Mám za sebou první koncert v Kanadě, tentokrát jako divák. O Macklemorovi už jsem psal a rapových koncertů jsem viděl už opravdu hodně, ale to co předvedl výše zmíněný pán včera večer, bylo něco, co jsem ještě nezažil. Začalo to skvěle. Přišel jsem o hodinu dříve a fronta byla už pěkně takových 300 metrů. První nepříjemné zjištění. To druhé bylo, že jsem si připadal jako děda. Kolem mě byly jen bílé děti 15-17. Třetí a nejhorší zjištění bylo to, že pršelo takovým způsobem, že moje nepromokavá bunda naprosto promokla. Po dvou hodinách na prudkém dešti s dětmi, které poprvé v životě zkoušely na tajníčko trávu, jsem se dostal dovnitř. První příjemné zjištění bylo to, že Vogue theatre je opravdu divadlo, takže jsem si mohl vylézt na balkon a nemačkat se v davu a druhé překvapení, že akce byla komplet nekuřácká.
Předskokan se jmenoval Dee-1 z New Orleans. Nudnější open act jsem od zahraničního interpreta nezažil. Líbil se mi jen jeden track One man army. Naštěstí si odrapoval svoje velmi brzy a odešel.
V 9:15 se setmělo a na stage nastoupil Macklemore a Ryan Lewis plus dvě tanečnice a slečna s violou, chlap s houslemi a doprovod na trubku. Co se odehrávalo další dvě hodiny bylo neskutečné peklo. Zahrál naprosto všechny svoje hity. Show byla postavená jinak než jsem viděl na netu doposud. Začínalo se na 10 000 Hours, hned poté přišel Thrift shop, My oh my, Victory lap, Town, Otherside, Wings, Starting over, Cant hold us, Same love a nakonec jako přídavek And we danced a Irish Celebration. Když začalo celé divadlo skákat otřásal se pode mnou ochoz. Když byl někde zpívaný refrén přišel zpěvák, kterýho zpívá, žádný playback. Ono vidět Wanze jak zpívá refrén u Thrift shop ve stejném obleku jako má v klipu je zážitek. Docela silně působí, když člověk vidí, jak lidé mají najeté texty a rozumí tomu o čem se mluví. Když začal uprostřed vystoupení vyprávět, jak celý život bojuje s drogami a jak se léčil na Vancouver Island a poté zahrál Otherside přeběhla mi husí kůže. Když poté navázal tím, jak zrelapsoval, bojoval s drogami znovu a zahrál Starting over, dostal mě už úplně do kolen. ,,Když už nemůžu být příklad toho, jak být čistý, můžu být příklad toho, jak začít znovu." Tohle nebylo klasické rapové vystoupení. Už jen to, že nakonec měl aplaus jako mívají spíše herci v muzikálech, je dostatečný důkaz vyjímečnosti tohoto pána. 20 minut potlesk a řev. Macklemore si pohrál s kotlem stylem přišel, zničil, odešel. Nutno říct, že bez jakéhokoliv hype mana, nebo half playbacku. Já říkám klobouk dolů. Evropa se má stále co učit, ale je fajn vidět, že to jde i jinak. Osobně to řadím na první místo toho, co jsem live viděl. O první místo se dělí s RZA z Londýna 2008 a to jen protože jsem top skalní Wu fanda. Tohle byla větší show. Překonalo to i peklo z roku 2005 v podobě Jedi mind tricks z Abatonu.
Žádné komentáře:
Okomentovat