště. Každé cd potřebuje čas, obzvlášť když se jedná o album. Od Nemesis uplynul již rok a na další album jsem neměl ani pomyšlení, ale tu a tam mě napadl song nebo prostě jenom heslo. Nahrál jsem pár věcí a pak to všechno dostalo rychlý spád. Největší podíl na tom má Eric Cherryhill, známější je však pod svou přezdívkou Nironic. V létě jsem mu volal, že bych potřeboval nějaké beaty a dali jsme si schůzku v Rooftop studiu. Tam jsem si dva vybral a třetí song jsme vytvořili na místě. Byl to večer, kdy sedíš ve studiu posloucháš beaty a najednou se Nironic zvedne a říká tohle nahrajem. Vzal jsem notebook napsal svých 16 a šel na mic. To mě vyhecovalo svou věc dodělat. Během 14 dní jsem nahrál zbytek a odvezl Ondrovi do studia na master. Po poslechu celé věci zjišťuju, že je to textově úplně jinde. Je to pestrý mix mých příběhů, nebo věcí, co se dějí okolo mě. Zároveň si uvědomuji, že je to konec Ironkapa.
Když jsem vytvořil alterego IRONKAP, netušil jsem, že po mixtapu bude deska a pak další mixtape. Superhrdina potřeboval prostor k tomu, aby ze sebe dostal vše, co ho tížilo. První Ironkap byl jistým odlehčením po Hodně Tvářích, nicméně byl pořád nabitý negativní energií a zlostí. Nemesis považuju za svoje nejlepší dílo. Je to deska, které jsem dal hodně a jsem rád, že i po roce funguje alespoň pro mě jak má. Ale pořád v sobě měla proud negativity. Po Nemesis jsem potkal známého, který mě otočil jiným směrem. Ukázal mi nový druh energie a vlastně dal vzniknou závěrečnému dílu trilogie. Pořád ve mě je Ironkap, ale začal fungovat na nové vlně. Jako, když Tony Stark musel vyměnit svůj zdroj energie za lepší. Proto se nová věc jmenuje Almighty Ironkap, protože jsem opravdu všemocný, jenom díky vám.
Tracklist:
Je to sexy bejt zase tady (prod.: RZA – Det e sa jag känner)
Co dál (prod.: Nironic)
Zvláštní národ
(prod.: Redman-Put it down)
Po dlouhé době přidávám další článek. Není to rozhodně mou chutí přestat psát nebo leností, ale čekal jsem na vhodný čas a téma. Přes léto jsem byl mimo a hodně jsem pracoval ve studiu na nové hudbě. Brzy očekávejte vyčerpávající info o mém novém mixtapu IronKap, který bude předzvěstí nového projektu, který chystám spustit tento měsíc. Ale o tom jindy.
Dnes při jedné z nekonečných cest domů přes celou Prahu, jsem narazil na skladbu, kterou miluju už dlouhé roky.
Crazy maze docela dobře charakterizuje dobu, ve které žijeme. Při jednom z rozhovorů mi blízká osoba řekla, že má pocit, že se její život nevyvíjí, pouze stagnuje a že za poslední rok vlastně nepřišla žádná velká změna. Ten pocit znám, je to ubíjející znechucení vším, co je okolo nás. Máte pocit, že vše co uděláte nemá žádný vliv, pouze je to nezbytná součást kruhu, který se stereotypně točí dokola. Progres je nulový a nebo tak malý, že ho ani nepostřehnete. CHYBA. Vždy, když dostanu tenhle pocit, jdu k SHOovi. Jdu běhat, jdu dělat něco, co běžně nedělám. Například uspořádám jinak poličky v pokoji. Každá změna někam vede a něco způsobí. Je důležité vydržet v tom co děláme a vědět proč to děláme. Jeden můj přítel říká, že co nevyroste, to zahyne. I když denně vyrostete o milimetr vyrostete. Jen my sami si určujeme, kam chceme růst. Je potřeba nahlas vyslovit své sny. První je myšlenka, slovem jí dáme život. Když je myšlenka živá, může se z ní stát čin. Před lety se všichni smáli mým snům. Jenže touha ty sny prožít byla tak velká, že ten smích utichl a já si jich pár splnil a pořád plním. Sen nemusí být epická věc, která vás vynese někam úplně mimo, ale naopak drobnost, která dovolí uvědomit si sebe sama.
Nesmějte se cizím snům a už vůbec ne vlastním. Nezlehčujte vlastní sny, žádný není nesmysl. Všichni si přejeme, aby bylo zítra lepší než dnes. Nezbývá než začít.
Cesta dlouhá 1000 mil začíná prvním krokem. Confucius
Des'ree - Crazy maze
Money don´t make my world go round
I´m reaching out to a higher ground
To a warm and peaceful place
I can rest my weary face
Life´s answers we try to find
Battling inside our minds
Where do I go from here?
Will all my friends be there?
Cause we´re living, we´re living in a crazy maze
and we´re fighting, we´re fighting to rise above the haze
light´s at the end of the tunnel
sometimes the journey is long
there are many theories
who´s right and who´s wrong?
The pressure´s on I have to choose
I've got nothing to lose
I close my eyes I take a chance
Now I dance a different dance.
What´s the key to a happy life?
A healthy mind and lots of spice
Running barefoot through the trees
That´s my idea of free
I pack my bags, I´m on my way
Don´t know where I´m gonna stay
I´m on the train bound destiny
I can set my spirit free.
Cause we´re living, yes, we´re living in a crazy maze
and we´re fighting, we´re fighting to rise above the haze
light´s at the end of the tunnel
the journey may be long
there are many theories
who´s right and who´s wrong?
Po dlouhé době přidávám článek. Po hektickém začátku roku jsem se na chvilku odebral sám do sebe a sbíral energii. Měl jsem možnost se podívat podruhé v životě do města, kde se zrodil hip hop, do New Yorku.
Říká se, že cestovat je jako číst, kdo necestuje - nečte, nemůže pochopit spoustu věcí. Je na vás, jak tohle moudro vezmete. Mě osobně přijde něčím kouzelné. Poprvé jsem byl v New Yorku v 18 letech. Když jsem tehdy viděl celou tu magii, ohromilo mě to. Poprvé v životě jsem se cítil na jiném místě líp než doma. Ten zážitek byl natolik intenzivní, že jsem snil o tom, kdy se do NYC vrátím.
Před cestou jsem zažil zvláštní moment. Na jednu stranu jsem se velmi těšil, na tu druhou se bál velké změny. Přece jen po 6 letech se člověk někam posouvá a nevidí vše tak ideálně. Nicméně mě to rozhodně nezklamalo, spíš naopak. Vše předčilo ještě mé očekávání z minulosti. Po boku se svou přítelkyní, která té magii propadla taky, jsem nasál znovu tu nevšední a dokonalou atmosféru NYC.
