IronKap a 2012

Je to tak přátelé, 2012 je za námi a já dnes hodně rekapituloval. Pro mě byl 2012 rokem asi zatím největších dosavadních změn v mém životě. Co tedy dobrého i špatného přinesl? Skončil jsem svůj studentský život a vesele se přihlásil na pracák. Po pár měsících jsem zjistil, že to úplná pecka není, takže jsem se společně s přítelkyní rozhodl utéct za moře. Ještě před odjezdem, jsem si nechal rozřezat nohu, naštěstí v tu dobu vyšlo Diablo 3, jinak nevím, co bych dělal.

Po svém odjezdu z Čech jsem poprvé ochutnal co znamená stát na vlastních nohách, bojovat sám se sebou a snažit se odpovědět na to, co je moje role. Velké pozitivum je, že se člověk podívá na místa, které jsou z Čech těžko dosažitelná, velká nevýhoda je to, že si uvědomíte, jak moc vám dokážou chybět naprosto obyčejné věci třeba typu rohlíky, přátelé ale i místa a události. 

Co se týče mé hudební ,,kariéry" pro ni byl rok 2012 zatím nejzlomovějším rokem. Na Vánoce 11 jsem vydal mixtape Almighty Ironkap a zároveň jsem pracoval na svém snu, na desce 911 společně s Kineticem. Po Vánocích jsem se stal členem Slick Talkers, díky Nironicovi a poznal jsem úplně nový team, než na který jsem doposud byl doposud zvyklý. Shoutouts stagnovalo a narozením malého Matyáše Hráška postupně upadlo pouze v jméno, za což se nikdo nemůže zlobit. Gratulace Hráškům k přírůstku. V létě jsem konečně dodělal 911. Dalo by se říct, že na tomto díle mají prakticky stejný podíl 4 lidé. Kinetic 9, Já, Ondřej Žatkuliak a Ondřej ,,SHO" Havlíček. Je to společný produkt a všichni na něm mají stejný podíl. Za což všem patří obrovské díky. Minulý rok jsem zažil i svůj asi zatím nejlepší koncert. Můj rozlučkový koncert v Popocafepetlu na Újezdě dopadl přesně tak jak měl a já se mohl náležitě rozloučit. V roce 2012 se ale objevil ještě jeden člověk, který sehrál velkou roli a to Marpo. Začalo to jako jeden song, klip a vznikla z toho společná crew/movement. Byl to on, který dal neuvěřitelně velký support věcem, které by ho nemusely zajímat a za to mu patří obrovský dík. Svou roli sehrál i Tony, který pomáhal a ukázal se jako další schopný člověk. Díky Tony.

Poté už nastalo stěhování do Kanady a všechny zajímavější zážitky jsou tady na blogu, takže je nemá cenu opakovat.

Velké poděkování za tento rok patří tedy: SHO, Kinetic 9, Ondra Žatkuliak, Marpo, Nironic, Johnny Youngblood, Fremis, C-Monts, Mr. Sulo, Vladimir 518, TONY, Marty Hrášek.

Mojí crew: Grimy a Paasha!! 

Všem, co stáli za mnou i se mnou, když se dařilo a když bylo zle. Uvidíme se brzy. 2013 bude náš rok!!! Šťastnej novej rok!

Merry Xmass

Veselé Vánoce z Kanady. Minulý týden se mi povedlo uříznout sousedce strom, který jsme společnými silami v domácnosti ozdobili. Zima v Britské Kolumbii není tak drsná jak bývá v Praze, ale problém je ve větru, který od oceánu vane opravdu čerstvý. Když k tomu připočtu práci  ve vodě, vzniká z toho kombinace, která není úplně dobrá. Dostal jsem za úkol vykopat díru 4 stopy. Já sám měřím lehce něco pod 7 stop. Takže  celkem slušná díra. Po třech týdnech nesoustavné práce se nakonec povedlo a poslední týden už se finišovala okna a izolace do sklepa. Prosincové dny se slily do takového šedivého stereotypu a proto Vánoce jsou letos spíše jako dovolená.

Party u Bena

Minulý týden nás pozval můj kamarád z boxu Ben k sobě domů na předvánoční party. Je to kousek od nás, takže jsme s radostí přijali. Když jsme dorazili k Benovi do bytu, netušili jsme, co nás čeká. Sám Ben je třicátník, má japonskou ženu Yuko a říkal, že dorazí jen pár jeho známých. Pár známých znamenalo cca 10 lidí. Většinou ženy s dětmi a jeho 3 kamarádi. Nejvtipnější z nich se jmenoval Russ. Russ je učitel, který začínal učit ve zvláštní škole pro problémové děti. Vyprávěl, že nejlepší hodina kterou zažil, byla když se děti na výletě zhulily trávou. Prý takhle pokojnou třídu nikdy nezažil. Kromě naprosto dokonalého jídla a pití patřil k vrcholům večera i kanadský program v televizi. Celý prosinec vysílá televize oheň. Prostě krb, kde hoří dřevo. Jednou za čas někdo přihodí dřevo, popřípadně rozdmýchává oheň a nebo si dokonce opéká marshmallov. Po pár panácích se jakákoliv změna na obrazovce oslavuje křikem.  Zážitek. 

