V sobotu jsme se s Kačkou vrátili ze slunné nevadské pouště, kde leží oáza hříchů, město hazardu, světel a snad všech neřestí. Cesta začíná v úterý Surrey v Britské Kolumbii. Ve čtyři ráno zvoní budík a já mám pocit, že jsem právě zavřel oči. V pět nás vyzvedává Karel a veze do USA do státu Washington, na letiště Bellingham. Jak jsme se dozvěděli po návratu, měli jsme obrovské štěstí, protože ten den tu zastřelili nějakou Kanaďanku a Kanada uzavřela na celý den hranice. My ještě proklouzli. Belingham je malinké letiště, ze kterého se dostanete na nejznámější destinace na západním pobřeží za celkem směšné peníze. Na pasovce budíme zájem českými pasy. Nicméně nástup do letadla a následný let do Vegas probíhá naprosto hladce a v 10:30 přistáváme v Nevadě na Mccarrans international airport. Krásných 30 stupňů. Už letiště napovídá o čem je Vegas. První automaty už jsou na letišti. Takže vylezete z letadla a můžete hrát. Bereme si Shuffle bus do našeho hotelu Imperial Palace, který je přímo na Las Vegas blvd. naproti známému Ceasars Palace a Bellagio. Hotel zrovna prochází rekonstrukcí, takže vstup je trochu divočejší, ale hned jak projdete vstupní chodbou - CASINO. Ano casino je to, čím musíte projít, než se vůbec dostanete na recepci. Bavím se u pohledu na osamělé stařenky, jak sedí u automatů a točí peníze. Na recepci je šílená fronta, kterou úspěšně vystojíme a dozvíme se, že check in je až za 4 hodiny. Jsou nám ale zároveň nabídnuty dvě další možnosti. Buď zaplatit 20 dolarů, nebo si zařídit hráčskou kartu a jít se ubytovat ihned zadarmo. Volím B. Zařizuji si tedy svou hráčskou kartu a čekáme další frontu. Poté už konečně jdeme na pokoj v 17 patře. Hned poté vyrážíme do Mandalay Bay, kde je umístěn House of Blues a kde má v pátek 19 vystupovat THE RZA. S Rugged Monkem, který je s ním na tour jsem sice předběžně domluven, ale nerad nechávám věci náhodě a kupujeme pro jistotu lístky. Stíháme projít Mandalay Bay, Luxor, Excalibur a New York New York. Poté jdem do Planet Hollywood podívat se po krámech. Ano, zní to divně, trávit dovolenou chozením po hotelech, ale tyhle hotely jsou vlastně všechno, co se dá ve Vegas vidět. Mandalay Bay má bazén, který vypadá jako pláž, dokonce má i fake vlny. Luxor je velká pyramida včetně Swingy. Excalibur je hrad, vážně hotel jako hrad. New York, New York je New York se vším všudy. Socha svobody, Empire state building, Chrysler, Time Square a uvnitř v hotelu je interiér ve stylu Brooklynu. Nářez. Každý hotel má vlastní casino. V casinech pouštějí do klimatizace čerstvý vzduch, aby jste vydrželi déle hrát. Všude živo a veselo.
Druhý den nás čeká další prohlídka. Před Bellagiem koukáme na obří fontánu a v Ceasars zase na bájnou Atlanditu a Michelangelova Davida, hned vedle rulety. Vlastní shopping mall a coloseum je velká součást hotelu. Dál jdeme do Venezia, což jsou falešné Benátky, včetně gondol. Mirage má zase před hotelem sopku, která vybuchuje každý den v 6. Před Treasure Island jsou piráti, kteří skáčou do vody a potápí lodě. (Tuhle show jsme bohužel nestihli.) Paris je velká Eiffelova věž a interiér opět vyzdobený stylově francouzky, včetně nápisů. Tohle město má jednu neuvěřitelnou vlastnost. Naprosto všechno je tu falešné, kýčovité, ale skvělé. Například v 9 ráno, když jdu pro snídani a cestou proženu pár automatů, ke mě přijde černoch a nabízí mi kokain. Poprvé mě to překvapí, ale během pobytu zjišťuji, že to je naprosto běžný jev. Nemá cenu vypisovat, co všechno jsme viděli a prošli, protože pro ty, co ve Vegas nebyli, je to jen střílení názvů. Pokusím se tedy popsat nejzajímavější momenty.