Zajímavá věc je moment, když si člověk plní sny. Zažil jsem to párkrát v životě. Pocit, když sedíte den dva dny před dnem D a přemýšlíte jaká ta chvíle bude. Je to vlastně něco jako první rande s osobou, která je pro vás víc než zajímavá. Dostanete se do fáze, kdy plánujete, chystáte se, představujete si každý detail. Když ta chvíle přijde, říkáte si TAK TO JE ONO? U mě tyhle momenty fungují tak, že když nastanou vnímám je všedně, přirozeně a s velkou dávkou úlevy. Ale minuty a sekundy před danou událostí jsou jako roky. Ve finále to skončí tak, že stojím přiblble se usmívám a v tu danou chvíli si opravdu plním sen. Hrozně důležité je si užít tu přítomnou chvíli. Protože většinou nám připadají věci, které si vysníme, jako sci-fi. Já si od své cesty sliboval, že se podívám do Park Hill na Staten Islandu. Čtvrť nebo spíše avenue, která má směrovací číslo 10304 a přezdívku Killa Hill. Můžete jí vidět v klipech jako Protect Ya Neck, Can it be all so simple, Heaven and hell atd. Místo, odkud vzešel Wu-tang clan. Když jsme prošel jen já a přítelkyně Park Hill av. a zabočili až Targee st. uviděl jsem tohle.
A sen byl splněn. Jednou jsem si napsal jako mladší: ,,Jednou chci přejít Verrazano a skončit v Park Hill." Verrazano bridge jsem nepřešel, ale do Park Hill se pěšky dostal.
Občas musíme jít za sny dál a občas leží přede dveřmi. Plnit si sny je úžasný pocit. Proto přeju všem, co čtou můj blog, aby za došli za svými. Někdy to trvá roky, ale o to větší je pak ten pocit uvnitř.
Tentokrát bych rád věnoval článek svému kamarádovi. Gary je člověk, kterého jsem potkal v Londýně v roce 2008. Gary je neúnavný party boy a zároveň splňuje naprosto všechny definice pravého umělce. Bohém, velmi výstřední přátelé, neuvěřitelný talent a totální nedocenění jeho díla. Potkal jsem ho v backstagi po RZově show, tehdy bylo těsně před vydáním Digi snacks a právě Gary přinesl artworky na cover. RZA nakonec vybral tento. Zajímavé na tom bylo to, že nedonesl 5-6 skic, ale knihu, plnou Wu artworků. Velmi tlustou připomínající rodinné album.
Na hotelovém baru jsme se dali do řeči. Pil jako Čech, takže konverzace nebyla vůbec žádný problém. Navíc je to velký Wu-fanda a krom Wu poslouchá i věci typu Jedi Mind Tricks, Mobb Deep atd. Nicméně poprvé jsem ho pořádně zaregistroval až na pokoji, který nám Kinetic dal na noc. Gary tehdy ještě se svou přítelkyní ulehli na zem a říkali, že nás nebudou rušit. Nechápal jsem proč je tak milej na dva Čechy, ale nevadilo mi to. Dali jsme se do řeči a do pití. Po 40 hodinách beze spánku už člověk začínal alkohol silně cítit. Takže když jsme v 7 ráno odcházeli, byl jsem už hotovej. Gary ovšem nezničitelně pokračoval v tahu dál.
Po roce jsme se dostali do Londýna znovu, tentokrát s Grimym a Shoem, kteří netušili jaká je Garyho výdrž. Po telefonu jsme si dali sraz na Tottenham Court Road, která nepatří mezi ty nejklidnější místa v Londýně. No Gary si nechal narůst vlasy, ale nic ze sebe neztratil. Když jsme skončili ve tři ráno na Kings Cross a on se snažil sbalit strašně, ale strašně hnusnou Němku byl jsem totálně v koncích. Gary je jeden z členů mojí tzv. ,,worldwide family,, a rozhodně doporučuji prohlédnout jeho dílo. Vzpomínek na něj mám víc, ale jako představení a vzdání úcty tento článek stačí. Pokud by někdo měl zájem určitě si může i jeho dílo koupit.
Po delší době zase jeden záznam do blogu. Chtěl jsem popsat svoje Wu-výlety, proto začnu tím nejaktuálnějším.
13.4. jsme se SHOem vyrazili za GZOU a do Německa. Na tour ho doprovázel Kinetic 9 a Choco.
Vyrážíme v 10 dopoledne směr Mnichov. Nikdy jsem tam nebyl, ale celkově moc Německo nemusím. Nicméně po třech letech je šance vidět mýho Wu-bráchu číslo jedna Kinetica, takže neváháme.
Cesta je v pohodě akorát jsme se rozhodli, že benzín vezmeme až v Německu. Nechápu proč, ale za 150 km jsme nepotkali benzínku. SHO začínal být nervózní u rezervy 50, když to kleslo na 40 znervózněl jsem i já. Kanystřík jsme neměli. Nicméně SHO ukázal vůdčí schopnosti a našel pomocí navigace v nějaké místní vesnici pumpu, která ovšem byla zrušená. Jeli jsme tedy o vesnici dál, kde nás konečně přivítala OMV. Úleva to byla značná.
Do Mnichova jsme dorazili bez problémů a vše probíhalo skvěle až do chvíle, než jsem zjistil, že Kinetic má vyplý telefon. Tak jsme si poseděli v autě a prošli se asi po nejhnusnější části Mnichova. Staveniště, nádraží a jinak nic.
Po třech hodinách trpělivosti, konečně doráží Choco a Kinetic. Měl jsem trochu starost aby mě poznal, protože si mě pamatuje z období, kdy jsem na hlavě neměl vlasy, ale koně. Naštěstí poznal, pobavil mě hláškou, že pořád rostu a jestli hraju dobře basket. Vysvětlil jsem mu, že míčové sporty nejsou zrovna moje silná stránka, ale že hraju lépe basket než fotbal. Ptal jsem se ho na číslo a on mi dal další tři. Když jsme zkoumali to poslední zjistili jsme, že místo 55O mělo být 505. Kinetic se usmál a řekl. ,, No, ale byl jsem blízko."
Jdeme do backstage, kde je nelidská zima. Sedám si na sedačku, kterou nějaký dobrák polil vodou. Když si toho všimnu, začnu nadávat. Česky i anglicky. Kinetic, SHO i Choco se mi smějí. Jdeme na zvukovou zkoušku.
Po zvukové zkoušce jedeme s Kineticem na hotel, kde nám nabízí nocleh. Bere notebook a pouští nám beaty. Z některých běhá mráz po zádech. Zvoní telefon a volá GZA. Při rozhovoru mu Kinetic říká, že Kap a Shogun jsou u něj. GZA si nás plete s Cappadonnou a Shogun Assasinem, takže když mu je vysvětleno, že jsme z Prahy, už tak překvapený není. SHO dostává novou přezdívku Shogun. Kinetic se vyptává na taekwondo a říká, že sám boxuje. Pro lepší kondici. Rozepíná tašku a vyndavá boxerské rukavice a lapu. Po té na chvilku usíná a my se Shoem dáváme jednu partii šachů. Během ní se Kinetic probudí tak cca na 20 sekund, koukne na nás a říká:" I had a crazy dream" a znovu usne. Po probuzení opě bere sampler a já si vybírám beaty. Pak už začíná příprava na show.
Okolo 22 hodiny vyrážíme na recepci. Potkáváme GZA. GZA přijde pozdraví a řekne, že potřebuje pivo. Vypijí s Kineticem pivo a GZA se začne shánět po veganským Big Macu. Když zjišťujeme, co to je dozvíme se, že Big mac, ze kterého vytáhnete maso. Tahle dedukce mě vážně pobavila.