Boxing party

Josh a Ben

21.12. jsme měli open house v tělocvičně na box, plus s tím spojený předvánoční večírek. Když jsem dorazil, Steve (majitel a hlavní trenér) zrovna ukazoval dětem celý gym a jeho fotky a černé pásky. Okolo 6. hodiny už děti byly pryč a zůstal jsem já a pár starších. Konkrétně Troy, Ben, Josh, Spence. Jedli jsme pizzu a bruschetu, kterou donesl druhý Josh a povídali o zážitcích z cest. Já popisoval jak probíhají svátky v ČR, ale myslím, že všechny daleko víc zajímali Benovi a Troyovi zážitky z Bankoku. Netýkaly se jen thajského boxu, ale i přešitých nebo spíš nepřešitých žen. Na to, že jsme nikdo nepili se to celkem rozjelo a byla to velká zábava. 

Vánoce v Burnaby

Na Štědrý den, jsme byli pozváni do Burnaby ke Svitkům. Ben se nabídl, že nás hodí na Sky train, což jsme ocenili, protože jsme táhli nejen dárky, ale já i vypůjčený oblek. Ben nás vyzvedl v Surrey a řekl, že jeho táta by nás moc rád pozval. Sám Ben vypadá úplně jako běloch, proto nás varoval, než jsme dorazili do Severní Delty. Říká: ,,Můj táta je Kanaďan, narodil se tady, ale pozor. Viděli jste Karate Kid? Tak můj táta vypadá jak pan Miagi." V tomhle nelhal, když přišel otevřít dveře opravdu pan Miagi, musel jsem se opravdu hlídat abych se nezačal smát.

Po rychlém pivu nás Ben hodil na Scott road station a my vyrazili směrem Royal Oak. U Svitků nás čekala opuletní večeře přesně jako doma. Poté jsme zůstali sedět u stolu, protože iniciativu převzala Michelle. Prý, že než si rozbalíme dárky dáme si ochutnávačku a testovačku. Michelle pracuje pro Bacardi na Bermudě. Krom rumů Bacardi vlastní ještě vodku Grey Goose a gin Bombay Saphire. Takže jsme měli poznat rozdíl mezi Absolutkou a Grey Goose, který tam opravdu je. V životě jsem neměl lepší vodku, jedině snad srovnatelná byla Belvedere vodka. Druhé kolo bylo mezi Bombayem a Oaxley ginem, pak jsme to ještě proložili vínem pivem a druhým kolem, plus já dojížděl po Kačce a pak už si jen pamatuju, že rozbalování dárků bylo veselé. 

Christmas Day

Na 25. jsme byli pozváni k našim kanadským známým Dougovi a Sheeně, kteří se každoročně scházejí v Ocean parku se svými známými. Bylo nám oznámeno, že na nás čeká 20 lidí, kteří se moc těší až nás poznají. Nedovedl jsem si představit jak se poskládáme i do velkého domu. Jenže to, co nás čekalo nebyl velký dům, ale hrad. Dvě ze tří dětí Douga a Sheeny měli v tom domě svatbu a prý tam bylo cca 100 hostů. Nedivím se. Nicméně jsem byl trochu nervózní. Celý večer se ale moc povedl a my dostali šílenou porci krocana a vůbec všeho možného. Když se Doug zmínil, že jsem byl v LA na premiéře Man with the Iron Fists a prolátlo se, že se znám s RZA a sám jsem raper, narostl mi můj street kredit. Manžel od nejstarší dcery D. a S. je velký Wu-tang fanoušek, takže jsme zhodnotili přínos Wu-tangu pro rapovou scénu, shodli se, že RZA je top a Method man se zase moc líbí jeho ženě. Nejhorší moment pro mě z celého večera bylo Nintendo Wii a hra Just dance 4. Všichni tančili jako o život a přišla řada na mě a Kačku. Ta striktně odmítla. Takže to bylo na mě abych nastoupil na taneční battle proti Dougovi. Pro ty, co úplně nemají přehled v konzolích, tahle hra funguje tak, že máte ovladač v ruce, nad televizí je senzor, který snímá pohyby a vy tancujete podle předlohy, která běží v televizi. Myslím, že náš battle na Barryho Whita, patřil k vrcholům večera. Rozhodně do kategorie nejvtipnějších. Po příjezdu domů jsme rozbalili dárky od Sandy a Šárky. Tím pro nás skončili Vánoce, které byli sice trošku hektické, ale když si vezmu jaká depka tady panovala 24 dopoledne, tak nakonec byly velmi příjemné. Tolik ze Surrey.

