Thanksgiving
V neděli jsme byli na našem prvním díkůvzdání. V Kanadě je asi o 14 dnů dříve než v USA, ale taky se slaví jídlem. Upeče se krocan jako kráva a sejde se rodina plus přátelé na společnou večeři. My byli pozváni ke Karlovi, který připravil neuvěřitelnou večeři jediná vada na kráse byla naprosto nelidská porce jídla. Po zbytek večera jsem byl vyřizený a pil rum z jeho cest po celém světě. Karel má rád raeggeton, hlavně klipy, kde jsou ženy. Takže jel youtube a celkem latino disco. Po asi 4 panácích jsem se rozhodl převzít iniciativu dje. Malý Sebastian už jednou projevil nadšení pro rap. Tak jsem vybral MGK Wild boy. Sebastian se smál, ale starší Stanza koukala. Karel mě pobaveně poprosil jestli to můžu vypnout, že už tomu rozumí. Yeah bitch yeah bitch Im wild boy:)
Kluci z východu
Po týdnu chození na box, jsem měl pocit, že tady na západě jsou pěkně vyměkklí. V duchu jsem si říkal, že na nás východňáky si nepřijdou a to by nebylo, aby mě má pýcha nestála lekci. Když jsem přišel na trénink, tak jsme začali klasicky rozběháním. Místo obvyklých 4 kol jsme jich ale běželi 8. Studěnák se zabejčil a doběhl první. V tu chvíli jsem byl asi nejnamyšlenější. Bylo mi divné, proč se šetří i ti, kteří normálně zápasí. Odpověď přišla rychleji, než jsem chtěl. Trenér říká rukavice a dvojice. Tak jsem si vzal Terryho. Rád trénuji s těmi nejlepšími, protože mě nešetří. Jednoduché cvičení jménem krocan, každý dvě kola má mlátit toho druhého do břicha a ten druhý má mít ruce za hlavou. Prý jsme jedli celý víkend krocana, tak ho máme vymlátit. První jsem začal já. Dal jsem Terrymu ránu a omluvil se mu. Během 30 vteřin jsem pochopil, že ho to vážně nebolí. Naopak na mě řval, že jsem měkkej. Po třech minutách neustálého mlácení jsem sotva držel ruce a to si připadám docela ve formě. 30 vteřin pauza a výměna. Když mi Terrymír vyslal první tři do žaludku, myslel jsem, že chcípnu. Ale protože jsem chtěl být tvrdý, tak jsem ho ještě hecoval. První kolo jsem prežil. Po druhém kole úderů jsem opět zvedl ruce s tím, že to dám. On mi říkal, že jsem slabej na spodek a že s tím něco uděláme. No po dvou a půl minutě když zvonek ohlásil posledních 30 vteřin jsem mu řekl, ať dělá a dodělá mě. Načež mě kamarádsky poslal 5 slušných dělovek na solar a mě do vyprovodil do provazů. To už jsem nevydýchal. Naštestí přišel gong. Poděkoval jsem mu, protože přišlo střídání dvojic. Další tři dvoukola se otužovalo tělo, kromě hlavy. První jsem byl s Indem, který nevím jak se jmenuje a pak s Loganem. Trošku jsem si tedy orazil. Poté na mě vyšel třetí z našeho zlého tria Terry (box, jiu jitsu, mma) levonosý Josh (box, muay thay) a třetí jehož jméno neznám, ale všichni mu říkají Champ (box, mma). Champ boxoval a já se kryl. Už jsem si říkal, že bude dobře a odnese to jenom břicho, když jsem dostal svižnou do ledviny. Jen jsem vydechl a Champ mi říká, že se omlouvá, že byla silná. Já se tvářím, že je vše ok, ale přemejšlím jak si dojdu po tréninku vyčůrat trochu krve. Poté přišly na řadu krycí techniky. Což byl příjemný relax. Najednou ale všichni přestali. Logan lezěl na zemi a klepal se. Dostal epileptický záchvat. Trenér mu vyndal chránič z pusy a zavolali záchranku. My jsme si udělali ještě 50 kliků a sedlehů a šli jsme domů. Klobouk dolu před Loganem, že i s touto nemocí chce boxovat.
Seamus, Fredie, Alex a Jay
V práci jsme si konečně synchronizovali pauzy. Takže přes oběd poslouchám příběhy framerů. Docela zážitek, protože ať popisují cokoliv dělají u toho zvuky, kterými příběh oživují. Nedovedete si přestavit, jak vypadalo vyprávění o tom, že dětem koupili pistole, nebo že jim klouzali boty po střeše a co dělá rozbitá vířivka za zvuky. Mám rád lunch breaky. Vypadáme jako spolek autistů na výletě a všichni víme, že autismus není pro srabi.
Žádné komentáře:
Okomentovat