Divoký západ, ďábel na špínu a rvačka s vrtačkou

ostružiny

nové boty

Dnešní den začal dobře, ráno se mi povedlo brzy vstát a dát si pár bazénů jako cvičení na má bolavá záda. Tam mě trochu rozhodil Číňan, který plaval do x nebo z nebo podobného nesmyslu. Všichni ostatní plavou rovně jen on musí vytvářet znaky. Nebyl by to takový problém, kdybych já neplaval pod vodou se zavřenýma očima. Tím pádem jsem se párkrát vynořil vedle Mao Ce Tunga a pěkně se ho lekl. Přestavte si Číňana po ránu v koupací čepici a plaveckých brýlích. Nejsem rasista, ale tohle je strašidelné. Pak jsem došel do obchodu a koupil si snídani a oběd. Cestou jsem si ještě fotil ostružiny, které nám tu rostou. Kačka spala, takže jsem nám vybral nové sušenky/buchty ke snídani. Já tak trošku trpím na zkoušení nových věcí, co se týče bonbonů a pití. No a vzhledem k tomu, že v místních samoškách je úplně všechno nové,  jsem vždy jako Alenka v říši divů a nevím co si koupit dřív. Snažím se nad sebou držet pevnou ruku a tak si vždycky koupím jen jednu novou věc. Včera to byly Vanilla Cupcakes. Za tím ušlechtilým názvem se skrývá neskutečně sladký piškot s ještě sladší vanilkovou polevou. Dnes to vyhrála buchta tvaroh, jablka a jahody. Dobrá, ale je to taky trochu o cukrovku. Koupil jsem si i nové boty do práce, protože ty, které mi Karel věnoval první den, ztratily druhý den podrážky. Druhé mi byly obrovské a třetí byly s kožíškem. (V zimě se budou hodit) Nicméně jsem potřeboval pracovní boty, tak jsem si za krásných 29.99 koupil nové. 

S velkou radostí jsem vyrazil do práce. Jeli jsme do čtvrti, kde prý bydlí převážně důchodci v takzvaných mobile homes. Přestavte si dům jako obrovský karavan, který stojí na prknech, cihlách a betonové desce. O něco luxusnější než měl Eminem v 8 mile. Bylo potřeba udělat vývod teplé, studené vody a odpadu k pračce. Což nezní tak hrozně, ALE. Jestli jsem včera nadával, že 180 čísel je pro mě málo a musím se hrbit, dnes jsme se dostali na krásných 60 - 80 cm pod celým domem, takže jsem se nehrbil ale plazil. To, že nenávidím hmyz jsem neříkal nahlas, protože mi to přišlo trapné, ale radši jsem moc nesvítil kolem sebe. 

vrtačka vs. Kap - 1:0

Úkol zněl jasně, provrtat 8 prken, kterými se povedou trubky. Dostal jsem vrtačku a varování ať dávám pozor, že je to silná mrcha, která kope a že by mi mohla zlomit ruce. Noo můžu říct, že na ruce jsem si opravdu dával pozor. S krkem a bradou to už bylo horší. Ani nevím jak mi vyjela a rozsekla kůži na čelisti zespodu. Vylezl jsem ven a kapal si. Za mnou v baráku zůstávaly kapky krve a Karel trval na tom, že mě odveze do špitálu, i když já mu tvrdil, že to nic není. Nicméně jsem pořád kapal, takže jsem si sjel domů pro pojistku, kterou mám dobrou a tím začalo dnešní martyrium. Nejdříve jsme jeli k jugoslávskému doktorovi Seanu Petrovicovi. Nedostali jsme se dál než přes recepci. I když jsem si vesele kapal z krku nikoho to nezajímalo. Buď zaplatím 150 dolarů cash nebo mám jít kapat ven. Volal jsem na pojišťovnu na asistenční službu, ale ani oni nedokázali tu sestru obměkčit. Tak jsme se rozhodli zkusit nemocnici a ne soukromou praxi. Dojeli jsme do nemocnice a opět jsme se nedostali dál než na vrátnici, to jsem pořád kapal. Rozdíl byl pouze v tom, že v nemocnici chtěli 900 dolarů, aby vás vůbec prohlédli. Následoval koloběh telefonátů s asistenční službou, která se činila a obvolávala nemocnice v Surrey a White Rocku, kde by mě vzali a zároveň vystavili fakturu pro pojišťovnu. Mezitím jsme šli k autu. Tohle mi připadá jako vrchol dne. Karel s sebou vozí lékárničku na drobné úrazy. Tak mě na parkovišti před vchodem do špitálu on sám vydesinfikoval, ránu namazal a zalepil za mobilní asistence jeho manželky (zdravotní sestra), které se posílaly fotky přes iphone a ona radila. Kanadský doktoři to je definice hippokratovi přísahy. Nedovedu si představit, že bych si usekl ruku. Dokud bych nenapochodoval s useknutou rukou a v ní nedržel cash, nikdo by si mě nevšiml. Alespoň ze mě přestala téct krev a jeli jsme do práce dodělat odpady.