Videoblog part 2

Oh Kapnada welcome in my life

Tohle je oficiálně první videoblog. Enjoy

Velký Beatle himself Paul McCartney

BC Place

Po delší době další blog. Tentorkát se týká jednoho velkého splněného snu. 25.11. dorazil do Vancouveru v rámci On the Run tour, Sir Paul McCartney. Sám se považuji za velkého Beatles fanouška, přece jen to byla první skupina, kterou jsem opravdu poslouchal, ještě než přišel rap. V Praze jsem Paula minul a dlouho toho litoval, takže když se naskytla druhá příležitost neváhal jsem. Lístky byly vyprodány během dvou hodin, takže jsem měl štěstí, že jsem je sehnal. Koncert se konal na stadiónu BC Place, kde se zahajovala Olympiáda a má kapacitu 60 000.

BC Place

Koncert měl začít v 8 hodin, ale já tušil, že tam asi bude tlačenice, takže dorážím na BC place okolo 6:20. Je tu několik vchodů a u každého velmi dlouhá fronta, která neustále narůstá. Když se v 7 otevřou dveře, vše jde ale překvapivě rychle a plynule. V 7:20 už večeřím a dívám se jak se stadión plní. Jdu se podívat, kde že to vlastně sedím. Pořadatel mě pošle až úplně nahoru. Když vylezu na level 4 a vejdu do hlediště mám trochu závrať. Nic většího jsem nikdy neviděl. Nicméně mě chytne další pořadatel ať mu ukážu lístek. Tak mu ho ukazuji a on se začne smát. Ukáže do rohu arény a řekne: ,,Vidíš tu poslední řadu? Tak tam mladej." Když dojdu až tam, zjistím, že už výš sedět nejde. Pódium je vidět, ale i obrovské velkoplošné obrazovky jsou malé. Nicméně všichni, co sedí ve stejně řadě, to berou s humorem. Když procházím říkají: ,,Wow ty sis taky koupil lístek to téhle nosebleed section?" Nejlépe se to dá srovnat se scénou z Harryho Pottera, když Harry s Ronem jdou na mistrovství světa ve Famfrpálu a Draco se jim směje, že když začne pršet zjistí to první. Usedám vedle a prohlížím si skladbu publika. Je tu široké spektrum lidí, od dětí až po důchodce. Já samozřejmě vyhrávám skvělé sousedy. První je chlap tak 45, který je v pohodě a půjčuje mi dalekohled a celkem se s ním dobře povídá, ale z druhé strany na mě vyšly dvě vyžilé samice. Věk nehádám, ale jedna se mě očividně pokoušela balit. Dělal jsem, že si toho nevšímám a věnoval se show. 

fronta ke vchodu F

V 20:40 se setmí a na stagi se objevuje Paul a band. Alespoň myslím, z té dálky to vážně není poznat. Nicméně, co se odehrávalo potom, mi vzalo dech. Odehrát v 71 letech 3 hodinovou show a ani se nenapít, to je výkon. Zavzpomínalo se na Johna i George. Hráli se hity od Beatles, ale i sólová tvorba. Mezi skladbami vyprávěl o Jimmy Hendrixovi, často střídal nástroje a bavil publikum. Paul měl 60 tisícový dav naprosto pod kontrolou, stačilo mu aby zvedl prst a hala řvala. Mě nejvíce pobavilo, když říkal: ,,Vancouver, prý je to 48 let, co jsem tu byl naposledy, což není možné, když mě je 48." Nejvýraznější momenty koncertu shrnují následující videa. Pro mě to bylo strašně silné. Když padlo Let it be, Yesterady, Hey Jude dav šílel. Když na Mull of Kintyre nastoupila ještě policejní kapela z North Delty myslel jsem, že hala vybuchne. Vše vyvrcholilo ohňostrojem a posledním Golden slumbers. Klobouk dolů před Paulem. Oni ty Beatles opravdu nebyli přecenění, oni byli a jsou prostě tak dobří a samozřejmě větší než Ježíš.

Těžko se o tom píše, spíš se to musí zažít. Mě s odstupem dvou dnů dochází, že se mi splnil další dětský sen a viděl jsem opravdovou živoucí legendu. Nečekal jsem, že v jeho věku může předvést něco takového, koncert naprosto nad veškeré iluze a upřímně ho můžu zařadit na první místo hned vedle RZA. 

Californication, Sám v Hollywoodu a velká premiéra

Jak jsem psal v minulém blogu v Las Vegas mě Monk pozval do Hollywoodu na premiéru RZOVA režisérského debutu - Man with the Iron Fists. Měl jsem jen den na rozmyšlenou, ale pár lidí mě nakoplo a řeklo ať neváhám a jedu. Takže v sobotu jsem přijel z Vegas, v neděli si koupil letenku do Los Angeles a v úterý před půlnocí vyrazil. Vydat se sám do města, které má stejný počet obyvatel jako celá Česká republika mi přišlo od začátku jako velká šílenost, ale rozhodl jsem se, že to zvládnu.

