Seattle, crack neroste na stromech, Apple store a dlouhý den

Campbell River store

BC. Sunrise

Máme za sebou první výlet do USA. Začátek tohoto článku píšu po 19 hodinách na nohách a přemýšlím, co všechno popsat. Ráno vstáváme v 4:45, což je velmi sympatický čas. Musíme vystřídat 3 autobusy a jít půl hodiny pěšky, než se dostaneme ke Campbell River Store, což je zastávka Shuttle busu do Seattlu. V klidu usedáme a dostáváme potřebné dokumenty pro vstup do USA. Na hranicích klasika. Otisky prstů, fotky a mírný výslech. Proč jedeme, kam jedeme, kdy se vracíme a co vezeme. Na mě se všichni tvářili jako podle plakátu, který visí před vstupem k úředním přepážkám. Amíci tam jsou vyfocení jak mají pokerface a pod tím manifest oznamuje, že hraniční úředníci jsou tváří národa. Zato jakmile se u přepážky objevila Kačka dědek najednou pookřál a u snímání otisků a focení s ní koketoval a dokonce jí nechali pronést i její svačinku, i když Indkám před námi zabavili i jablko. Když jsme prošli, tak nás řidič nahnal do autobusu zasmál se frontám na hranicích (autobusy mají vlastní pruhy) a vyrazili jsme směr Seattle stát Washington.

Stát Washington

Space needle and Downtown

Downtown

Do Downtownu jsme dorazili přesně na čas a přijeli jsem přímo pod Space needle. Fronta byla příliš dlouhá a vstup příliš vysoký abychom jeli na vrchol, tak jsme se rozhodli porozhlédnout okolo. V Seattlu se konala nějaká významná událost, takže v parku pod Space needle se zpívalo, chodili maskoti a byla dobrá nálada. První jsem viděl skupinu připomínající The Roots s tím rozdílem, že frontman nerapoval, ale zpíval. V kotli bylo asi 5 lidí, takže jsem si jediný zazpíval a výjimečně mě pochválila i přítelkyně, že jsem nebyl tak strašně falešný. Po koncertě jsme si trochu popovídali. Prý mám německý akcent. Řidič v autobusu si zase myslel, že jsme Britové, tak nevím. Poté už jsme vyrazili směr Downtown. Downtown je centrum města. Jak ve Vancouveru, tak v Seattlu, tak asi v každém americkém městě se střed jmenuje Downtown. Seattle mě velmi potěšil. Je to jiné město než New York, ale i jiné než Vancouver. Ubylo Indů a přibylo černochů. Došli jsme poklidnou chůzí (kdy na mě Kačka křičela, že běhat nebude) až k Public Place Market mezi Pike a Pine street. Tržitě je fenomenální. Koupíte tu od kytek, přes ryby až po koření a sladkosti. Navíc tam domorodci rádi chodí nakupovat, takže tam není k hnutí. Docela oblíbený je stánek s rybami, který vlastní Číňani. Stojíte koukáte a najednou po vás hodí rybu. Druhý jí těsně před vámi chytí a začne se smát.
Seattle je známý tím, že se zde pije hodně kávy. Vznikl tu i Starbucks a první pobočka je právě blízko Public Place Market. Proto jsme pořídili nezbytné foto a vyrazili jsme dál.