Vyrážíme do klubu a GZA vypráví o show v Budapešti. Celou dobu je klidný a mluví svým obvykle hlubokým hlasem. Najednou, ale změní tón a začne dost naštvaně vyprávět o facce fanouškovi. Wu- tang slang je hodně zajímavý jazyk, takže nechytám úplně všechno, ale věta ,,Já mu říkal, ať mi nešahá na vlasy a on pořád, tak jsem musel" mě ničí. Během cesty se ještě smějeme tomu, že Kinetic má největší pokoj a posloucháme nadávky na německé hotely.
Po příjezdu jdeme do backstage, kam přichází i nějací Geniusovi známí. Show začíná za 10 minut. Ještě nezbytná desinfekce mikrofonů vodkou a jde se na to. Genius jede výhradně z Liquid swords a Beneath the surface. Je ke slyšení vše. Liquid swords, Cold world, 4th chamber, Shadowboxin, Hip hop Fury, Crash your crew, Breaker breaker. Padají klasiky od clanu jako Clan in da front, Reunited, Triumph. Vzpomíná se na ODB-ho. Při Shimmy Shimmy ya, Němčouři ožívají. Poté se projede Pro tools a ještě Fame z Legend of the Liquid swords. Kinetic dělá úžasný hype, skočí mezi lidi. Projde sálem s každým pokecá a po čtvrt hodině se vrátí na stage. Celé skvěle doplňuje dj Choco. Po koncertě jdeme do backstage, kam se nahrne spousta lidí. Nezbytné podpisy fotky atd. Na šachy, na které se SHO tak těšil a připravoval už bohužel nedojde. (RZA řekl SHOovi, že nejdřív musí porazit GZA a pak s ním bude hrát.)
Chystá se odjezd. Dostávám jasné instrukce. Kinetic, který podle mě tři roky dělal jenom kliky, protože má ruku jako já nohu, zvážní a říká: ,,Kape jdu před GZA, ty a SHO za ním." Uděláme tedy symbolickou ochranku a u auta přicháží čas loučení. Opět nám je nabízen hotel jak od Geniuse tak od Kinetica, ale musíme vyrazit. Dávám GZOVI zubní pastu a kartáček, který si ke mě dal, Kineticovi jeho Iphone a myslím na Kubu Musílka. Každému dávám Hodně tváří a Nemesis. Choco kouká na cover a říká: ,,Jé ten obal znám." (Choco je inženýr a má za sebou mix spousty věcí pro clan a RZA. např. World according to RZA atd.) Mám obrovskou radost a vysvětluju mu, že za grafiku je zodpovědný SHO. Ten vzápětí dostává respekt. Nemám rád loučení a zvlášť s lidma jak Kinetic. Podávám mu ruku načeš mi říká: ,,Fuck that, give me a hug" a já si uvědomuju, jak moc vzácné a krátké jsou ty chvíle s ním. Je to neuvěřitelně pozitivní a srdečný člověk. Popřejeme úspěšný zbytek tour a vyrážíme směr Praha.
Já s ukradeným Evianem a mentoskama, SHO se svým kufříkem sendvičů.
Miluju Wu-výlety. Ať už to byl Londýn 08 a Kinetic plus RZA, nebo Trenčín 07, Lausane 09 a Buddha Monk, nebo Mnichov a Kinetic a GZA, vždycky si člověk přiveze domů kopu pozitivní energie. Nezapomeňte sledovat www.kinetic9.com
Jo a nedávejte led do sklenice holýma rukama. To jsou Words from the Genius.
Stíny je název mého nového videoklipu, který vzniknul v Shoutouts produkci. Velký poděkování Martinu Hráškovi za celou realizaci projektu a Shoovi za hereckou spoluúčast.
Když jsem přišel s nápadem udělat Stíny, setkal jsem se často s otázkou proč. Na Nemesis jsou prej i lepší songy. Pro mě jsou Stíny jeden z nejlepších tracků, co jsem kdy napsal a nahrál. Rozhodně jsem se s ním natrápil nejvíc. Každý z nás si nese nějaké Stíny. Z rostoucím věkem roste i vážnost problémů. Určitě každý zažil situaci, kdy se zachoval, jak by neměl, nebo zažil dobu, která ho poznamenala. Zvláštní je, že právě v tuhle dobu se spoustě lidem kolem mě sesypal život. Nejlépe ze všech na to reagoval můj kamarád. ,,Jsem teď dole, mám depku, ale vím co chci. Po dlouhý době. Všechno tohle ze mě udělá silnějšího člověka.,, Proto je tohle věnované všem, co nepřestávají bojovat.
Co nového? Minulý víkend jsem ve spolupráci s Martym Hráškem natočil klip Stíny. A v sobotu 19.3. proběhne konečně křest Nemesis. Připravují se superhrdinská trika, které bude možné objednat skrze můj blog, Facebook, max. bandzone.
Zde vidíš mix videopozvánek na mejdan. Chtěl bych poděkovat všem, za support téhle akce.
SOBOTA 19.3. CENTRAL STATION!!!
Další pohyb. Oblíbená otázka na kterou často je ta nejtěžší odpověď. Každej se často dostane do místa, kdy přesně neví, co bude následovat. Přichází otázka, co dál. Celkem mě pobavil rým na novém albu Čistychova tuším, že to byl konkrétně DNA. ,,Život je ťažká pičovina, keď ho žiješ ako si si nevysníval,,
A přesně tenhle pocit je to co strašně svazuje ruce. Vědět, že se musím pohnout, ale nevědět kam, je velmi nepříjemný pocit. Pak se opravdu zdá život být těžký, protože nejhorší pocit co znám je ztráta svobody.
Setkal jsem se s tím už párkrát. Poprvé v roce 2007, když jsme s Grimym řešili po rozpadu staré skupiny, co dál a pak během následujících let víckrát, než bych sám chtěl. Říká se, že když člověk narazí na slepou uličku, je nejlepší se vrátit na začátek a začít úplně od znova.
V minulém článku jsem se rozepsal jak mě oslovil rap, co pro mě znamená a jak jsem propadl Wu. Během let jsem se potápěl stále hlouběji a největším umělcem se pro mě stal RZA. Když byl poprvé v Praze v roce 2003, show jsem prošvihl. Byl jsem v prváku na střední a byl jsem trochu mimo. Než jsem se rozkoukal RZA odjel. Postupem času jsem toho začal hrozně litovat. Nezakrývám, že spolupracovat právě s RZA je má pomyslná meta. To je ten cíl, kterého bych chtěl v hudbě dosáhnout. Nicméně RZA není zrovna lehce myspace dostupná osoba a je velmi osobitý. Ale o tom jak jsme se poznali a jaký je napíšu později.
