IronKap: Oh Kapnada 5 - Van to San Fran, Goodbye Kapnada

Poslední díl videoblogu z mého života za oceánem. Road trip z B.C. přes Washington, Oregon až do severní Kalifornie a pár nepoužitých videí. Goodbye Wild Wild West!!

Ironkap a nezaměstnanost, hamburgery a výškové práce

Po hodně dlouhé době přišel čas napsat další blog, protože jinak stereotypní život se zcela proměnil ve směs zážitků. Ty se postupně nakupily do takového množství, že je potřeba o nich napsat. Je to týden co jsem se vrátil z dovolené a první zpráva, kterou jsem se dozvěděl bylo to, že jsem bez práce. Zrovna nadšený jsem nebyl, ale říkal jsem si, že změna je život a že práci najdu rychle. Vytiskl jsem životopisy,  kde jsem lhal tak, že mi bylo stydno a začal obíhat místní krámy, restaurace a vůbec všechno, kde bych mohl sehnat jakoukoliv práci. Zároveň jsem obvolal veškeré své známé abych zjistil, jestli nemají něco oni. Práce by byla, ale bez auta v místě kde žijeme je to naprosto nemožné. Když jsem řekl, že si můžu půjčit kolo, většinou jsem se setkal s výsměchem. Věty typu: ,, No to budeš ve formě a kup si i stan," jsem slyšel za poslední týden často.

Nějak se mi ale nedařilo zahnat pocit, že prostě nesplňuji profil zaměstnance. V domácích potřebách mi to bylo dáno najevo nejvíce. Nechápu proč bych musel být žena ve středních letech abych ten job dostal. 

Když už to vypadalo beznadějně, vzpomněl jsem si na Modřany. Co je největší dno, kam ale vezmou kohokoliv. Fast food typu McDonald's. Tak jsem zašel do podobného podniku s názvem A&W. Po krátkém pohovoru s manažerkou Amy, mi bylo řečeno ať přijdu večer na zkoušku. Zároveň prý musím mít černé kalhoty a boty. Z toho jsem se vymluvil a dorazil na slíbenou zkoušku. Šoupli mě do kuchyně a rovnou dělat burgery. Snad nikdo tam nemluvil pořádně anglicky a ještě k tomu zrovna měli fofr. Tak jsem makal jak šroub. Po chvilce přišla manažerka a začala mě chválit, že prý jsem strašně chytrý. No vzhledem k tomu, že si lidi objednávali dva druhy hamburgerů a do jednoho se dává cibule a do druhého ne, netrvalo mi dlouho než jsem se v tom začal orientovat, ale i tak mě to zarazilo. Manažerka z toho byla úplně v rozpacích a když mi potřetí zopakovala, jak moc chytrý jsem, tak jsem jí česky odpověděl, že na tohle člověk nemusí být atomový věděc. Na následné: ,,What?" Jsem se jen usmál a nechal to být. Nicméně se přiznám, že mi to přišlo crazy. Tuhle práci dokáže dělat člověk, který si umí zavázat tkaničky, ale chápu, že ti manažeři tím žijí. Nicméně jsem si tedy vydělal svoje první hranolkové triko a přijetí do práce. Domů jsem odcházel se smíšenými pocity. Něco ve mě říkalo, je to hrozivý dno, ale druhá strana oponovala logičtějšími argumenty. Máš šedesát dolarů a to opravdu nestačí ani na jídlo. V neděli jsem si měl přijít pro rozpis směn. To, že budu mít částečný úvazek jsem věděl, ale že kanadský částečný úvazek znamená 6 hodin za týden, to už ne. Za ty peníze si nekoupím ani ty černé kalhoty a boty, proto ihned po dopsání tohoto blogu jdu dát výpověď.