Na letiště přijíždím lehce po půlnoci a check in má začít ve 3:10. Celé letiště spí, tak si nacházím dlouhou lavičku, zamotám se do popruhů od baťohu a usnu. Naštěstí mě probudí budík ve 2:55. Dostavuje se první krize. Všichni si automatický check in zařídí sami, jen s mým pasem jsou problémy a nápis oznamuje, že potřebuju verifikaci. Takže po příchodu k přepážce vysvětluji, že jsem občan EU atd. Poté už jen lehká snídaně ve Starbucks a rychlý boarding. V letadle vytuhnu prakticky okamžitě a probudím se nad Kalifornií. Letíme na čas a já tedy v 9 ráno přistávám v Los Angeles. Vždycky, když jsem snil o Americe, byl to New York a Los Angeles. Tyhle dvě místa pro mě byli jasně číslo jedna. New York jsem viděl a miluju ho a LA mě čekalo. Vylézám na LAX (letiště) a snažím se najít pozemní dopravu. Jediné co vím je, že se potřebuju dostat do Beverly Hills a že mě čeká hektická cesta. Po malých komplikací se shuttle busem dostávám až na nástupiště autobusů. Přijíždí bus číslo 6, který jsem si vygooglil a tak rychle nastupuji. Řidička je obrovská černoška a já se jí ptám jestli jsem ve správném busu, že jedu do Beverly Hills a jestli má drobné, protože já mám jen dvacky. Odpoví mi ať zalezu, že mě sveze zadarmo, hlavně ať nezdržuji. No tak se otočím do autobusu a přichází první šok. Jsem naprosto jediný bílý pasažér. Pár Mexikánů mě probodává pohledem a dva černoši taky vypadají jako by je zrovna pustili z místní věznice. Nicméně usedám a jedu. Autobus jede pořád po jedné ulici jménem Sepulveda blvd a to cca hodinu, pak přesedám na 4, která mě vezme po Santa Monica blvd. až do Beverly Hills. Když konečně dorazím a najdu svůj hotel, čeká mě další překvápko. To, že to je nejlevnější hotel, co jsem v dané lokalitě našel vím, se sprchou a záchodem nepočítám, ale že nejde zavřít ani okno, to je moc i na mě. Rychle se převléknu a vyrážím najít klub ve kterém je večer RZA. Procházím Beverly Hills a koukám na neskutečné baráky a palmy. Cestou potkám 4 slečny/ženy a nestačím se divit. Všechny vypadají jak z časopisu a já se pomalu zamilovávám do Kalifornie. Po slabé hodině chůze docházím na West Sunset blvd. a nacházím místní House of Blues. Spokojeně si tedy fotím místo večerní party a jdu hledat McDonalds a wifi. Po jídle už mířím na Hollywood blvd., protože chci vidět chodník slávy a Chinese Theatre. Tady přichází jedno z dalších překvapení, kterých jsem si během pobytu užil víc, než bylo třeba. Krása a lesk Beverly je pryč a vidím špínu Hollywoodu. LA je město kontrastů, neskutečná krása a bohatství proti bídě a chudobě. Chodník slávy nic moc a slavné Chinese theatre je celkem normální. Ujdu ještě pár metrů vyfotím nápis Hollywood a konec. Říkám si to je ono? Vždyť to je díra? Tohle je ten vrchol západní civilizace? Návrat na hotel a dvě hodiny spánku, před večerní party. Tím doháním svůj deficit, protože za poslední den jsem spal dvě hodiny.

 

