IronKap a víra

Ožehavé téma, nad kterým rozmýšlím už delší dobu. Proč se z víry stává klišé? Proč v dnešní době vidíme jen to nejhorší na věci, která má být součástí každého z nás? Působí hluboce věřící lidé spíše jako slepé ovce následující zaprášené dogma? Můj spirituální mix se pokusí odpovědět na tyto otázky. Předem říkám, že všechny fakta, co jsou v článku uvedeny jsou z mého pohledu. To znamená, že je neprohlašuji za univerzální pravdu, ale za můj osobní postoj k víře a různým druhům náboženství. Vše by mohla shrnout věta, kterou chci začít a to ta, že jsem ateisticky založený člověk. Mám rád rozum a ten zpochybňuje jakýkoliv nadpřirozený zásah shora. Přesto mám určitý druh víry. Vždy jsem měl. Když se mě někdo zeptá jestli existuje bůh, odpovím, že ano, ale ne v podobě ve kterém je servírovaný v Bibli, Koránu a dalších svatých knihách. Věřím na osud, to co má být je prostě dáno a tak to bude a je jen na nás, jak se k našemu osudu dostaneme. Neexistuje náhoda. Někdo by řekl, když podle tebe neexistuje náhoda a vše je dané, kdo o tom rozhoduje? Bůh? Někdo jiný?
Kdo? Podle mě vždy rozhodujeme jen my. Máme cíl, ke kterému směřujeme, nic nás z cesty nemůže svést, ale to jak se tam dostaneme máme jen ve svých rukách. Největší nesmysl, který je člověku podsouvaný je pocit viny. Z toho důvodu mám problém s křesťanstvím. Chovej se tak, abys byl hodný nebe. Proč? Když se budu chovat tak, abych byl hodný nebe, to nebe vytvořím už na zemi. Navíc každý dělá chyby a ne každý se poučí. Jednotlivým náboženstvím se budu věnovat v sólo článcích. Dnes to vezmu globálně.
Čas. Znám jen tři časy. Minulost, současnost, budoucnost. Dva z nich nemůžeme ovlivnit. Není důvod se trápit tím co bylo, nebo co bude, je jen jediný čas, který má cenu řešit a to je přítomnost. Co tohle má společného s vírou? Všechno! Pokud to kam směřujeme neovlivníme a máme v rukou jen svojí přítomnost, kterou absolutně chápeme a ovládáme, dokážeme pohnout čímkoliv, kdykoliv a kdekoliv.
Stalo se i vám, že když jste po něčem toužili, ale z celého srdce, upřímně, ne jen kvůli vlastnímu prospěchu, egu nebo potěšení, splnilo se to? Mě ano. Splnili se mi nevědomky věci, o kterých jsem snil roky. Nejdůležitější je je umět si ty věci představit. Pak je vyslovit a prožít. Když si tohle uvědomíte, pohnete vesmírem. Kdo dokáže pohnout vesmírem a vším kolem sebe podle náboženství? Bůh. Kdo to dokáže podle mě? Každý z nás. Každý z nás je bůh, každý z nás má boha v sobě i já, který v něj nevěřím, ale věřím v sílu přítomnosti a sílu mysli. Docela paradox ne?

Můj postoj k víře a bohu je následující.

ČLOVĚK = BŮH

Příště na návštěvu přijde Buddha, Alláh a Ježíš Kristus...

Chambers by RZA

Konečně se mi do rukou dostala sluchátka, které společně s WESC vytvořil RZA. Už déle jsem přemýšlel o BEATS BY DRE, ale když WESC oznámili tuhle spolupráci, bylo jasno. Proto píšu tuhle velmi neobjektivní recenzi. Jde o to, že ani nejde být objektivní pokud se jedná o výrobek zaštítěný jménem RZA.

Sluchátka se vyrábí ve dvou verzích, Streets a Premium. Streets v barevných kombinacích, černo- červená, černo-modrá, bílo-červená, bílo-modrá. Premium pak můžete koupit černé a bílé. Premium hodnotit nemohu, protože zatím nejsou v ČR dostupná a sám jsem je neslyšel. 