Spása přišla v podobě zákazníka, který se nechal u Sandy (spolubydlící) ostříhat. Nabídl mi práci power washing. Já jako malý chtěl být Power ranger, takže power washer zní podobně. Víceméně jde o to, že se musí baráky umýt takovým mytím před následným nátěrem. Dnes ráno jsem tedy vyrazil do Ocean Park na zmíněnou adresu. Šéf vypadá jako sympaťák, takže jsme si rychle řekli co mám dělat. Jen jsem podcenil malou drobnost. Otázku: ,,Vadí ti práce ve výškách?" Jsem celkem úspěšně zahrál do autu a řekl, že vůbec ne. Já debil. Když jsem viděl druhou stranu baráku málem mě kleplo. Vejšky nesnáším z přesvědčení. Když se koukám na známý plakát dělníků, sedících na trámu, při stavbě mrakodrapu, je mi blbě. Šéf odjel velmi brzy a já se pustil do tlakového mytí. Celou dobu jsem se snažil příliš nemyslet na to co mě čeká. Stačilo to, že jsem dvakrát zakopl na střeše, která nebyla zdaleka tak vysoko jako nejvyšší část domu. Když přišlo velké finále stoupl jsem si pod žebřík a řekl si: ,,Nejsi měkkej , tak vysoko to zase není." Bylo a ještě to krásně umocnil fakt, že žebřík byl jak pružina. Když jsem vylezl do potřebné výšky abych mohl omýt nejvyšší část domu, viděl jsem krásně oceán, protože mi nestínily žádné stromy. Největší problém je ten, že ta hadice trošičku kope, když jí držíte jen jednou rukou, takže absolutně netuším jak jsem to tam nahoře vošolíchal, ale nikdy jsem nestál radši na zemi. Uvidíme jak mou práci zhodnotí můj potencionální zaměstnavatel, ale vypadá to, že jestli mě vezme čeká mě ještě víc srandy vysoko nad zemí.

Kinetic 9: Great Conjuction

Kinetic 9 po společné desce 911 se mnou vydává svůj sólo mixtape. V tomto roce je první v pořadí. Hodlá vypustit ještě dva další na oslavu 20 letého výročí Wu-tang clanu. Samotný člen Killarmy se věnuje vlastní produkci a vlastnímu zvuku, který přináší nový rozměr pro jinak typický Wu-sound.

Na mixtapu najdete mě a dále jména jako Aslan, Islord z Killarmy, Grimy, 4th Disciple, Legezin Fin (Wu-killa beez) a další. Nejlepší na tom je, že je to všechno zadarmo. Takže stačí kliknout na link pod článkem a stáhnout!!!

www.kinetic9.com
http://www.datpiff.com/mixtapes-detail.php?id=464891

Mr. Meth

Po delší době posílám pozdrav z B.C. Minulý čtvrtek se ve Vancouveru ukázal Mr. Meth, Johnny Blaze, Tical, Iron lung, sám pan Method Man. Když jsem zjistil, že se blíží tahle příležitost, spojil jsem se s jeho manažerem (Seven), se kterým jsme se poznali ve Vegas a domluvil se, že se uvidíme a zajdem na panáka. Method Mana osobně neznám, takže jsem se těšil právě na Sevena a na to, že uvidím určitě skvělý koncert. 

Vyrazil jsem opět dříve, protože spojení do Vancouveru je občas dost složité, nicméně jsem byl u klubu o dvacet minut dříve. Stoupnu si před vchod a vidím jak přicházejí lidi. První co slyším je rozhovor mladého páru, kdy slečna říká. ,,Jééé ještě půl hodiny? To tu nechci čekat." Tak se na ně otočím a česky se jich zeptám jestli jsou Češi, načež jim oběma spadnou brady a vykoktaj ze sebe lámané :,,Jo jo, ty taky?"

Chvilku před osmou se do klubu došourá Streetlife, který s Method Manem vystupuje. Jdu za ním a ptám se, kde je Seven. Street mi říká, že Seven nedorazil, ale zarazí se a kouká na mě. Po chvilce se mě zeptá, kdo jsem, že zná můj obličej, jestli se neznáme. Říkám mu, že už jsme se viděli, ale že si to nemůže pamatovat. Pak mluvíme o Kineticovi. Chvilku přemýšlí a pak mi řekne, jo vím kdo jsi ty, ale víš ty kdo jsem já? Usměju se a souhlasně odkývám, že vím. Dáme se do řeči a vzpomínáme na Prahu, jak s Mathematicsem tehdy rozbili hubu nějakému černochovi, který jim řekl, že nejsou opravdoví z ulice. Street se velmi dobře baví když na to vzpomíná. 

