Další pohyb. Oblíbená otázka na kterou často je ta nejtěžší odpověď. Každej se často dostane do místa, kdy přesně neví, co bude následovat. Přichází otázka, co dál. Celkem mě pobavil rým na novém albu Čistychova tuším, že to byl konkrétně DNA. ,,Život je ťažká pičovina, keď ho žiješ ako si si nevysníval,,
A přesně tenhle pocit je to co strašně svazuje ruce. Vědět, že se musím pohnout, ale nevědět kam, je velmi nepříjemný pocit. Pak se opravdu zdá život být těžký, protože nejhorší pocit co znám je ztráta svobody.
Setkal jsem se s tím už párkrát. Poprvé v roce 2007, když jsme s Grimym řešili po rozpadu staré skupiny, co dál a pak během následujících let víckrát, než bych sám chtěl. Říká se, že když člověk narazí na slepou uličku, je nejlepší se vrátit na začátek a začít úplně od znova.
V minulém článku jsem se rozepsal jak mě oslovil rap, co pro mě znamená a jak jsem propadl Wu. Během let jsem se potápěl stále hlouběji a největším umělcem se pro mě stal RZA. Když byl poprvé v Praze v roce 2003, show jsem prošvihl. Byl jsem v prváku na střední a byl jsem trochu mimo. Než jsem se rozkoukal RZA odjel. Postupem času jsem toho začal hrozně litovat. Nezakrývám, že spolupracovat právě s RZA je má pomyslná meta. To je ten cíl, kterého bych chtěl v hudbě dosáhnout. Nicméně RZA není zrovna lehce myspace dostupná osoba a je velmi osobitý. Ale o tom jak jsme se poznali a jaký je napíšu později.
Pamatuju si ten pocit, když jsem prvně byl v kontaktu s někým z WU. ( plus následující celkem humorný telefonát z budky na Lhotce Solomon Childsovi.) V internetové době to nebyl zas takový problém, ale brzy jsem zjistil, že emaily, facebooky, myspace nejsou dobré pro komunikaci na úrovni. Každopádně první kontakt byl s Dom Pachinem/ Killarmy. Tehdy mě vlastně inspiroval SHO, který už v té době cca 2006 pro něj dělal x coverů na jeho projekty. S Dom Pachinem jsme tehdy udělali song s názvem Oblast 51. V životě by mě nenapadlo, že to bude právě ten song, který mě dovedl až k RZA. První, kdo na to reagoval, byli Francouzi. Jmenovitě Enza z Co defendants. Udělali jsme remix a já se dozvěděl o jejich plánované tour s Kineticem z Killarmy. O tom jak to tehdy dopadlo mluvit nechci a ani nebudu. Povedlo se mi dostat Kinetica do Prahy. A důležitý byl kontakt právě z Kineticem. Rok 2007 byl takový Wu rok. Poznal jsem Silkskiho, Buddha Monka a Kinetica. Práce s nimi byla úžasná, často šílená a neskutečně výchovná. Krátce po vydání hodně tváří vzniklo v šumu okolí to, že jsme člen Wu-tangu. Proto bych tohle rád uvedl na pravou míru. O tom, kdo je a není Wu-tang killa beez rozhoduje pouze krevní pouto a RZA, maximálně Divine. Pokud máte nějaké pokrevní pouto z Wu-tang clanem s originální devítkou jste Wu fam. Pokud vás RZA stanoví ofiko Killa Bee jste Wu-fam. Žádné jiné spojení není. Jsem ve velmi dobrém kontaktu se Silkskim, Buddhou a Kineticem, jsou moje rodina z jiné části planety a ať to vyznívá pro někoho legračně, je to tak. Nic víc, nic míň. Nejsem oficiální člen Wu-family!!!
A právě tohle mi řekl Kinetic, když jsme v dubnu v roce 2007 seděli na balkóně v hotelu na Žižkově. ,,Když nevíš co dál, mysli pozitivně.,, V tom bylo veškerý kouzlo. Čím víc jsem chtěl a tlačil na pilu, tím hůř to dopadlo. Proto můj klenot pro tento článek zní: ,,Když se superhrdina dostane do úzkých a neví jak se pohnout, musí si sednout, vyčistit hlavu a počkat, řešení se ukáže samo.,,
Žádné komentáře:
Okomentovat