Public Market

Seattle Downtown

První Starbucks na světě

University village

Washingtonská Universita

Pořádně mi nefungovala moje nabíječka k Macbooku. Takže jsem v Seattlu potřeboval zajít do Apple storu a koupit si US redukci. Na tom by nebylo vůbec nic zvláštního, kdyby nejbližší Apple store nebyl v University Village, cca 40 minut od centra. Seattle je trochu větší než by se mohlo podle mapy zdát. Nicméně jsme si dali k obědu Mcdonalds a vyrazili. První zajímavost je, že když sejdete do tunelu, kde jezdí metro, nejezdí tam pouze metro, ale v tom samém tunelu i autobus. Druhá zajímavost je placení MHD. Přes špičku je zadarmo, ale pouze v prvním pásmu. Takže jsem se odhodlal koupit lístky. Koupil jsem logicky jednosměrné, dva na cestu tam a dva na cestu zpátky. Odjelo metro a přijel náš autobus, který sliboval cíl cesty Washingtonská universita. Všude stálo free, tak jsem měl vztek, že jsem lístky kupoval. Nicméně bus nás vzal na krásnou okružní jízdu Seattlem a vyhodil nás v kampusu university. Při vystupování na mě začal křičet řidič. A co takhle zaplatit. Tak jsem hrdě vytáhl lístky. Problém byl, že lístky byly za A na vlak a za B úplně jinam. Tak mu nabízím 10 dolarů a prý to ne. Kartu nebere. No když viděl, že jsem vystřílel vše co mám, propustil nás bez placení. Tady začíná teprve zajímavý výlet. Polohu jsem si vygooglil, ale GPS slibovala značnou štreku po svých. Kačce jsem to radši neukazoval, protože už začaly stížnosti na bolest nohou. Zkrátka po krásné procházce po kampusu velmi svižným tempem a řadě nadávek ze strany přítelkyně jsme za příjemných 45 minut byli na místě.
Pořád říkám, že veškeré utrpení se vrátí. Když jsem přišel do Apple storu a vysvětlil na Genius Baru co potřebuji, prodavač odběhl a za dvě minuty mi donesl US redukci a dal mi jí zadarmo. Naprosto konsternován jsem opustil Apple a viděl jak Kačka masíruje nohy na lavičce před obchodem. Cestu zpátky jsme tedy pojali hlavně formou MHD a minimálně pěšky. Jeden hodný Japonec mi rozměnil 10 dolarovku na dolary a mohli jsme si koupit tentokrát platnou jízdenku.

Campus washingtonské

Apple Store

Washingtonská Universita

MHD

Po příjezdu zpět jsme měli ještě nějaký čas, takže jsme šli ještě k vodě podívat se na místní mola. Cestou jsme potkali žebráka s cedulí Crack dont grow on trees. (Crack neroste na stromech). Za dolar mi dovolil foto. Neuvěřitelné. Všude jinde by to takhle nepřiznali. V Americe jsou lidé schopní všeho a nikdo to neřeší. Další kuriozita na kterou jsme narazili byla žvýkačková stěna/ulice. Připomínala mi ulici ze staré Prahy, když se motáte někde okolo Betlémáku nebo Haveláku, ale celý Seattle sem snad chodí lepit žvýkačky na stěnu. Je to trošku nechutné, ale maximálně zajímavé. Voní to tu větrově, ovocně, slinami, nechutností, nemůžete se toho pohledu nabažit a zároveň se vám zvedá kufr.
Zbytek dne už byl jen takové courání a kupování suvenýrů. Kačka má přívěsek na klíče, já čepici Mariners (MLB). Poté jsme si dali pití ve Starbucksu a sedli do parku pod Space needle. Byl krásný podvečer a užívali jsme si západu slunce na západním pobřeží.

Crack neroste na stromech

Westcoast sunset

Žvejkačková ulice

Seattle promenáda

Když jsme dorazili do autobusu padli jsme únavou. Káča cestu zpět prospala a já rekapituloval uplynulý den. Vůbec jsem neměl náladu na zpáteční vstupní kontrolu. Proto, když jsme přijeli zpět na hranice, byl jsem dost nepříjemný a chtěl jsem to mít co nejrychleji za sebou. Nicméně nás čekalo další překvapení. Jen co jsme dorazili k přepážce tak na nás vyštěkla úřednice ať jí dáme pasy. Poté co uviděla české pasy najednou říká.: ,,Dobrý večer." Oba jsme na ni zůstali zírat. Nakonec se celá vstupní kontrola odehrála naopak. Ona se nás ptala, kde jsme byli, co jsme nakoupili a já jí jak dlouho žije v Kanadě, jestli má kanadský pas a odkud je. Nečekal bych, že na hraničním přechodu Blaine, mezi USA a Kanadou potkáme slečnu z Brandýsa nad Labem. Poté jsme jeli už asi jen 5 minut a bus nás vysadil opět u Campbell River Store. Došli jsme si svou půl hodinku na autobusovou zastávku a....

Space needle podruhé

Žádný bus už v půl 11 nejel. Přestavte si osamocenou zastávku v místě kde nejsou domy, indiánská rezervace je přes ulici a domů to máte dobrou hodinu a půl svižnou chůzí. Po celém dni chození to pro polovinu naší výpravy nepřipadalo v úvahu. Tak jsme vyrazili do White Rock s tím, že snad pojede něco od oceánu. Nejelo. Vzal jsem iniciativu do vlastních rukou a začal stopovat taxíky. No když jsem mával na třetího indického taxikáře a on dělal, že mě nevidí. Rozčílil jsem se a pod další jsem téměř skočil. Konečně zastavil a odvezl nás za 14 dolarů k nám. Čas výletu tedy byl 4:45 -23:05. Dlouhý den.

Potřetí