Peter Lik
Před odjezdem do Nevady, mě Karel upozornil na galerii Peter Lika. Já osobně na dovolených galerie obcházím obloukem pokud to není opravdu něco extra. Nicméně, když jsme šli kolem, zatáhl jsem Kačku dovnitř. Peter je fotograf, který má rodiče českého původu a proslavil se svými fotografiemi přírody. Zvláštní na nich je, že do fotografií je přidáváno stříbro a fosfor, tím pádem když na ně svítíte a ztlumíte světlo, mění svou barvu. Hned v galerii se nás ujímá průvodce a posadí nás do temné kóje a předvádí demostraci toho, co fotografie dovedou. Přiznám se, že mi to vzalo dech. Když viděl mé nadšení zeptal se jestli nechci nějakou koupit. Tím mi celkem polichotil, protože jsem tušil od Karla, kolik stojí. Asi vypadám jako bohatý turista. Nicméně jsem se udržel a zeptal se za kolik. Nabídl mi za 5000 repliku. Tak říkám, že to je moc. On se ptá kolik mám přestavu. Já odpovídám, že kdyby měl plakát tak za 15 dolarů, že si ho koupím. Konečně mu došlo s kým mluví a nechal nás být. Nicméně, doporučuji se podívat na Peterovi fotografie. Můj favorit je Inner peace. Stačí zadat do googlu a vyběhne to.
Las Vegas Downtown aka Staré Vegas
Po třech dnech na stripu (Las Vegas blvd.), vyrážíme do starého Vegas. První sedáme do autobusu, který není expres a řídí ho černoška s šíleným jižanským přízvukem. Zábavnější jízdu mhd jsem nezažil. Pokaždé vám oznámí, že nemáte stát na schodech, (autobusy jsou zde dvoupatrové) a že všechno vidí kamerou. Autobus co se jí postaví do cesty vytroubí se slovy: ,,You stayin on my place son". (Stojíš na mém místě synku) a když projíždí na červenou jen se zařehtá a zakřičí: ,,still yellow" (Pořád žlutá). Staré Vegas je místo, které určitě stojí za vidění. Věc se má tak, že od doby, kdy se veškerá pozornost přesunula na strip, začala stará část města ztrácet kšefty. Proto udělali celkem radikální krok a nad celou ulicí je obří obrazovka. Tím nemyslím televizi, ale regulérní střechu přes celou ulici, dlouhou cca 400 metrů a na ní promítají shows. My zažili Queeny. Bomba. Cestou se ještě procházíme kolem ochranky, protože se zrovna na téhle ulici točí nějaký film. Staré Vegas za mě super.
Hooters
To, že tato oblíbená restaurace Iwa Neuwirta je ve Vodičkové vím, ale ve Vegas je to celý hotel plus restarace. Tento podnik nejépe charakterizují dvě zvířata. Kozy a kuřata. My si dali kuřecí křidýlka, které tady servírují zvláště obdařené slečny. Normálně ve White Rocku sníme každý dvacet malých křídel jak nic, takže jsme tu objednali 50 křídel. Slečna na nás koukala divně, ale přinesla je. To, že jsem snědl necelých dvacet a měl otravu kuřetem, by nebylo to nejhorší, ale Kačka jich zvládla všech 25, takže jsem prohrál.