Strávím se Streetlifem půl večere u merch stánku, kde on prodává trika a povídáme. Nejlepší moment je, když přijde mladý kluk a chce slevu. Streetlife odmítá a on, že si dají freestyle o slevu pět dolarů. Street se začne smát a říká, že když to bude dobré, tak mu dá slevu klidně deset. Klučina se snaží rapovat a po chvilce se zeptá jestli to bylo dobré. Street se jen usměje a řekne, že ne. Funny. Pak už je čas na show a on mi říká, že se potkáme u backstage a po koncertě, že můžu zajít pozdravit Method Mana. Poděkuji a jdu si najít místo. Je sranda, že před pár lety jsem stál hodiny před Veletržním palácem a vydržel ukrutnou řadu předskokanů abych byl v první řadě právě na Method Manovu show. Teď si to vychutnávám z příjemné vzdálenosti, kdy vidím, slyším, ale nemusím mít kolem sebe šílející dav. Ke koncertu toho moc napsat nejde. Jen snad slova uznání a respektu. Když si vezmu, že je to 20 let, co Method Man vystupuje, je neuvěřitelné jak energická show to je. Jedná se o průřez sólo tvorby ze všech alb a největší hity Wu-tang clanu. 

Po show přichází Streetlife a dává mi backstage pass. Jdu za Method Manem, který se převléká. Pozdravíme se, vyfotíme a já mu pochválím koncert. Poděkuje a já se pomalu loučím. Ještě zdravím DJe Mathematicse a vyrážím směr White Rock. Streetlife, který opět prodává trika nemá moc času, tak na sebe jen mávneme a já opouštím klub.

Hlavní rozdíl oproti ČR je, že na Wu-tang show zde chodí mnohem starší lidi. Moje generace a starší. I po dvaceti letech Meth opět vyprodal klub a předvedl skvělou show. Pro mě to byl další velký zážitek.

IronKap remixtape

Co se týče mojí tvorby, vždycky se rád dívám dopředu a snažím se posouvat nastavenou úroveň výš. Tím pádem nerad se pitvám ve svých starších skladbách a ani nejsem příliš velký fanda remixů. Proč tedy Ironkap remixtape? Všechno začalo tak dva roky dozadu, kdy se na scéně objevil Fremisbeatz. Nejdřív jsem si myslel, že je to jen další z řady producentů, který chce udělat remix a nic víc. Nicméně jak šel čas zjistil jsem, že tenhle člověk to myslí naprosto vážně a navíc na sobě neskutečně maká. Udělali jsme spolu pár společných věcí a on mě poprosil o akapely z mého mixtapu Ironkap z roku 2009. Přiznám se, že svoje akapely jsem málokdy někomu poslal, ale souhlasil jsem. I když mi to ze začátku přišlo jako docela bláznivá výzva. Když jsem slyšel první nástřel, byl jsem víc než překvapený. 

Nejen, že některé skladby byly lepší než originál, ale jako celek to prostě sedělo neskutečně. Proto jsem se rozhodl tomu dát finální podobu. Za mé neustálé buzerace Fremis opravil všechny nedostatky a vy se můžete brzy těšit na Ironkap remixtape by Fremisbeatz. Vezmu vás zpátky do roku 2009, protože mě samotného to vzalo do doby po desce Hodně tváří, kdy se zrodil superhrdina. Nyní o 4 roky později ho Fremis oživil. Vše samozřejmě podtrhnul SHO, který udělal neskutečný cover. Oběma patří moje obrovské díky.

tracklist:

IronIntro
Prohlášení
Chceš podojit krávu
Je mi to jedno
Musim jít dál
Co po mě chceš
Superhero
Ostrý meče 3
Kde jsme
Jenom jeden

bonus: Nutcase feat. Candy Mane, Johnny Youngblood, Nironic (unreleased)
bonus: Díky (Almighty Ironkap)

Hawaii, Oahu

Oh Kapnada: Život jde dál

Další blog po opravdu dlouhé době. Důvodem není nedostatek zážitků, ale fakt, že dny se stávají všední a tedy není tolik potřeba popisovat nezajímavé věci. Dnešní blog bude takové shrnutí toho, co se za poslední týdny událo. Když se ohlédnu, docela to utíká a my už jsme v Kanadě přes pět měsíců.

