Někdo o mě říká, že se neumím ovládat. Slyšel jsem názory typu namyšlený Pražák, povyšující se svině, hodný cholerik atd. Já tvrdím, že se ovládáme celý život. Jsme zdvořilí i v situacích, kdy nás někdo vytáčí, takže čas od času to bouchne. Jsou lidé, který umí nasadit krásný úsměv, vyslechnout něčí názor a s tím krásným úsměvem vás vyslat do prdele. Říkejme tomu úsměv z podatelny. Je to taková ta křeč ve tváři, jako by člověk měl v puse kilo cukru a půl kila citrónů. Tento úsměv je dokonalá zbraň. Když se rozčílím já, mám tendenci mlátit do zdí holou rukou. Když vezmu v potaz ošoupanou zeďa bolavé klouby asi se začnu učit ten úsměv. Většinou u svých výjevů mám decentní, pár vteřin trvající okno. Člověk je v takovém anger matrixu. Nejlíp mi v této situací rozumí právě Prixx. Další pojem co chci popsat je soudnost.
Soudnost
Nedokážu vystát nesoudné lidi. Je celkem legrační, že ti, co toho dokázali nejmíň jsou přesvědčeni o své velikosti. Je to zarážející, ale je to i přímo úměrné. Čím větší debil, tím větší ego. Pokud máte kolem těla tukový pás, pod který se můžou schovat lidi když prší, nenoste trika na tělo. Pokud máte základní školu, těžko vás budou chtít na vedoucí pozici v ČEZu, bez praxe atd. Kdybych mohl dodávat do Čech soudnost, žiju si jako milionář. Speciálně zde je potřeba nejvíc na světě. Někteří asi nikdy nepochopí, že vše co dělají, nejen v hudbě, ale v životě, musí být skutečné, uvěřitelné a hlavně úměrné schopnostem. Pokud budete hrát nějakou roli, dřív nebo později to praskne. Můj lektor angličtiny mi vždy říkal: Nejde o to v čem si dobrý nebo lepší než ostatní, ale musíš najít to, v čem si nejlepší. Promysli to dobře. Pokud jsi jednonohý, nevyhraješ Olymiádu ve sprintu.
Když vezmu v úvahu mou občasnou slabší kontrolu a výbuchy nesoudnosti, musím zde zmínit strom.
Strom
Blízko mého domova je strom. Do něj chodím mlátit, kopat a nadávat mu. Občas si dobře pokecáme. Je to můj strom kamarád. Jen jednou mě vytočil, protože jsem mu zrovna nohou vysvětloval své trable a hodil na mě šišku.
První dojem a namyšlenost
Je to možná ta nejdůležitější věc pokud někoho chcete poznat. Uděláte špatný první dojem a prakticky si uzavřete dveře dál. Jen superhrdina pak dokáže ty dveře opět otevřít. O vzhledu už jsem psal. Lidi jsou povrchní a ani já nejsem jiný. Ono upřímě, když vidíte bezdomovce v tramvaji, smrdícího od pohledu, tak jeho laskavé srdce nebude to, co vás v první chvíli zajímá. Myslím, že určitá péče o sebe je základ. Už jen proto, že Češi jsou známí jako ,,smradlavý národ". Stejně tak když vidíme dívku v minisukni, takovou tu za kterou se otočí každý, jsme přesvědčeni, že je určitě dokonalá po všech stránkách. Nicméně pokud nejste úplný extrém, vzhled teď řešit nemusíme. Vzhled řeší agent Nový Zéland. Už dvě osoby mi řekly, že na první pohled mě nenáviděly. Vím, nejsem skromný hrdina, nejsem Clark Kent, který nesměle svádí Lois. Buďte zábavní, mírná drzost neškodí. Mám rád, když je někdo přímý, i když je pravda, že občas to chce trochu míry, ale lepší je vědět pravdu, než naleštěnou lež. Nicméně musíme vycházet z toho, že než vás lidé poznají, nevědí, že jsme hrdinové. Netuší, že právě potkali tu nejvýjmečnější osobu ve svém životě. Nedávejte to na první pohled tak najevo. Ono to z vás bude cítit samo, když budete hezky namyšlení.
Jak být hezky namyšlený? Buďte jako Jakub Musílek.
Bude zde o něm jeho vlastní článek, ale odstavec odtajním už teď, aby to dávalo smysl. Kuba je člověk, který o sobě ví, že je krásný. Je čistý, bílý, tichý a vypije hodně vodky. Všechny své kvality si uvědomuje. Zároveň nikdy se nechoval jako ženský klín. V tom je podstata jeho krásné namyšlenosti.
O čem tento text byl?
Buďme namyšlení ale soudní.
Vyberme si jestli budem mlátit do zdí, nebo se naučíme úsměv z podatelny.
Uvědomíme si své přednosti.
Nebuďme ženským klínem.
Věřme si.
V každém z nás může být superhrdina.
Pozor na špatný první dojem, může se do vás někdo zamilovat!!!!
(přikládám omluvého psa....říkejme mu Kačenčí pes)
Žádné komentáře:
Okomentovat