Pohled z okna hotelu

SHOW

Přicházím k House of blues a slyším naprosto příšerným hlasem YOOOOO Kap. Otáčím se a vidím, že příchází Daddy O z Vegas. Daddy O je menší než já, celé spodní zubní patro má zlaté a hlas jako alkoholik po hokejovém zápase. Jdem koupit Hennessy a míříme do klubu. Přicházím ve chvíli kdy má RZA a Stone Mecca (jeho live band) zvukovou zkoušku. V klubu je už Divine a Seven. Oba se diví, že jsem přijel znovu. Sedí tu i skupina dětí, cca 13 let, které čekají na konec zvukovky a besedu s RZA. RZA přichází s úsměvem, zdraví mě a jde odpovídat na otázky dětí. Ještě fotka a mizí pryč, s tím, že dáme řeč později. V klubu se začíná hrotit situace ohledně náramků do backstage. Celé to dopadne tak, že zůstávám u stánku s oblečením, jinak bych měl velké problémy. Monk je pořád na cestě a já tu neznám nikoho kromě Daddy O. Seven a Divine jsou v jednom kole a řeší problémy se zvukem. RZA je pryč. Jsem nervózní, protože bez Monka může můj výlet nabrat rychlý obrat. Přichází West coast killa beez- Northstar (Christbearer a Mekko), Anthai ze 71RAW, Choco, a mnoho dalších. Všichni ale naráží na ochranku a nikdo se nikam nedostane. Dokonce, když přijde Monk a řekne, že jsme vystupující ochranka to ignoruje. Nakonec se mu daří protáhnout jen Northstar. Vidím vystoupení Tekhity a Black Knights (Monk a Crisis) a samotného RZA, který se živou kapelou je snad ještě lepší než normálně. Playlist je trochu jiný než ve Vegas. Zvrhne se to ve velký mejdan. Během vystoupení nastává pro mě bizardní situace. Ke stánku s oblečením přichází nějaký Mexikánec a ptá se mě, jestli náhodou nejsem Kap, co dělá s Kineticem. To, že mě někdo pozná bych čekal spíš v Praze než v Hollywoodu, ale zpětně mě to moc těší. Asi budu namyšlený. Po koncertě se začíná atmosféra ještě víc vyhrocovat. Security vyklízí klub a to dost bez milosti. Security tady tvoří přitom většinou obyvatelé z jihu a nebo černoši. To, že všem jsem po ramena a vypadají jako vrazi snad ani psát nemusím. Já se opět dostanu do chumlu West coast Killa beez, ale všechny nás chtějí vyhodit. Cestou mám problém s jedním securiťákem, kterému vysvětluji, že makám celý večer u stánku s oblečením, on mi nevěří a tak si vyměníme pár postrčení, ale naštěstí to skončí jen u toho. Horší už je situace s Chocem, který najednou začíná nadávat. Nevím, co jsem udělal, že se ho to dotklo, ale je to velmi nepříjemný moment. Choco není sám, ale obklopen zle vyhlížejícími kamarády a pořád opakuje, že vybouchne. I přes omluvy s ním není moc řeč, ale po chvilce trochu vychladne a skončí to jen u slov. Poté konečně potkávám Monka, se kterým se domluváme na zítřejší premiéru. Zdravím se s RZA, který má na krku budhu od mě. To mě potěší a on říká, že se mu líbí. Pak všichni mizí a zůstávám tu jen já a Black Knights. Monk a Crisis mě přibližují domovu a loučíme se s tím, že se uvidíme na zítřejší premiéře. Při výstupu z auta na mě Crisis ještě zavolá, počkej ty si Kap? Kap Kinetic? Jen kývám a on se usměje a vykřikne yoooo peace fam.

Den D

Red Carpet

RZA aka Man with the Iron fists

Druhý den se jdu podívat, kde je přesně to kino, které bude dnes svědkem premiéry. Zjišťuji, že je to přímo Chinese 6 Theatre na Hollywood a Highland. Nadšený si dávám ovocný shake v jedné hamburgerárně a jedu se podívat do Downtown LA. Hodinu cesty přes trošku strašidelná místa abych přijel, viděl a usoudil, že LA jako město je jedno velké zklamání. Cestou se mi vybavuje Paulie z Rockyho 3, který když vystoupí v Kalifornii a pronese: ,,Vždyť ani nemám bouchačku." Vracím se na hotel a po sprše, ve které jsou opadané listy ze stromů a cosi, co radši nechci identifikovat, se začnu připravovat. Tuším trable v kostech, ale snažím se uklidnit, že vše bude v pořádku. Beru si oblek košili a jdu do Hollywoodu. V kině jsem před sedmou a vidím, že přípravy jsou v plném proudu. Fotografové nasvěcují červený koberec, ochranka obchází a hlídá a akreditace probíhá. Přicházejí Norhtstar. Christbearer mi chválí oblek. První problém nastává, když Norhtstar nemají 4 ale 2 lístky. Všichni jsme nervózní, ale Monk má mít lístků dostatek, takže by neměl být problém. Monk místo v 7 přijíždí v 7:45 jde na akreditaci a? Nic. Nemá ani jeden. I přes to, že ukazuje email ve kterém je pozvaný, všechno padá. Já mám pocit jako by mě někdo polil. Celý večer, to vynaložené úsilí a nervy mají skončit takhle? Je 8:05. Na koberci se fotí RZA, Chris Yune, Dave Bautista plus ostatní herci. Za mnou je Shavo ze System of a down, mihne se tu i Bokeem Woodbine, který hrál ve Skále a Big hit atd. Všechno je krásné, krom toho, že já se v tuhle chvíli nemám jak dostat dovnitř. Všechna čest Monkovi, který se usilovně snaží sehnat lístek pro mě. Nakonce se dostávám k černochovi jménem Midnight. Monk mu říká, ať mi dá svůj extra lístek, ale on že ne, že mi ho jen prodá. Nakonec se domluvíme, i když Monk prská, že mi ho měl dát free. Je to neskutečné, ale konečně jsem v sále. Když si vezmu, jak hladce to mělo proběhnout a díky chybě v organizaci jsme tu nemuseli být ani jeden, jsem šťasný. Začíná velká premiéra. RZA se snaží zapnout mikrofón a najednou se ozve přes celé kino jeho pudududududu. RZA se jen zasměje a krátce povídá o filmu. Pak už začíná samotný film. Milovníci Kung fu filmů budou mít novou klasiku. Naprosto dokonalé bojové scény a efekty. Je to krvák, ale dech beroucí. Po filmu mluvím s Monkem a jdeme na afterparty. Cestou pogratuluji RZOVI a přesouváme se do hotelu Roosevelt přímo naproti kinu. Tam to teprve začíná. Klub je rozdělený na dvě části. První s barem, druhá s jídlem. V baru hraje DJ a já moc vzpomínám na SHOA, Ghosta a naše společné Mirage party, protože DJ hraje přesně ty samé pecky. S Monkem si dáváme jídlo a pak se začíná pít. Vše platí Universal, takže toho využívám. Stojím v koutě se svojí vodkou a zrovna hrajou It must be Bobby. Najednou vidím jak RZA na mě ukáže a začne se smát, když vidí jak si zpívám jeho song. Zarapujeme si tedy kus spolu, dáme fotku a já jdu za Black Knights. S Crisisem mluvíme o našich hudebních kariérách a všem ostatním. A pak? Pak se rozjel šílený mejdan, nebo spíš mi stoupla hladina alkoholu. Fotky, sranda, úsměvy. Celé to vrcholí tím, že se přesouváme s partou přeživších na hotelový pokoj. Nakonec já a DJ Skane jdeme na jídlo na Hollywood blvd. Kupuje mi pizzu a zpívá celou dobu Mercy od Kanyeho. Pak skončíme v nějaké restauraci, kde to na mě padne a jdu domů. Cestou se snažím chytit taxi a smlouvat, jestli mě vezme za 10 dolarů do Beverly. Což se nedaří, ale po hodině cesty už jsem tak daleko, že se jeden taxikář smiluje. Přijdu na hotel a padnu. Ráno se budím ještě v náladě. Rychle se balím a mizím na letiště. Cestou se snažím srovnat v hlavě, čeho jsem to vlastně byl svědkem. I když nakonec všechno bylo jinak, stálo to za to. Zažil jsem jednu z nejlepších nocí v životě a podíval se trochu do zákulisí. Bylo to Californication.