V práci nic moc. K mé velké radosti, je celý sklep zalitý betonem a usazená pumpa. S tou jsem totiž strávil cca 6 týdnů než se mi ji povedlo usadit. Byla jen o trochu menší než já, takže jsem kopal a kopal. Navíc celou dobu ve vodě, což v mrazu značně znepříjemňuje situaci. Nyní je celá stavba ve fázi, kdy se pořád pracuje uvnitř. Čeká se na elektriku a topení.

Na boxu se mi daří dělat pokroky. Kdykoliv vlezu do ringu, neodejdu z něj ve stejném stavu. Nejlepší byla hodina, kdy jsem si chtěl vyzkoušet, jak jsem na tom a poprosil jsem Terryho o sparing. První kolo bylo ješte ok, ale ve druhém jsem udělal klasické chyby a po pár dobře mířených úderech do žeber jsem dal ruce dolů a došel si pěkně pro KO. Dva levé háky do nosu mě posadili do provazů a i přes mojí snahu vysvětlit všem, že jsem ok, jsem byl mimo hru díky potoku krve z mého nosu. Takže jsem strávil zbytek hodiny vytíráním své krve. Zajímavý fakt je, že to opravdu nebolí, ale druhý den je vždycky moje hlava jako po největší kocovině.

Kromě boxu jsem si přidal ještě kurz mma. Je to kombinace jiu jitsu, graplingu, wrestlingu atd. Vzhledem k tomu, že jsem k tomuhle stylu jsem nikdy ani obloukem nepřiblížil, šel jsem do neznáma. Nejdříve mi to přišlo směšné, přesně do té doby, než jsem ochutnal účinek technik. Pak už jsem se nesmál vůbec. Vyšel na mě do dvojice Sean. Je menší, ale bývalý pro fighter v muay thay a mma. Rád se učím od lepších, ale Sean mi dal docela slušnou bídu. Únik ze side control v jeho podání znamená podivné hození těla, které vás během pár sekund dostane zhora dolů a už vidíte jen lokty před vaším obličejem. Nový koníček bolí ještě víc, jak ten starý.

Downtown

Illumni crew

V sobotu 19. jsem byl točit první videoklip, co jsem v Kanadě. Potkal jsem se ve studiu s člověkem, který si říká Scissorhands a udělali jsme spolu pár společných věcí. Na jednu z nich se točilo video právě minulou sobotu. Měl jsem dorazit přímo do centra Vancouveru na zastávku Main street - Science world. Když jsme se všichni sešli, přesunuli jsme se do bytu, který měl výhled jako hotelový pokoj. Je pravda, že nájem 2500 dolarů měsíčně za třípokojový byt je dost, ale něco podobného v Modřanech nemáme. Hned vedle výtahu, bazén, posilovna, sauna, výřivka. Výhled na downtown. Docela pecka. Crew okolo Scissorhands si říká Illumni, většinou se jedná o studenty zvukařiny tady v B.C. možná s nima odjedu pár společných shows. To je v jednání. Nicméně se jedná o talentované lidi a v jejich spolěcnosti si připadám jako bych byl v Praze. 

Jediná věc, která mi vážně vadila, byly kočky. Dvě kočky na třípokojový byt je vzhledem k mé lásce ke kočkám silně nad limit. Během natáčení padla osobní flaška Bacardi, takže jsem se i přes všechnu slušnost neudržel a poslal kočku česky do prdele. Docela zábavná část večera byla, když jsem se se svou angličtinou pod vlivem snažil zrežírovat jeden záběr. Myslím, že jsem celkem všechny pobavil. Když jsem viděl, jak se moje snaha míjí účinkem, tak jsem vysvětlil, že si mají vážit toho, dokud mluvím anglicky. Až přepnu do češtiny budou to mít horší. A že se mi to párkrát povedlo. K těm nejvtipnějším momentům ale patřilo samotné natáčení. Zatímco na anglickou sloku všichni měli najetou, když začala moje snažil se jen Matt, který celý track míchal. Naučil se 4 slova - chyby, Ironkap, kdyby, killing spree. 

Už za týden mě čeká první NHL a Hawaii, takže další blog, videoblog už brzy.