Wu-tang forever
Den D byl pátek 19. S Monkem byla domluva už na čtvrteční večer, akorát cestou z Denveru nabrali 14 hodin zpoždění, protože jeli autobusem. Po nervech a velkém akváriu se žraloky, které jsme viděli při čekání na Wu-bratry, jsme se konečně dostali před House of Blues, kde akorát Monk a Daddy O vybalovali merchendise. Byl jsem dost nervózní, přestože jsme v kontaktu, s Monkem a RZOU jsem se neviděl od roku 2008 a Kinetic tentokrát nedorazil. Nicméně Monk mě poznal a hned nás s Kačkou vzal do backstage. Tam potkáváme Wu-road managera jménem 7 (Seven), kterého znám z koncertů od vidění. Dává nám all access pasy. Sedíme v backstagi s Monkem a povídáme o všem, co se stalo od doby, co jsme se viděli naposledy. Dávám mu 911 a posloucháme nějaké tracky. Při Dragons tale pochválí flow a říká, že ho mrzí, že mi nerozumí. Ještě před začátkem koncertu nás pozve do LA na premiéru Man with the Iron fists. Poté už začínají live vystoupení. První Eyeline byl dobrý, Supernaturala už jsem viděl a ten pořád umí. Během Supernaturalova vystoupení se objevuje postava v černém, která naštvaně probíhá kolem a nadává. Monk ho zastaví a já koukám, že je to U-God. Jsem mu představen, ale očividně ho to příliš nezajímá. Poté se ptám Monka o co jde? Odpovědí je mi jen Golden arms. Je veřejné tajemství, že Golden arms (U-God) je nasírací typ. Naštěstí se brzy uklidní a jde na stage. Nikdy jsem ho solo neviděl, tak si to docela užívám. Padne Triumph, Da mystery of chessboxin, Uzi, Its Yours pár dalších hitů a je pryč. Očekávání roste, ale RZA pořád nikde. Mezitím se backstage zaplňuje lidmi. Mezi nimi je i například Chris Yune, který hrál v Rychle a zběsile, nebo Jamesi Bondovi a nově i právě v Man with the Iron fists. Po půl hodinové pauze se otevírají zadní dveře a přichází Mitchell Divine Diggs (RZŮV bratr) a sám RZA. Jdu přímo za ním a ptám se ho jestli si mě pamatuje. Přece jen v roce 2008 jsem vypadal trochu jinak. Chvíli kouká, ale jakmile řeknu Kap hned reaguje, že ano. Všude je blázinec, takže nechávám rozhovor po koncertě. V sále se setmí, spustí se projektor a promítá se upoutávka na film. Poté vyjde na stage RZA a Chris Yune. RZA všem poděkuje a říká, že tohle není koncert, ale oslava. Otevírá flašku Grey Goose vodky, Hennessy a Patrón Tequily a dává jí do publika lidem. Poté následuje půlhodinový set těch naprosto největších hitů. Wu-Tang Clan aint nuthing ta fuck wit, Reunited, Sueside, Nowhere to run, nowhere to hide, Gravel pit na které se na stage opět dostaví U-God, 4th chamber, Brooklyn babies a nakonec You cant stop me now. RZA mluví o novém filmu jako o splněném snu. Já během koncertu prohazuji pár slov s Divinem a k nevíře potkávám Silkskiho. Se Silkskim jsme protelefonovali dlouhé hodiny, ale nikdy se neviděli. Ski mě obejme a říká, že jsem vysokej. ,,Čekal jsem, že budeš mojí vejšky." No jeho výšky je Kačka, takže mě docela pobavil. Nicméně příjemné setkání. |
| RZA a Chris Yune |
 |
| Silkski |
Po koncertě konečně odchytávám RZA. Dávám mu cd a snažím se mu říct, tolik připravovanou řeč. Ale v tom blázinci se moc daleko nedostaneme. Backstage naplněná k prasknutí a on je tu ta hlavní hvězda. Nicméně mě vyslechne, dá mi na sebe číslo a já mu dávám svého budhu pro štěstí. Poděkuje a začne se připravovat k odchodu. Mezitím U-God křičí, že chce afterparty a hlavní osazenstvo odchází. Monk, Silkski a Daddy O nás zvou na after, ale Kačka už chce jít domů. Loučíme se tedy před klubem s touto trojicí a odcházíme. Z Kanady si pak ještě vyměníme pár sms s RZA a tím velké Wu-Tang dobrodružství ve končí. Nebo ne???
 |
| U-God |
 |
| Rugged Monk |
Ráno se jen dobalíme a vyrážíme na letiště. Nevada a Vegas na mě udělalo dojem. Chci se ještě vrátit. Můj hazard tentokrát nevyšel, ale to se někdy zlomí. Další výlet je už naplánován, takže příští blog už brzy.
Žádné komentáře:
Okomentovat