Pamatuju si ten pocit, když jsem prvně byl v kontaktu s někým z WU. ( plus následující celkem humorný telefonát z budky na Lhotce Solomon Childsovi.) V internetové době to nebyl zas takový problém, ale brzy jsem zjistil, že emaily, facebooky, myspace nejsou dobré pro komunikaci na úrovni. Každopádně první kontakt byl s Dom Pachinem/ Killarmy. Tehdy mě vlastně inspiroval SHO, který už v té době cca 2006 pro něj dělal x coverů na jeho projekty. S Dom Pachinem jsme tehdy udělali song s názvem Oblast 51. V životě by mě nenapadlo, že to bude právě ten song, který mě dovedl až k RZA. První, kdo na to reagoval, byli Francouzi. Jmenovitě Enza z Co defendants. Udělali jsme remix a já se dozvěděl o jejich plánované tour s Kineticem z Killarmy. O tom jak to tehdy dopadlo mluvit nechci a ani nebudu. Povedlo se mi dostat Kinetica do Prahy. A důležitý byl kontakt právě z Kineticem. Rok 2007 byl takový Wu rok. Poznal jsem Silkskiho, Buddha Monka a Kinetica. Práce s nimi byla úžasná, často šílená a neskutečně výchovná. Krátce po vydání hodně tváří vzniklo v šumu okolí to, že jsme člen Wu-tangu. Proto bych tohle rád uvedl na pravou míru. O tom, kdo je a není Wu-tang killa beez rozhoduje pouze krevní pouto a RZA, maximálně Divine. Pokud máte nějaké pokrevní pouto z Wu-tang clanem s originální devítkou jste Wu fam. Pokud vás RZA stanoví ofiko Killa Bee jste Wu-fam. Žádné jiné spojení není. Jsem ve velmi dobrém kontaktu se Silkskim, Buddhou a Kineticem, jsou moje rodina z jiné části planety a ať to vyznívá pro někoho legračně, je to tak. Nic víc, nic míň. Nejsem oficiální člen Wu-family!!!
A právě tohle mi řekl Kinetic, když jsme v dubnu v roce 2007 seděli na balkóně v hotelu na Žižkově. ,,Když nevíš co dál, mysli pozitivně.,, V tom bylo veškerý kouzlo. Čím víc jsem chtěl a tlačil na pilu, tím hůř to dopadlo. Proto můj klenot pro tento článek zní: ,,Když se superhrdina dostane do úzkých a neví jak se pohnout, musí si sednout, vyčistit hlavu a počkat, řešení se ukáže samo.,,
Mám rád rap. Tuhle hudbu/kulturu miluju. Někdy na základní škole, když jsem dostal první kazetu Cypress Hill mě to chytlo a zůstalo to ve mě dodnes. Je pravda, že můj postoj se dost změnil, vyvinul a já jsem během těch let dost zlenivěl. Každopádně abych se dostal až do dnešních dnů, musím se vrátit na začátek
První skupina kterou jsem poslouchal byli The Beatles. Je potřeba si uvědomit, že v době bez internetu jsem se musel obejít s vinylama, co měla máma a kazetamama, které mi nahráli známí. Nicméně začít poslouchat Beatles x let po jejich rozpadu a po smrti Johna Lennona sebou nese riziko, že svou oblíbenou skupinu už live neuvidíte.
Po této éře přišli právě zmiňovaní Cypress Hill. To že Help a Black Sunday jsou alba, které znějí odlišně snad nemusím psát. Nevím co mě tehdy tak chytlo. Na základní škole, jsme v angličtině brali věty typu: Michal rád vaří. Michal rád plave. Kate má ráda babičku. Kate by chtěla jet na hory. Z toho je tedy zřejmé, že má znalost angličtiny mi neumožňovala si rap vychutnat. Prostě jsem nerozuměl ani slovo. Nicméně ten feeling se mnou něco dělal.
Po té přišel bílej blonďák, kterej křičel do světa něco sprostýho a kamarádil s doktorem. Tak jsem se dostal přes Eminema k Dr. Dremu na rok si těžce ujel na této hudbě. Postupem času jsem se propracoval k tomu, že když už jsem k Vánocům, narozeninám, nebo jiné příležitosti dostal cd, první co jsem udělal bylo pečlivé přečtení bookletu. Nebyl lepší pocit než zjišťovat, kdo v jakém songu je a příjemné zjistit, že Snoop a Dogg je vlastně jeden interpret.
Byla jen otázka času, než jsem se dostal na východní pobřeží. Při mojí cestě rapem, mi pomohlo tehdy Bravíčko. Ano, ten stupidní pubescentní časopis, ve kterém byla tehdy fotka RZA s textem, že frotman Wu-tangu je nasranej, hned vedle článku o Avril a Britney. Ten časopis přinesl do školy kamarád a já mu ho sprostě ukradl, protože v něm byla mapa ,,hip-hopu,,. Zrovna byl říjen a co jiného v říjnu v 7 třídě dělat, než napsat Ježíškovi a nadiktovat mu seznam právě podle mapy ,,hip - hopu,,.
K Vánocům přifrčely Bulharský bootleg desky. Pamatuju, že Outkast a Mystikal mě tak moc nevzali, Dreho jsem měl konečně ,,originál,, ale černý cd se znakem W mi tehdy učarovalo. Právě třetí album Wu-tangu mi dalo lekci, připravilo mě o panictví dost ošklivým způsobem a kdybych věděl, co se tu noc ve mě zrodilo, asi bych dál zůstal u Beatles. W jsem miloval poslouchal jsem to ve svém walkmanu pořád. Na zadním coveru bylo vyfocenejch spoustu černochů, který jsem absolutně nerozeznal. O dva měsíce později jsem procházel Bontoland, tehdy snad jediný větší krám v Praze, kde člověk narazil i na rap. Zjistil jsem, že Wu maj ještě jedno album. (Je kouzelné jak dnes během chvilky všechno najdete na wikipedii, ale tehdy byl net totální scifi.) Album mělo divnej obal a jmenovalo se Enter the Wu-tang 36 chambers. Z mého pracně ušetřeného kapesného jsem si desku koupil. Doma pustil a?* ..............
*(Snad podle všech kritiků je Enter the Wu to nejlepší co clan kdy vydal. Je to věc, která je naprosto vyjímečná a řadí se mezi nejlepší rapové desky všech dob.)
........a já jí nesnášel. První dojem byl naprosto zdrcující. Líbil se mi jediný track a to Tearz. Nicméně jsem si cd přehrál na kazetu. Měl jsem v té době tak 6 cd, což se docela brzy oposlouchá. Není to nic moc poslouchat něco, co se vám nelíbí, ale při představě, že jste za to dali všechny peníze to prostě musíte dělat. Už jen kvůli sobě. Nicméně s touhle deskou to bylo jako s ošklivou holkou. Nelíbí se vám, nechcete s ní nikam chodit. Jenže si říkáte, že jí šanci dát musíte a alespoň vám zkrátí cestu na trénink a dá pocit, že si máte s kým povídat. Když s ní budete jezdit měsíc, objeví se pravděpodobně něco, co se vám může začít líbit. Já se po měsíci zamiloval. Z tý ošklivý holky se vyklubal nádhernej motýl. Motýl temnej jak peklo a tvrdej jak diamant v tý nejsyrovější podobě. Tak úžasnej, že jsem se učil texty. Naprosto mě odrovnala. (ta deska, ne žádná ošklivka)
Na konci devítky jsme jeli na ,,tábor,, do Chorvatska. Tam jsem poznal starší kluky, kteří mi dali cennou lekci ohledně Wu. Zjistil jsem, že jich je devět a že vydali víc desek než 3. (Tehdy už jsem měl i Iron Flag origoš a byl jsem na sebe strašně pyšnej.) Když jsem prvně viděl sbírku při jednom privátu po návratu domů, šel jsem do kolen. Začal jsem to sbírat. Nejdřív vypalovat, originály nebyly. Později konečně dávat do kupy originální kolekci. Dnes mi chybí pouze Cappadonna Hits a mám od clanu (myšleno originální 9 plus Cappadonna) a členů clanu vše. Ve Wu family mám ještě mezery, které postupně doplňuju.
