Ernieho sklep, Horseshoe bay, modrookej Terry, moje první rukavice

Errnieho sklep

Krátký blog o novinkách tam na západě. Práce začínala být poměrně monotónní a život se začal usazovat do určitých kolejí, než přišel Karel s nabídkou přivýdělku. Já jsem byl samozřejmě pro, protože lákavých 16 dolarů na hodinu se neodmítá. To, že v životě nic není zadarmo, platí tady v Kanadě snad ještě víc. Když jsem zjistil co mě čeká, málem mě kleplo. Příhodu s vrtačkou jistě všichni znáte, kdo ne, stačí sjet níže kde je popsaná. Jestli jsem nadával, že pod dům se musím plazit po čtyřech, teď už jsem byl bez šance se pod dům dostat jinak než po břiše nebo zádech. Úkol byl jasný, vyndat izolaci a v pondělí ji zase zandat zpět. I přes mou výbavu která se skládala rukavic, ochraných brýlí a masky na pusu, jsem nedokázal zabránit prachu a pavoukům, aby mi dali co proto. Navíc jsem zjistil, že i když izolace není úplně skelná vata, tak i na ní moje kůže nereaguje úplně dobře. Byl jsem rudý jak po alergické reakci a děda Ernie se mě neustále ptal jestli já jsem ten izolation guy. Ne dědo já čistím grily, ale s tou izolací se vyloženě bavím. Pár nadávek si izolace vyslechla. Moc se těším na pondělí, kdy Kanada slaví Thanksgiving a já slavím vracení izolace zpět. Za poslední 4 věty jsem napsal 4 x izolace, tak moc mi vadí.

Lososí sádky

Cesta do Horseshoe Bay

Horseshoe bay

O víkendu jsme se setkali s naší náhradní rodinou a vyrazili na výlet. Zdenka s Milanem nás vyzvedli na Sky trainu, na zastávce Royal Oak a vzali nás do Horseshoe bay. Nejdříve jsme viděli park, kde byla socha indiána, kterému tu říkají FBI. Fucking Big Indian. To mě pobavilo. Byl zde i krásný výhled na Lionsgate bridge. Poté jsme jeli po staré Marine drive na West Vancouveru směrem ke zmíněné destinaci. West Van. je naprosto nejdražší lokalita v okolí. domy startují na více než 2 miliónech dolarů. Je pravda, že je to tam tak úchvatné, že není divu. Pohled z kopce na oceán a celý downtown Vancouveru plus Stanley park je ten důvod. Další místo byl Whytecliff park. Prý je zde možné vidět velryby, při troše štěstí. My ho neměli, ale alespoň jsme si užili krásný výhled na sousední ostrovy. Když jsme konečně dorazili do Horseshoe bay, bylo to neskutečné. Neuvěřitelná zátoka, ze které jezdí trajekty na ostrovy. Voda tak čistá, že v ní byly vidět mořské hvězdy. Kačka viděla i tuleně, kteří jsou tu prý naprosto běžní a nikoho už nevzrušují. Pěkné místo. Když už jsme doprohlédli vše co se dalo, přišel čas na oběd. Šli jsme na místní fish and chips a dali si all you can eat menu. (Vše co můžeš sníst.) Je pravda, že první porce 6 kusů ryby a hranolek nás odrovnala všechny a už jsme si nepřidali, ale servírka říkala, že mají rekord 48 kusů ryby na jednu osobu. To bych chtěl vidět tu kosatku, co to snědla.

Cestou domů jsme se ještě zastavili na lososích sádkách v Capilano. Losos je vtipná ryba, když je živá, vypadá totiž pořád nasraně. Prostě nesympatickej kapr. To je nejlepší přirovnání co mě napadá.

Horseshoe Bay

Whytecliff Park

Pacifik

All you can eat fish and chips

Lionsgate bridge

Neznáš bolest

Už  od doby, co jsem viděl prvního Rockyho jsem koketoval s myšlenkou na box. Konečně přišel můj čas a zapsal jsem se do místního Dragon's den gymu. Trenér, ale i osazenstvo gymu vypadá o poznání jinak než v Čechách a docela mi vadí, že nejméně vlasů ze všech mám já. První dvě hodiny byly legrační. Učili jsme se všechny varianty duckingu. Konkrétně bobing, sweeping, layback a poslední název si nepamatuji. Takže mě bolely nohy od neustálých dřepů. Třetí hodinu jsem si vzal do dvojice Terryho, který mi je po prsa. Je to sympaťák, akorát je jako všichni s jeho výškou, srandovní a hodně agresivní. Snažil jsem se s ním cvičit tyhle pohyby, ale jeho to přestalo bavit, tak jsme začali direkty. Celou dobu se usmíval, ale jak zvedl ruce jeho modré oči se podlily krví a vypadaly jako kdyby mě chtěly zabít. Pohled tygra hřebče. Poslední hodinu před díkuvzdáním přišel do gymu černoch JUJU nebo JJ. Oni se tu všichni představují s chráničem na zuby, což je trošku problém. Na začátku řekl, že uděláme 150 kliků a sedlehů. Což by nebylo nic zvláštního, kdybych se mezi cvičením nechodil napít. Protože on mi věnuje svojí hodinu a tím pádem platí jeho pravidla. Takže jsem si zaklikoval ještě navíc. Bohužel se mnou to odnesl i Logan. Logan je syn boxera. Táta je hrana lehce ke 150 kg, celý potetovaný. No a Logan vypadá jako žijící variace Erica Cartmena. Když dělal 10 sedleh myslel jsem, že vybouchne. Bylo osvěžující mít ve dvojici někoho, kdo je horší než já. Myslím, že kluk by raději doma hrál Diablo. Nicméně z boxu zatím dobrý pocit. Uvidíme jak to půjde dál.

Botkinovi

Poslední dva dny jsme se potkali s Darleen a Lornem Botkinovými. To jsou lidi, kteří před 15 lety prodali v Kanadě svůj dům, koupili si přívěs a od té doby cestují po světě. Seznámil jsem se s nimi díky Kubovi, který je potkal na Novém Zélandě. Oni se dostali na 4 dny do Britské Columbie a chtěli se se mnou a Kačou setkat. Snad v životě jsem nepotkal milejší lidi. Vzali nás do řecké restaurace a o den později nás pozvali ke svým známým. Jediná věc, která mě rozčiluje je fakt, že Kuba Musílek je pro ně Jacob nu. 1 a já jsem Jacob nu. 2. Bylo docela zajímavé si poslechnout jejich příběh. Je neskutečné, jak se dá žít v přívěsu. Vypadají pořád šťastně a milují Český Krumlov a Prahu. Což potěšilo moje ješitné pražácké srdce a za Krumlov jsem je taky pochválil. Za týden mě čeká Macklemore a  jedeme do Las Vegas takže bude zase o čem psát.