Nejdřív jsme upevňovali trubky a odpad pod dřezem. To by nebylo špatné kdybych nemusel ležet pod barákem a držet trubku zespoda a představovat si tu miliardu pavouků, co mě chtějí sežrat. Poté jsem se přesunul do kuchyně na lepší job. Měl jsem jen uklidit. Nikdy jsem nic nedělal radši. Našel jsem vysavač a koukám na značku. DIRT DEVIL ďábel na špínu. Touhle reklamou mě krmili celé dětství. Moje nadšení opadlo, když jsem zjistil, že ďábel není na špínu, ale na hovno. Bordel v podobě pilin a prachu, který byl na dvou metrech čtverečních jsem roznesl po celé kuchyni, takže nezbývalo nic než zakleknout na všechny 4 a vytřít.

Asi po hodině mi volala asistenční služba, že mi našli nejlevnějšího doktora ve White Rock, kde je vstupní poplatek jen 65 dolarů, které oni refundují. Rána zaschla, ale pořád to nebyla žádná paráda, tak jsme tam vyrazili. Docela milá sestra se mnou vyplnila papíry a Karel počkal než se vyřídila administrativa a pak jel zařídit své věci. Měl jsem přijít na řadu za hodinu, což mi bylo jedno, rána byla dávno suchá, tak jsem vyběhl za kliniku na parkoviště a poobědval po ukrajinsku. Dva banány a šunku s chlebem. Když jsem se vrátil, přišla milá sestřička a vzala si mě do ordinace. Řekl jsem jí, že jsem zahradničil a dokonce jsme se domluvili ohledně tetanovky. Což považuji za svůj vrchol angličtiny. Poté přišla doktorka, která byla stará jako mistr Yoda. Hrozně mi připomínala mojí tetu Jarku. Obě se začaly smát, když jsem si měl lehnout protože mi jaksi ordinace nestačila. Doktorka povídá, že tohle často nedělají, většinou prý ošetřují děti, které nemají vousy. Sestra mě pohladila po noze a říká, ani nejsou tak chlupatý. No a pak se nemám smát. Jenže oni pořád ať se uklidním, že mi to nebudou šít jen zalepí lepidlem. Tak jsem odešel z kliniky se zalepenou pusou lepidlem. Klidně mi mohli steh dva udělat podle mého názoru. Zaplatil jsem krásných 90 dolarů. Když k tomu přičtu ty boty co jsem si ráno koupil za 30 a hojivou mast za 10. Jsem na 130 dolarech výdajů a 50 jsem si vydělal. Dobře já. Alespoň jsem rozesmál Kačku a Karla jak už dlouho ne. Karel říkal, že tuhle práci dělá dvacet let, přišel s touhle vrtačkou o kus zubu, ale takhle přes držku mu nedala. Další věc pro posílení ega, zbila mě vrtačka.

Poučení z dnešního dne? Na divokém západě pokud možno nemarodit, nic si neudělat i když máte sebelepší pojistku. Já mám Platinovou a je mi na dvě věci. Když už se rozhodnete marodit mějte u sebe hotovost. Pokud chcete mít vážný úraz doporučuji tak 250 000 Kč. V Americe je to prý ještě horší. Jo a Dirt Devil je nejhorší vysavač, kterým jsem kdy uklízel. Tolik dnešek.