Dostal jsem stížnost od jednoho čtenáře, že kopíruji jeho zélandský blog. Pokud si přečtete jeho velmi nekvalitní blog zjistíte, že on kopíruje mě, i když ho psal před dvěma lety. Myslím, že tím je kauza vysvětlena.
Rána se celkem obstojně hojí a je čas napsat, co se stalo během víkendu. V pátek v práci bylo naprosto úžasně. Zůstal jsem tam pouze já a Ed, který se stará o concrete (beton). Bylo nádherně tak jsem sundaval formy na beton a uklízel. Vzal si Ipod a užíval si nové muziky. Marpo mi dal typ na rapera ze Seattlu, který si říká Macklemore a po dlouhé době jsem si zase ujel. Takže práce rychle utíkala a já se opaloval a makal. Po návratu domů už jsme se s Kačkou začali chystat na výlet do Vancouveru, kam jsme byli pozváni od naší kanadské rodiny. |
| pohled ze Skytrain |
Naše malá okružní jízda začala u parku, kam si Kanaďani chodí dělat pikniky, grilovat všechny druhy masa a venčit děti. Co se musí nechat je to, že vše je neskutečně udržované a lidi to respektují. V parcích se po psech sbírá, odpadky se vyhazují do koše a člověk má pocit, že to je naprosto přirozené.
Poté jsme se přesunuli na 8 rinks. To bylo něco pro mě. 8 kluzišť, kde trénují hokej všichni. Od dětí, co sotva chodí, až po Vancouver Canucks. Je tu trenažér na bruslení, což je prostě běhací pás, ale na brusle. Bavil jsem se, když jsem viděl děcka jak si hrají zápas 3 na 3 na regulérním hřišti. Celý komplex stadionů je vyzdoben emblémy teamů z NHL a u nich, kdy získali Stanley Cup. Nostalgicky jsem zavzpomínal na Jágrův Pittsburg, když po boku Mária Lemieuxe vyhráli v 91 i 92 Stanley cup, a pak na Colorado v 96 když byl kapitánem Joe Sakic. Po něm je pojmenovaná i ulice v Burnaby, protože tam vyrostl. Joe Sakic, byl vždycky můj hero a pamatuji si hádky na hřišti o to, kdo bude právě Joe Sakic.
 |
| trenažér na bruslení |
 |
| 8 rink |
Já se vrátil do dětských let, s úsměvem na tváři usedl do auta a vyrazili jsme na další destinaci. Tentokrát to bylo All you can eat sushi. Pro angličtináře Vše co můžeš sníst. Zdenka objednala ,,od každého trochu" s tím, že si kdyžtak přidáme. A tak to začalo. Přinesli od ústřic, přes polévky, kornouty s ostrým tuňákem, nudle, california roll, nigiri sushi, až po kuřecí křidýlka, puding, skvělou zeleninu, závitky a já nevím co ještě. To nebyl oběd, ale zápas s mrtvými rybami. Po hodině jsme se opět odvalili do auta a vyrazili dál. Tentokrát nás čekala Burnaby mountain a campus univerzity.
 |
| Burnaby mountain |
 |
| Deep |
Burnaby mountain je opravdu hora uprostřed této městské části, ze které je nádherný výhled na celý Vancouver. Začíná to výhledem na Deep cove a Indians arm, přes Downtown až do Surrey. Zrovna se tu chystala svatba tak jsem koukali na asijskou nevěstu. Zdenka vyprávěla, že svatby jsou tu velmi populární včetně fotek před útesem. Od doby, kdy to jeden pár novomanželů nepřežil je lezení přes plot zakázané. Přestavuji si toho fotografa jak říká ještě kousek, ještě kousek a místo just married je nápis rest in peace.
Následoval přesun domů ke Zdence a Milanovi, protože měla přiletět Michell, což je dcera Zdenky, která pracuje na Bermudách pro Bacardi. Myslím, že lepší job asi na světě sehnat nejde. My s Kačkou jsme trochu orazili a pak jsme vyrazili na krátkou procházku. Zdenka nás hodila do místního nákupního střediska, protože já si chtěl sehnat boty na běhání. Přijeli jsme za pět minut 6 a v 6 akorát zavírali. Nikdo to netušil a tak jsme si dali ve Starbucks kafe a vyrazili zpět. Nebylo by na tom nic k popisování, kdyby most, přes který jsme jeli, nebyl zavřel pro pěší. Tak jsem zapnul GPS ve své hlavě a vyrazili jsme. Autem to trvalo 5 minut, tak jsem si myslel, že zpět to zabere maximálně za dvacet. Ve třičtvrtě na 8 už mi Zdenka psala, kde jsme. Já se snažil uklidňovat, že blízko ale neměl jsem tušení. Nakonec, když už jsme našli správnou cestu a šli jsme podél hřbitova přijelo auto a Milan, který nás hledal nás nabral a odvezl.
Po úžasné večeři jsme padli za vlast. Ráno jsme se nasnídali, dostali výbavu jak od maminky a vyrazili zpět. Zdenka nám koupila deky, Michell nám přivezla rumový dort z Bermudy (vyrábějí ho v továrně kam nesmějí děti, protože se tam vždy nacamraly) kšiltovky Bacardi a přibalily nám ještě ovoce. Takto obdařeni jsme jeli domů.
 |
| Skytrain |
Po příjezdu jsme dali rychlý oběd a vyrazili směr USA. V pasu jsme měli malou nejasnost ohledně víza tak jsme se skočili na hranice zeptat. Cestou, když na mě Kačka čekala, ji oslovil nějaký Turek, který si myslel, že čeká na autobus v místě, kde není zastávka. Když jsem přišel já a vysvětlili jsme si kam jdeme, řekl, že nás hodí. Tak jsme nasedli k němu do pracovního trucku a vyrazili na přechod Peace Arch. Turek se jmenoval Zaphir, ale říkal si Zack. Seděli jsme já v předu a na klíně mi seděla Kačka. Zack si zrovna moc vrásky nedělal s řízením a když jsme se dostali až na hranice a před námi byla fronta, sjel ze silnice přes trávu to střihl do protisměru a vyhodil nás s úsměvem a přáním pěkného dne.
Peace Arch je náherný hraniční přechod. Je tam opravdu Archa, na které je napsáno něco ve smyslu, že Kanaďani a Amíci jsou bratři na společné matce a nechť je tato brána stále otevřená. Plus je kolem nádherný park. Z kytek je tu udělání americká i kanadská vlajka a lidé si sem jezdí dělat soukromé párty. Na hranicích jsme si poté vyřešili nejasnosti ohledně víza a vyrazili zpět. Vše vypadá ready na plánovaný výlet do Seattlu za 14 dní. Tak uvidíme. Tím končí další spíše popisný blog z našeho života ve městě, které je pyšné na to, že má nejlepší trávu v severní Americe.
 |
| Welcome |
Žádné komentáře:
Okomentovat