Za ty léta jsem poslouchal spoustu rapu. Od Mobb Deep, Boot Camp, 2 PAC, Jedi Mind, Dead Prez, Xzibita až po Necra AOTP, Nase atd., ale nic mi nevzalo srdce tolik. Nevím, jestli to bylo tou dobou, kdy jsem byl v totální pubertě a pocit, že poslouchám něco takového mi kompenzoval můj nedostatek slečen na základce, nebo je v té hudbě opravdové kouzlo, ale pro mě je to magie.
Mám slabost pro pár věcí: Hvězdné Války, Wu-tang clan, ženská prsa, blondýny a dobré pití.
Pokud na něčem člověk tak ulítne stane se to klasikou, nejde se toho přejíst. Proto je smutný, co se z kulturou stalo. Nemyslím u nás v ČR, kde je to vypůjčená a pozměněná kopie západních stylů aplikovaná na místní společnost, ale ve světě. Hudba jde dál a chápu její vývoj, ale už mě tak nebaví. Jak jsem říkal, zlenivěl jsem. Nechodím už na koncerty. Jdu se podívat pokud je to opravdu jen nějaká srdcovka. Přitom ještě 3 roky zpátky jsem stál 9 hodin na místě abych viděl Raekwona z první řady, dostal přes držku od securiťáků za fixu, kterou se mi podepsal Method man, když jsem jim nedokázal vysvětlit, že černou fixou jsem zelenej tag na dveře neudělal. Na jednu stranu mi je to líto, na druhou už nedokážu s chutí jakou jsem kdysi držel cd v ruce poslouchat dnešní hudbu. CD si kupuju dál, i když většina z nich nikdy hrát nebude, protože jsou to věci do sbírky.
V tomhle příspěvku jsem vlastně chtěl popsat co pro mě znamená a znamenal rap a hip hop. Nejdřív to byl vzdor, styl a potřeba někam patřit, dnes je to pro mě část mě a především zdroj zábavy a moudrosti. Moc nečtu, ale o to víc poslouchám hudbu. Rap mě přivedl na místa, kam bych se nikdy bez něj nedostal, seznámil mě s lidmi, kteří mi toho do života dali víc, než bych kdy dostal jinde. Naučil mě základním věcem o respektu, hrdosti a egu. Proto jsem teď superhrdina a píšu superblog.
Myslím, že každý v životě potřebuje svůj ,,rap,, protože pocit, že nevíte kdo jste a kam patříte je svazující a uzavírá hodně cest. Tolik na téma Ironkap a rap.
Dnes se vrátím k výčtu vlastností superhrdiny a představím dalšího člena superteamu. Je jím Robosean.
Sean je na první pohled normální člověk. Nevykazuje přehnané známky superhrdinství. To znamená, že nenosí lesklé oděvy, flitry, helmy ani jiné módní vychytávky. Pravda jeden čas nosil hrdě kabelku a hrdě ji hájil se slovy, že je to pánská taška. Se Seanem mě seznámil most legendary Kuba Musílek aka ten co kope do ježků. Díky Kubovi a Seanovi jsem potkal velmi zajímavé lidi. Jsou si svým způsobem všichni podobní. Všichni jsou začínající nebo pokročilí alkoholici a zároveň jsem díky Seanovi poznal první dámu, která má poteciál být superhrdinka.
Zatím tento článek vypadá jako nějaká má zpověď, ale proč to píšu? Jestliže superhrdina má vonět, být čistý, vydržet pít víc než ostatní a být vtipnější než ostatní, Sean je přesně ten typ. Když pominu, že v dětství mu říkali Jééňo, je to to dokonalý prototyp alkodiny. (alkohol hrdina)
Viděl jsem hodně tváří, ale neznám nikoho, kdo byl schopný obcestovat svět za týden, nechat se vyhostit ze země za pašování drog, rozkopat židle na imigračním a ještě to do konce týdne stihnout pořádně zapít. Sean dokázala zorganizovat výlet v rámci šíření superhrdinství na Nový Zéland. Vybráni byli jen ti nejlepší tzn. Kuba Musílek a on. Naneštěstí u něj našli na celnici v Ouklendu nějakou květinu, zcela nepochybně podstrčenou a Seana prostě vyhostili. Nepropadl panice a šířil i nadále slovo boží - (moje). A tak se Nemesis dostala na Slovinsko. God bless you Robosean.
Jako každý Superhrdina i on má superschopnosti. Mezi jeho největší patří výdrž. Málokdo vydrží to, co Sean. Při troše štěstí nahodím videa z letní Ostravy, kde jednoznačně dokazuje, co dokáže alkohol. Patří do tvrdého jádra odchovanců z Prahy 6. Častý výskyt ve skupinách s Davidem Bicanem, Davidem Kozlem a Lukášem Smolíkem. Pokud ho potkáte na baru, vodkou nic nepokazíte. Sean baby 4 life. Přikládám fotku a píseň pro něj typickou.
Po menší pauze přináším další superčlánek ze svého superdne. V posledních dvou týdnech se toho příliš nedělo, tak jsem nemusel superhrdinovat a mohl v klidu hlídat město z domova. Dnes jsem se rozhodl klid porušit a neměl jsem to dělat. Rozhodl jsem se, že udělám superdíru do superzdi na superkabel.
Tak jsem ráno osedlal Kapmobil a vyrazil do krámu pro rozbočovač a kabel. Místo rozbočovače jsem koupil slučovač a na kabel zapomněl. Vše jsem zjistil, když jsem dorazil do superdomu. Tak jsem znovu osedlal Kapmobil (obul si boty) a šel znovu do krámu. Na podruhé už jsem dokázal koupit správné věci a pro radost jsme si koupil tužkové baterie. Po příchodu domů, jsem se těšil že kabel prostrčím skrz díru ve zdi, která se nezdála být tak malá. Byla. Řekl jsem ok. Hrdinu nic nerozhodí. Dám oběd. Vyndavám svůj superoběd ze supermikrovlnky a rozmlátím talíř i ze superobědem o linku. Zatím jsem jen lehce klel. Vzal nový talíř a oběd proběhl v pohodě.
Poté jsem se vydal pro nejnutněšjí vybavení hrdiny. Vrtačku, kladivo a šroubovák s tím, že díru ve zdi zvětším. Při vytahování jednoho kabelu mi ovšem zůstala koncovka někde mezi obývákem a superpokojem. To už jsem klel trošku víc. Nicméně jsme se chopil vrtačky a zavzpomínal na práce na stavbě. Když se ze zdi začalo kouřit a vyndal jsem rudý vrták pochopil jsem, že to bude asi opravdu jen na dřevo. Zkusil jsem tedy vrták na kov. Dařilo se udělat menší dírku do doby než zůstal na tři kusy ve zdi. To už jsem klel hlasitě na celé superhnízdo. Vše jsem uklidil, smířen s tím, že mě porazila technika. Sprcha má na mě vždy uklidňující účinky. Dnes tomu nebylo jinak do té doby, než jsem pověsil ručník a urval držák. Možná už jsem byl moc moc moc klející člověk.