Bookeem Woodbine

Rick Yune

Dave Bautista

DJ Skane

Black Knights (Monk, Crisis)

Zajímavá fakta:
Pokud si něco začnete z Wu-tangem, vždy vás čeká překvapení.
V Čechách mě nikdo nezná, ale v Hollywoodu ano.
Nikdy nevěřte něčemu, co je stoprocentně zařízeno.
Nejezděte do LA, pokud se neradi cítíte jako menšina.
Universal umí udělat ty nejlepší party na světě.
Man with the Iron fists je povinnost pro všechny, co mají rádi poctivou akční práci.

Město hříchů, Gamblerova smůla, RZA, Monk a Man with the Iron fists

V sobotu jsme se s Kačkou vrátili ze slunné nevadské pouště, kde leží oáza hříchů, město hazardu, světel a snad všech neřestí. Cesta začíná v úterý Surrey v Britské Kolumbii. Ve čtyři ráno zvoní budík a já mám pocit, že jsem právě zavřel oči. V pět nás vyzvedává Karel a veze do USA do státu Washington, na letiště Bellingham. Jak jsme se dozvěděli po návratu, měli jsme obrovské štěstí, protože ten den tu zastřelili nějakou Kanaďanku a Kanada uzavřela na celý den hranice. My ještě proklouzli. Belingham je malinké letiště, ze kterého se dostanete na nejznámější destinace na západním pobřeží za celkem směšné peníze. Na pasovce budíme zájem českými pasy. Nicméně nástup do letadla a následný let do Vegas probíhá naprosto hladce a v 10:30 přistáváme v Nevadě na Mccarrans international airport. Krásných 30 stupňů. Už letiště napovídá o čem je Vegas. První automaty už jsou na letišti. Takže vylezete z letadla a můžete hrát. Bereme si Shuffle bus do našeho hotelu Imperial Palace, který je přímo na Las Vegas blvd. naproti známému Ceasars Palace a Bellagio. Hotel zrovna prochází rekonstrukcí, takže vstup je trochu divočejší, ale hned jak projdete vstupní chodbou - CASINO. Ano casino je to, čím musíte projít, než se vůbec dostanete na recepci. Bavím se u pohledu na osamělé stařenky, jak sedí u automatů a točí peníze. Na recepci je šílená fronta, kterou úspěšně vystojíme a dozvíme se, že check in je až za 4 hodiny. Jsou nám ale zároveň nabídnuty dvě další možnosti. Buď zaplatit 20 dolarů, nebo si zařídit hráčskou kartu a jít se ubytovat ihned zadarmo. Volím B. Zařizuji si tedy svou hráčskou kartu a čekáme další frontu. Poté už konečně jdeme na pokoj v 17 patře. Hned poté vyrážíme do Mandalay Bay, kde je umístěn House of Blues a kde má v pátek 19 vystupovat THE RZA. S Rugged Monkem, který je s ním na tour jsem sice předběžně domluven, ale nerad nechávám věci náhodě a kupujeme pro jistotu lístky. Stíháme projít Mandalay Bay, Luxor, Excalibur a New York New York. Poté jdem do Planet Hollywood podívat se po krámech. Ano, zní to divně, trávit dovolenou chozením po hotelech, ale tyhle hotely jsou vlastně všechno, co se dá ve Vegas vidět. Mandalay Bay má bazén, který vypadá jako pláž, dokonce má i fake vlny. Luxor je velká pyramida včetně Swingy. Excalibur je hrad, vážně hotel jako hrad. New York, New York je New York se vším všudy. Socha svobody, Empire state building, Chrysler, Time Square a uvnitř v hotelu je interiér ve stylu Brooklynu. Nářez. Každý hotel má vlastní casino. V casinech pouštějí do klimatizace čerstvý vzduch, aby jste vydrželi déle hrát. Všude živo a veselo.