Streets mě nadchly. Slyšel jsem jednou krátce Beats By Dre Solo, které hrály taky dobře, ale nebyla možnost přímé komparace, takže se jí nadále budu vyhýbat. Můžu porovnat se sluchátky Koss Porta pro, které podle mě Chambers vymažou na plné čáře. První je luxusní balení, které obsahuje dvě šňůry, jednu s mikrofonem, druhou klasickou, rozbočovač do letadla, sluchátka a pouzdro, booklet s informacemi a fotkami RZA. Samotná sluchátka jsou z kvalitního materiálu a velmi příjemně sedí na hlavě. Design je luxusní a pro mě jednoznačně nejlepší na poli sluchátek přes hlavu. 

Zvuk. Když jsem je poprvé vzal na hlavu, seděl jsem asi dvě hodiny a pouštěl si ty nejrůznější skladby. Od rapu, přes rock, jazz, soul, funk, elektro až ke klasice a užíval si poslechový orgasmus. Mám rád čistý a silný zvuk, sluchátka nejsou podbasovaná to ale neznamená, že se ztratí hlubší tóny. U rapových záležitostí bicí kopou, tak jak mají. Středy jsou krásně čisté a melodie díky tomu nezalezou mezi bicí. Podle mého názoru nemají ani přepálené výšky. Konstrukce je natolik pevná, že sedí velmi dobře na hlavě a svým přilnutím krásně izolují okolní zvuky i bez funkce noise cancelation, kterou má dražší model. Docela vychytávka je music sharing, to znamená, že přímo do sluchátek můžete připojit další sluchadla a posloucháte si s přítelkyní v páru stejnou věc. Sečteno podtrženo neobjektivně říkám, že pro mě naprostá bomba. Pokud trpíte slabostí pro výtvory pana Diggse, asi je to pro vás svatá povinnost. Co může být lepšího, než poslouchat Wu-tang hudbu na sluchátkách od hlavy Wu-tang clanu. Pokud netrpíte syndromem dvojitého  W, ale máte rádi příjemný poslech, určitě nebudete zklamáni. Kap říká palec nahoru pro RZA. BOBBY DID IT AGAIN.

IronMIX

Po opravdu dlouhé době přidávám další blog. Tentokrát se nejedná o tématický článek, ale spíš o mix všeho, co mě nějakým způsobem zaujalo. Když bych měl začít se svou hudební stránkou, odehrává se v mém profesním životě velká změna. I když se po vydání mixtapu zase až tolik neděje, probíhá v zákulisí běh věcí, které chtějí svůj čas. Rád poznávám nové lidi a zjištění, že se otevírají další cesty jsou vždy příjemným nakopnutím. Jestli něco nesnesu, tak je to zakrnění. Člověk, který stojí na místě nebo se naopak ještě vrací zpátky, táhne s sebou i své okolí. Taková ta šílená letargie, kdy už cítíte, že nejsou síly a máte chuť se otočit a odejít, vzdát se popřípadě začít hledat vinu jinde. Nemá cenu se pořád mstít a už vůbec ne sám sobě.

Proto velmi příjemným překvapením a potěšením pro mě bylo, když se ke mě dostalo album Majka Spirita Nový člověk. Dokázat udělat věc bez mindráků, klišé a přitom tak, že oslovíte masy, je věc hodná respektu. Palec nahoru pro Majka.

Další věc, která mě velmi potěšila je skupina s názvem PP crew. Kluci z Lužin, kteří dělají vlastní věc. Vždy jsem je bral jako začínající skupinu, která má chuť, energii, ale brzdí jí chyby, které udělali snad všichni. Viděl jsem během jednoho roku dvě jejich show. Při první to byla parta, nekompaktně působící plná ega, přeřvávání se a celkově zabíjející vlastní potenciál. Druhá show po roce? Progresivní skupina s chutí dělat. Se skvělou live show, zvedli klub. Dva DJs, mcs, kteří se skvěle doplňujou, pot energie a náležité ocenění od lidí. Palec nahoru pro PP boys.

Film Gándhí, vyprávějící příběh největšího posla míru a nenásilí. ,,Oko za oko oslepí pouze celý svět".

Film Černobílý svět.

A samozřejmě Ghost Protocol, protože jenom Tom Cruise umí vyjít z Pražského hradu, přímo na Rudé náměstí v Moskvě a na jeho věk je to pořád ještě mazák.

Pokusím se svůj blog aktualizovat častěji, aby mých pravidelných 8 čtenářů vědělo, co se honí v superhlavě :)