Proto jsem si vzal na uklidněnou svůj nový telefon, který mám přesně týden a on se přesně týden vypíná.
A právě proto jsem superhrdina....i když mám takhle vy****** den, stále vás chráním a kleju jen pro sebe.
Příští článek bude o dalším hrdinovi ze mého teamu hrdinů. Takže Ironkap a SeanKop coming soon.
Dnes jen velmi stručný článek. Vzhledem k množícím se dotazům, kdy bude ode mě něco nového, píšu tento příspěvek. Nyní usilovně pracuji na prvním oficiálním NIght studiu. Projekty, které budou od NIght teamu následovat. Bez tohoto pořadí.
Alba:
Grimy - Damien (solo LP)
Prixx - producentské album
NIght is fallin
Mixtape, EP:
Kap - Way into the chamber
Kap - Ironkap 2
Shoutouts mixtape
Jako každý správný superhrdina musíte zapracovat na image. Vymyslete si neotřelé hlášky, vtipy a působte na lidi tak, že jste vždy o krok na před. Superhrdina je výhradně heterosexuál. Žádná jiná kombinace není přípustná. Jen superhrdinka může být zmatená. Netoleruje se ani změna pohlaví. Důležitý je oděv. Batman a Spiderman jsou ze hry, protože jejich obleky přesáhly gay faktor 7. Dare Devil slepý. Želvy Ninja, jsou mutanti. Dobrý příklad je Ironman. Snad jen Tony Stark si mohl odpustit trapnou kopii IronKapa, ale jinak se řídil doporučeními na výbornou.
Musíte si vybrat město, kde budete superhrdinovat a koho budete chránit. Já chráním sebe v Praze. Naprosto kritická věc je právě zmiňované město. Na co je superhrdina z venkova. JZD si zvládne ohlídat místní zemědělec. Využijte svůj talent jinde. Vyzařujte krásu, myjte se, okouzlujte ženy, pijte alkohol.
Natáčejte videa z vašich pitek a tahů a posílejte mi je. Brzy bych rád zavedl video a foto sekci na tomto blogu. Názorný materiál pomůže ve studiu. Přikládám krátkou klasickou baladu na dané téma.
Jsem v novým stádiu, ale zpátky ve tvým rádiu, rádius jde do všech směrů, vládnu mečem jak maximus. Lidi jsou superhříšní a já jsem superhříšník když přijdu, kasíruju, jako starej číšník, miluju zvuk všech číší a když chlast mě ničí, stejně tak miluju, když při souloži ženská křičí. Nejde už zůstat slušný, jsem společnosti tolik dlužný, splácím to, jak se dá, nemám ustláno na růžích. Stejně jsem globální, mý podání není normální, a tyhle řádky jsou tak možná k posrání. Smějou se všichni vylitý, dokuď nejsou poblitý, pak si radši zalezou a proklejou svou Hennessy.
Své povídání o hudbě jsem ukončil po mixtapu Ironkap a u zrození hrdiny. Podzim roku 2009 jsem se na chvíl odmlčel a začal sbírat materiál. Parťák Grimy měl rozjeté svoje projekty a já se rozhodl, že udělám Ironkapa dvojku. Měl jsem napsáno asi 10 věcí a nakonec jsem použil jen jednu jedinou a to song Proč ne. Je celkem legrační, že v lednu roku 2010 jsem neměl tušení, že udělám desku. Měl jsem jeden beat od Fatta, jeden od Ondry Žatkuliaka a jeden od Prixxe. Dál jsem našel jeden sampl a Grimy mi z něj udělal přesně takový beat, jaký jsem chtěl. První vznikl Dům voskovejch figurín a Brainwashing. Potom Nemesis a Force Unleashed. No a vzhledem k tomu, že textů bylo víc a víc, řekl jsem si, že udělám desku. Poprvé v životě jsem si užíval nahrávání desky ve studiu s pocitem, že o své songy nepřijdu. Ondra Žatkuliak a jeho Rooftop studio mi poskytli skvělé zázemí. Víceméně vše šlo hladce. Nejvíce mě potrápily songy Ona a Stíny. Byly nahrávané jako předposlední věci. Asi nikdy jsem nebyl větší kritik, než právě tady. Jsem rád, že nakonec dopadly takto.
Rok 2010, Kruh a 12 Jewels
Rok 2010 byl podle většiny mých známých rokem, kdy se nedařilo. I v mém životě nastaly velmi významné změny a zažil jsem těžké obobí starostí o mé nejbližší, proto jsem rád, že se snad blýská na lepší časy. Pro mě byl ,,rok Kruhu,, symboličtější víc, než kdy jindy.
Mám rád symboly. Když vezmu svou oblíbenou filozofii, tak podle nejvyšší matematiky je 10 kruh. Kruh je symbol pro dokončení cesty. Samozřejmě si to každý může vysvětlit po svém, ale já nabízím svoje vysvětlení. Na první pohled kruh nemá začátek ani konec. Je možné, že budete v kruhu běhat několik let a nikam se nepohnete. Pro mě byl můj symbolický kruh v tom, že jsem potřeboval vyřešit svůj vnitřní boj. Pocit, že se sebou nejste spokojení, ale nemůžete se ho zbavit. Pořád vám něco chybí. Víte jak se chovat, ale nechováte se tak a pořád čekáte na nějaký impuls nebo blesk z nebe, který vše vyřeší. Občas je lepší počkat, protože jsem se rozhodoval x krát co mám dělat, jak to mám dělat a ptal se co bude dál. Když najednou přišel ,,můj blesk z nebe,, věděl jsem přesně jak se pohnout a co udělat.
12 Jewels (12 klenotů)
12 klenotů je číselná kombinace nejvyšší matematiky a abecedy. Má přesně dané pořadí a ve zjednodušené verzi je to 12 klenotů, které hledá v životě každý muž. Muž vzhledem k tomu, že tato filozofie je součástí náboženského ideologie, která vznikla v roce 1964 v Harlemu (New York) a má velmi blízko k Islámu - vychází z něj.
Více zde.
12 Jewels
Knowledge
Wisdom
Understanding
Freedom
Justice
Equality
Food
Clothing
Shelter
Love
Peace
Happiness
Symbol pro kruh jsem zmiňoval výše. Rok 2010, pro mě byl rok uzavření kruhu, ale zároveň i nalezením desátého klenotu.
Pokud bude symbolika vycházet i nadále čeká nás knowledge, knowledge rok. (Rok znalostí) a také rok míru.
Takový byl můj rok 2010. Dnešní článek byl více filozofický, než by někdo od návodu, jak se stát hrdinou čekal. Věřte, že pravý superhero musí umět překvapit.