Druhý den nás čeká další prohlídka. Před Bellagiem koukáme na obří fontánu a v Ceasars zase na bájnou Atlanditu a Michelangelova Davida, hned vedle rulety. Vlastní shopping mall a coloseum je velká součást hotelu. Dál jdeme do Venezia, což jsou falešné Benátky, včetně gondol. Mirage má zase před hotelem sopku, která vybuchuje každý den v 6. Před Treasure Island jsou piráti, kteří skáčou do vody a potápí lodě. (Tuhle show jsme bohužel nestihli.) Paris je velká Eiffelova věž a interiér opět vyzdobený stylově francouzky, včetně nápisů. Tohle město má jednu neuvěřitelnou vlastnost. Naprosto všechno je tu falešné, kýčovité, ale skvělé. Například v 9 ráno, když jdu pro snídani a cestou proženu pár automatů, ke mě přijde černoch a nabízí mi kokain. Poprvé mě to překvapí, ale během pobytu zjišťuji, že to je naprosto běžný jev. Nemá cenu vypisovat, co všechno jsme viděli a prošli, protože pro ty, co ve Vegas nebyli, je to jen střílení názvů. Pokusím se tedy popsat nejzajímavější momenty.

Peter Lik

Před odjezdem do Nevady, mě Karel upozornil na galerii Peter Lika. Já osobně na dovolených galerie obcházím obloukem pokud to není opravdu něco extra. Nicméně, když jsme šli kolem, zatáhl jsem Kačku dovnitř. Peter je fotograf, který má rodiče českého původu a proslavil se svými fotografiemi přírody. Zvláštní na nich je, že do fotografií je přidáváno stříbro a fosfor, tím pádem když na ně svítíte a ztlumíte světlo, mění svou barvu. Hned v galerii se nás ujímá průvodce a posadí nás do temné kóje a předvádí demostraci toho, co fotografie dovedou. Přiznám se, že mi to vzalo dech. Když viděl mé nadšení zeptal se jestli nechci nějakou koupit. Tím mi celkem polichotil, protože jsem tušil od Karla, kolik stojí. Asi vypadám jako bohatý turista. Nicméně jsem se udržel a zeptal se za kolik. Nabídl mi za 5000 repliku. Tak říkám, že to je moc. On se ptá kolik mám přestavu. Já odpovídám, že kdyby měl plakát tak za 15 dolarů, že si ho koupím. Konečně mu došlo s kým mluví a nechal nás být. Nicméně, doporučuji se podívat na Peterovi fotografie. Můj favorit je Inner peace. Stačí zadat do googlu a vyběhne to.

Více na http://www.lik.com

Las Vegas Downtown aka Staré Vegas

Po třech dnech na stripu (Las Vegas blvd.), vyrážíme do starého Vegas. První sedáme do autobusu, který není expres a řídí ho černoška s šíleným jižanským přízvukem. Zábavnější jízdu mhd jsem nezažil. Pokaždé vám oznámí, že nemáte stát na schodech, (autobusy jsou zde dvoupatrové) a že všechno vidí kamerou. Autobus co se jí postaví do cesty vytroubí se slovy: ,,You stayin on my place son". (Stojíš na mém místě synku) a když projíždí na červenou jen se zařehtá a zakřičí: ,,still yellow" (Pořád žlutá). Staré Vegas je místo, které určitě stojí za vidění. Věc se má tak, že od doby, kdy se veškerá pozornost přesunula na strip, začala stará část města ztrácet kšefty. Proto udělali celkem radikální krok a nad celou ulicí je obří obrazovka. Tím nemyslím televizi, ale regulérní střechu přes celou ulici, dlouhou cca 400 metrů a na ní promítají shows. My zažili Queeny. Bomba. Cestou se ještě procházíme kolem ochranky, protože se zrovna na téhle ulici točí nějaký film. Staré Vegas za mě super.

Hooters

To, že tato oblíbená restaurace Iwa Neuwirta je ve Vodičkové vím, ale ve Vegas je to celý hotel plus restarace. Tento podnik nejépe charakterizují dvě zvířata. Kozy a kuřata. My si dali kuřecí křidýlka, které tady servírují zvláště obdařené slečny. Normálně ve White Rocku sníme každý dvacet malých křídel jak nic, takže jsme tu objednali 50 křídel. Slečna na nás koukala divně, ale přinesla je. To, že jsem snědl necelých dvacet a měl otravu kuřetem, by nebylo to nejhorší, ale Kačka jich zvládla všech 25, takže jsem prohrál. 