Přidávám tématickou hudbu k článku. Enjoy. Pokud vás něco zajímá. Pište na Kap@manyfaces.cz
Někdo o mě říká, že se neumím ovládat. Slyšel jsem názory typu namyšlený Pražák, povyšující se svině, hodný cholerik atd. Já tvrdím, že se ovládáme celý život. Jsme zdvořilí i v situacích, kdy nás někdo vytáčí, takže čas od času to bouchne. Jsou lidé, který umí nasadit krásný úsměv, vyslechnout něčí názor a s tím krásným úsměvem vás vyslat do prdele. Říkejme tomu úsměv z podatelny. Je to taková ta křeč ve tváři, jako by člověk měl v puse kilo cukru a půl kila citrónů. Tento úsměv je dokonalá zbraň. Když se rozčílím já, mám tendenci mlátit do zdí holou rukou. Když vezmu v potaz ošoupanou zeďa bolavé klouby asi se začnu učit ten úsměv. Většinou u svých výjevů mám decentní, pár vteřin trvající okno. Člověk je v takovém anger matrixu. Nejlíp mi v této situací rozumí právě Prixx. Další pojem co chci popsat je soudnost.
Soudnost
Nedokážu vystát nesoudné lidi. Je celkem legrační, že ti, co toho dokázali nejmíň jsou přesvědčeni o své velikosti. Je to zarážející, ale je to i přímo úměrné. Čím větší debil, tím větší ego. Pokud máte kolem těla tukový pás, pod který se můžou schovat lidi když prší, nenoste trika na tělo. Pokud máte základní školu, těžko vás budou chtít na vedoucí pozici v ČEZu, bez praxe atd. Kdybych mohl dodávat do Čech soudnost, žiju si jako milionář. Speciálně zde je potřeba nejvíc na světě. Někteří asi nikdy nepochopí, že vše co dělají, nejen v hudbě, ale v životě, musí být skutečné, uvěřitelné a hlavně úměrné schopnostem. Pokud budete hrát nějakou roli, dřív nebo později to praskne. Můj lektor angličtiny mi vždy říkal: Nejde o to v čem si dobrý nebo lepší než ostatní, ale musíš najít to, v čem si nejlepší. Promysli to dobře. Pokud jsi jednonohý, nevyhraješ Olymiádu ve sprintu.
Když vezmu v úvahu mou občasnou slabší kontrolu a výbuchy nesoudnosti, musím zde zmínit strom.
Strom
Blízko mého domova je strom. Do něj chodím mlátit, kopat a nadávat mu. Občas si dobře pokecáme. Je to můj strom kamarád. Jen jednou mě vytočil, protože jsem mu zrovna nohou vysvětloval své trable a hodil na mě šišku.
První dojem a namyšlenost
Je to možná ta nejdůležitější věc pokud někoho chcete poznat. Uděláte špatný první dojem a prakticky si uzavřete dveře dál. Jen superhrdina pak dokáže ty dveře opět otevřít. O vzhledu už jsem psal. Lidi jsou povrchní a ani já nejsem jiný. Ono upřímě, když vidíte bezdomovce v tramvaji, smrdícího od pohledu, tak jeho laskavé srdce nebude to, co vás v první chvíli zajímá. Myslím, že určitá péče o sebe je základ. Už jen proto, že Češi jsou známí jako ,,smradlavý národ". Stejně tak když vidíme dívku v minisukni, takovou tu za kterou se otočí každý, jsme přesvědčeni, že je určitě dokonalá po všech stránkách. Nicméně pokud nejste úplný extrém, vzhled teď řešit nemusíme. Vzhled řeší agent Nový Zéland. Už dvě osoby mi řekly, že na první pohled mě nenáviděly. Vím, nejsem skromný hrdina, nejsem Clark Kent, který nesměle svádí Lois. Buďte zábavní, mírná drzost neškodí. Mám rád, když je někdo přímý, i když je pravda, že občas to chce trochu míry, ale lepší je vědět pravdu, než naleštěnou lež. Nicméně musíme vycházet z toho, že než vás lidé poznají, nevědí, že jsme hrdinové. Netuší, že právě potkali tu nejvýjmečnější osobu ve svém životě. Nedávejte to na první pohled tak najevo. Ono to z vás bude cítit samo, když budete hezky namyšlení.
Jak být hezky namyšlený? Buďte jako Jakub Musílek.
Bude zde o něm jeho vlastní článek, ale odstavec odtajním už teď, aby to dávalo smysl. Kuba je člověk, který o sobě ví, že je krásný. Je čistý, bílý, tichý a vypije hodně vodky. Všechny své kvality si uvědomuje. Zároveň nikdy se nechoval jako ženský klín. V tom je podstata jeho krásné namyšlenosti.
O čem tento text byl?
Buďme namyšlení ale soudní.
Vyberme si jestli budem mlátit do zdí, nebo se naučíme úsměv z podatelny.
Uvědomíme si své přednosti.
Nebuďme ženským klínem.
Věřme si.
V každém z nás může být superhrdina.
Pozor na špatný první dojem, může se do vás někdo zamilovat!!!!
P.S. Pokud se dotýkají články na tomto blogu kohokoliv, není hrdina. Pravděpodobně nedodržuje hygienu, nemá smysl pro humor a je panic, i když už mu bylo 20. V každém případě se všem moc omlouvám.
(přikládám omluvého psa....říkejme mu Kačenčí pes)
Přišel čas ujasnit si pár dalších pojmů. Otevřu trochu své chladné srdce a mysl a povím svůj příběh.
Já a moje hudba
Moje hudba je krásná věc, je to moje soukromá terapie a prostředek, jak během krátké chvíle nasrat hodně lidí. S tou svojí jsem začal v roce 2004- 2005. Trpěl jsem spasitelským syndromem a můj největší vzor byl mistr Jan Hus. Ano byl jsem kazatel, který vůbec nepochybuje o tom, že svou pravdou změní svět. Nicméně na začátky rád vzpomínám. Nahráli jsme první demo Neorap. Nejlepší na tom bylo, že v té době jsem netušil, že jsem superhrdina a proč Grimymu říkají Lil Rosenberg. Tehdy jsme seděli ve zkušebně 2 x týdně a rapovali dokola ,,naše pravdy“. Po roce jsme nahráli těch pár věcí, co prošlo kritikou a rozjeli ,,biz“. Prodávat vypálené cd za 100 se zdálo jako vynikající nápad, o to větší překvapení bylo, že si ho lidé opravdu kupovali. Vznikl i videoklip k příhodně pojmenované skladbě NI Styl. Kdo klip viděl, chápe proč to byl Styl s velkým S. Já měl největší Styl. Moje období ovlivněné dlouhými vlasy a opálenými brýlemi považuji osobně za nejvyšší bod puberty.
Měli jsme nějaké koncerty, sem tam lidé znali náš song a my začali přemýšlet o druhém demu. V té době jsem procházel zajímavým obdobím. Měl jsem ještě delší vlasy a bylo jen otázkou času, kdy dostanu první menstruaci. Dokázal jsem nosit froté přehoz pod zimní bundou, která byla o poznání kratší, mít na hlavě rovnou kšiltovku a divit se proč po mě lidé zírají. Tehdy jsem byl Superzero. Pokud jsi to dočetl/a až sem, jsme na začátku.