Wu-tang forever

Den D byl pátek 19. S Monkem byla domluva už na čtvrteční večer, akorát cestou z Denveru nabrali 14 hodin zpoždění, protože jeli autobusem. Po nervech a velkém akváriu se žraloky, které jsme viděli při čekání na Wu-bratry, jsme se konečně dostali před House of Blues, kde akorát Monk a Daddy O vybalovali merchendise. Byl jsem dost nervózní, přestože jsme v kontaktu, s Monkem a RZOU jsem se neviděl od roku 2008 a Kinetic tentokrát nedorazil. Nicméně Monk mě poznal a hned nás s Kačkou vzal do backstage. Tam potkáváme Wu-road managera jménem 7 (Seven), kterého znám z koncertů od vidění. Dává nám all access pasy. Sedíme v backstagi s Monkem a povídáme o všem, co se stalo od doby, co jsme se viděli naposledy. Dávám mu 911 a posloucháme nějaké tracky. Při Dragons tale pochválí flow a říká, že ho mrzí, že mi nerozumí. Ještě před začátkem koncertu nás pozve do LA na premiéru Man with the Iron fists. Poté už začínají live vystoupení. První Eyeline byl dobrý, Supernaturala už jsem viděl a ten pořád umí. Během Supernaturalova vystoupení se objevuje postava v černém, která naštvaně probíhá kolem a nadává. Monk ho zastaví a já koukám, že je to U-God. Jsem mu představen, ale očividně ho to příliš nezajímá. Poté se ptám Monka o co jde? Odpovědí je mi jen Golden arms. Je veřejné tajemství, že Golden arms (U-God) je nasírací typ. Naštěstí se brzy uklidní a jde na stage. Nikdy jsem ho solo neviděl, tak si to docela užívám. Padne Triumph, Da mystery of chessboxin, Uzi, Its Yours pár dalších hitů a je pryč. Očekávání roste, ale RZA pořád nikde. Mezitím se backstage zaplňuje lidmi. Mezi nimi je i například Chris Yune, který hrál v Rychle a zběsile, nebo Jamesi Bondovi a nově i právě v Man with the Iron fists. Po půl hodinové pauze se otevírají zadní dveře a přichází Mitchell Divine Diggs (RZŮV bratr) a sám RZA. Jdu přímo za ním a ptám se ho jestli si mě pamatuje. Přece jen v roce 2008 jsem vypadal trochu jinak. Chvíli kouká, ale jakmile řeknu Kap hned reaguje, že ano. Všude je blázinec, takže nechávám rozhovor po koncertě. V sále se setmí, spustí se projektor a promítá se upoutávka na film. Poté vyjde na stage RZA a Chris Yune. RZA všem poděkuje a říká, že tohle není koncert, ale oslava. Otevírá flašku Grey Goose vodky, Hennessy a Patrón Tequily a dává jí do publika lidem. Poté následuje půlhodinový set těch naprosto největších hitů. Wu-Tang Clan aint nuthing ta fuck wit, Reunited, Sueside, Nowhere to run, nowhere to hide, Gravel pit na které se na stage opět dostaví U-God, 4th chamber, Brooklyn babies a nakonec You cant stop me now. RZA mluví o novém filmu jako o splněném snu. Já během koncertu prohazuji pár slov s Divinem a k nevíře potkávám Silkskiho. Se Silkskim jsme protelefonovali dlouhé hodiny, ale nikdy se neviděli. Ski mě obejme a říká, že jsem vysokej. ,,Čekal jsem, že budeš mojí vejšky." No jeho výšky je Kačka, takže mě docela pobavil. Nicméně příjemné setkání.

RZA a Chris Yune

Silkski

Po koncertě konečně odchytávám RZA. Dávám mu cd a snažím se mu říct, tolik připravovanou řeč. Ale v tom blázinci se moc daleko nedostaneme. Backstage naplněná k prasknutí a on je tu ta hlavní hvězda. Nicméně mě vyslechne, dá mi na sebe číslo a já mu dávám svého budhu pro štěstí. Poděkuje a začne se připravovat k odchodu. Mezitím U-God křičí, že chce afterparty a hlavní osazenstvo odchází. Monk, Silkski a Daddy O nás zvou na after, ale Kačka už chce jít domů. Loučíme se tedy před klubem s touto trojicí a odcházíme. Z Kanady si pak ještě vyměníme pár sms s RZA a tím velké Wu-Tang dobrodružství ve končí. Nebo ne???

U-God

Rugged Monk

Ráno se jen dobalíme a vyrážíme na letiště. Nevada a Vegas na mě udělalo dojem. Chci se ještě vrátit. Můj hazard tentokrát nevyšel, ale to se někdy zlomí. Další výlet je už naplánován, takže příští blog už brzy.