Netušil jsem, že velmi brzy potkám prvního šílence a prvního opravdového hrdinu v mém životě. Setkání s Djem Ghostem bylo velmi zajímavé. Dj Ghost je právě ten šílenec. Oba jsme se chtěli vyfotit s Inspectah Deckem z Wu-tang clanu a vyměnit si v Praze fotky. Poznat Ghosta je určitě přínos. Vlastně abych řekl pravdu neznám nikoho jiného jako je on. Kdyby se dávali Oskaři nebo Grammy za taxikaření, tak Ghost je jak Eminem po Eminem show. Je to neuvěřitelný party člověk. A když ostatní končí, on začíná. Doporučuji ho napojit griotkou a promluvit si s ním. Nicméně tenhle šílenec mě seznámil s prvním Superhrdinou v mém životě. Je pravda, že už je ve výslužbě, ale jeho moudrost a zkušenost mě provází už dlouhá léta. Je něco jako první terminátor. SHO je ten prototyp superhrdiny. Vždy je všude včas, v životě nesmrděl, nepoužívá igelitové tašky a nenosí ledvinky. Jediné co mu chybí je namyšlenost, na které usilovně pracujeme. SHO má tři superschopnosti. Milovat i ty nejodpornější ptáky – holuby, milovat vše asijské od žen, až po kulturu a sníst vše co mu dáte na talíř. Nicméně byl to právě on, kdo ve mě probudil Superhrdinu. Kdybych byl Spiderman (což nejsem, protože Spiderman je buzík) on by byl ten pavouk co kousnul Petera Parkera.
Zpět k hudbě. Psal se rok 2006 a my jako skupina jsme pracovali na druhém demu s názvem Oblast 51. Problém byl, že jsme to brali hrozně vážně, ani né hudbu, jako sami sebe. Zde se projevily poprvé odlišné tendence a proto po vydání demíčka jsme rozpustili původní sestavu. Dodnes po internetu kolují bludy typu Pohřeb a podobné záležitosti, ale abych nehanil vše, musím uznat, že skladbu Oblast 51 mám rád dodnes. Je pro mě určitou dávkou nostalgie a určitě mi otevřela dveře, tam kam jsem si přál jít.
Rok 2007 – 2009 se táhl ve znamení nadějí a neúspěchů. Já jsem zjistil, že Grimy je Lil Rosenberg ne kvůli velikosti nohy, on zjistil, že vystřídat 3 byty za půl roku není legrace a že už v životě nestěhujeme nic do 5 patra bez výtahu. V dubnu 2007 do Prahy přilétá Beretta 9 (Kinetic) z Killarmy a po nepodařených dvou koncertech mě překvapuje, že spolu zůstáváme v kontaktu. Nicméně kapitolu já Kinetic a Wu-tang necháme na jindy.
Nahráli jsme desku Hodně tváří, což měl být náš první regulérní počin s dobrým zvukem a vlastně konkurence schopný a dospělý produkt. Na jaře roku 2008 jsme byli hotoví. Vše bylo domluvené a o mix se měl postarat Patrick z Berouna. Ten nám nabídl studiovou nahrávku u něj ve studiu a zaštítění labelem. Souhlasili jsme a tak do léta 2008 byla deska hotová podruhé.
Důležité je zmínit, že náš team dostal současnou podobu a přidal se k nám Prixx. Prixx je producent a člověk, kterého nechceš nasrat, podráždit, rozzlobit a urazit. Paradoxně neznám moc hodnějších a milejších lidí než je on. Zároveň neznám ani nikoho tvrdšího než je on. Prixx je komplikovaná osobnost, ale zároveň je vynikající producent, který na sobě neustále pracuje. Opět kapitolu já, Prixx a maléry necháme na jindy. Prixx je opravdový hrdina – pěšák. V první linii se bije ze všech sil.
Zpět k hudbě. Bohužel ze strany labelu došlo k totálnímu zmrazení kontaktů a tak jsme po druhé neměli nic. Objevilo se řešení v podobě Hoebitche. Bývalý člen Patrick records nám nabídl pomoc. Vše vypadalo nadějně až do té doby, kdy opět došlo k úplnému přerušení kontaktů. Naštěstí ještě předtím, jsme dostali kontakt na Headdyho (De Fuck To) a s ním se domluvili a nahráli desku v Base Records ve Zlíně. Měli jsme roční zpoždění a byli jsme prakticky na začátku. Měli jsme nahranou desku, ale nikoho, kdo jí smíchá. Naštěstí na jaře v roce 2009 poznávám Ondřeje Žatkuliaka, který konečně dává podobu a zvuk naší práci. Tak vychází prokletá deska Hodně tváří po dvouleté zpoždění. Tady se ve mě zrodil Superhrdina.
Poznáváme se s Martinem Hráškem, členem Shoutouts teamu, který nám pomáhá realizovat první videoklip ke skladbě Move on em. Celá story bude opět doplněna později.
Po releasu HT, ze mě spadlo obrovské břímě a nějak mě naplnil optimismus. Proto měsíc po vydání desky mám hotový mixtape IronKap. Změnil se mi dost výrazně způsob myšlení a vnímání okolí. Ano, tady se ze mě stal ten Superhero, co chápe, že dlouhé vlasy dívky nevábí, co si zakládá na vůni svého podpaží a jednou za čas si vyholí kříž na hrudi. Ten, co otevřeně přiznává slabost pro blondýny, ten, co pořád zírá do výstřihu, ten, co tvrdí, že akné je přežitek a taky ten co ví, že nejlepší antibiotikum je vodka.
Na práci Superhrdiny je nejtěžší to, že jste neustále milován velkým počtem lidí. Mě milují minimálně 3-4 osoby z mého okolí což není málo. Ano počítám mezi ně i svojí želvu. Samozřejmě žiju v domnění, že všichni facebook přátelé mě zbožňují. Jak toho docílit?
Lekce číslo jedna.
První heslo. Obyčejní lidé jsou nudní. Superhrdina je vždy zábavný a neobyčejný.
Nebuďte obyčejní. Dnes probereme základní věc a to je vzhled. Jen krásní lidé vládnou. Takže v ten den, kdy se rozhodnete stát Superhrdinou už musíte být krásní. Dobré je začít u hygieny. Pokud jezdíte mhd a použijete mýdlo, jste na nejlepší cestě k tomu být skorohrdina. Pokud chcete být superhrdinka je hygiena naprosto kritický požadavek. Počítejte s tím, že se při práci hrdiny zapotíte, proto doporučuji deodorant. Vypocené podpaží frčelo před revolucí. Pro ty mladší - za komančů. Čisté zuby a oblečení považuji za samozřejmost. Spodní prádlo měnit jednou denně!! Chlupy ostříhat jednou měsíčně!! Nehty ostříhat ve chvíli, kdy škrábou.
Protože jsem velmi vytížený, mám team odborníků, kteří mi pomáhají. Postupně je všechny představím. Konzultant pro vzhled a hygienu superhrdiny je nyní na Novém Zélandu a učí místní domorodce. Je to velmi platný a zkušený člen teamu. Náleží mu titul Hrdina, který prošel celnicí. V případě dotazů ho zastihnete na mailu:
jakubmusilekladylover@seznam.cz
Buďme Superhrdinové!!!! Tam venku je nás potřeba!!!
Vítejte na mém blogu. Cílem je Vás všechny, co sledujete mou práci informovat o mých projektech a podělit se i o věci mimo hudbu. Pokusím se blog aktualizovat co nejčastěji. Každá cesta hrdiny začíná prvním blogem a na konci cesty budete plni poznání a svět bude plný Superhrdinů.
